česká

Rakousko-Uhersko, ČSR

Je autorem celkem 222 světově platných patentů a patentových vyhlášek. Ve své vsetínské továrně vyráběl a vyvážel i do zahraničí elektrické pohonné stroje, je autorem dvou verzí elektromobilu vlastní výroby a konstrukce, říční lodi na elektrický pohon a dalších unikátních výrobků. Geniálně vyřešil hybridní pohon drážního vozu „Slovenská strela“, dnes je tato NKP považována za nejvyspělejší vynález a technické řešení Josefa Sousedíka, kterému současníci říkali „Moravský Edison“.

zastřelen při pokusu o útěk při výslechu gestapa

Vsetín, Horní město (rodný dům),
Brno,
Praha,
Vsetín (vlastní rodinná vila)

obecná a měšťanská škola ve Vsetíně,
Začal se učit v nábytkářské firmě Thonet a spol. ve Vsetíně strojním zámečníkem (od 15. 10. 1908), pokračoval v učení u firmy Bratří Bubelové, továrna na ocelové nože a kuchyňské náčiní, kde dosáhl výučního listu pro obor strojní zámečnictví a elektromontáž (6. 9. 1912), večerní pokračovací průmyslová škola v Brně

Československý válečný kříž 1939 in memoriam (udělen 15. 12. 1945, číslo matriky 14 632),
Za věrnost 1939–1945,
Pamětní medaile 1. československé partyzánské brigády Jana Žižky z Trocnova (in memoriam),
Medaile Za hrdinství (in memoriam 28. 10. 2016)

jeho jméno je uvedeno na památníků obětí druhé světové války ve Vsetíně

v prosinci 1946 mu byla odhalena na domě, kde zahynul, pamětní deska (odstraněna po roce 1948),
nová pamětní deska mu byla odhalena 15. 12. 1969 ve Vsetíně (odstraněna o dva roky později).
potřetí byla pamětní deska odhalena v budově okresního úřadu ve Vsetíně 4. 5. 1990

pamětní deska mu byla odhalena i před vstupem do areálu továrny MEZ ve Vsetíně jako zakladateli podniku,
v roce 2011 bylo ve Vsetíně založeno Občanské sdružení pro uctění památky Josefa Sousedíka

zobrazit

elektromontér, později vedoucí jednoho z provozů továrny, brněnské firmy Bartelmus, Donát a spol. (18. 9. 1912 – 22. 8. 1914),
vlastní podnikání ve Vsetíně po první světové válce

starosta Vsetína (1927–1930 a 1931–1938),
Sokol Vsetín,
Elektrotechnický svaz československý (člen)

po Josefu Sousedíkovi je pojmenována průmyslová škola ve Vsetíně,
ve Vsetíně nese jeho jméno jedna z ulic,
jméno Josefa Sousedíka v roce 2011 získala jedna z ulic v Praze 9 Vysočanech

O elektrotechniku a drážní vozidla - lokomotivy se zajímal již od školních let. I v učení věnoval každou volnou chvilku studiu fyziky, strojnictví a elektrotechniky. Začal i se svými prvními pokusy (vlastnoručně si vyrobil elektrickou lampu, improvizoval s osvětlením rodného domku, mamince zhotovil elektrický sporák). Velké zkušenosti s technikou, organizací a výrobou elektrických strojů, také zkušeností z elektrotechnické praxe získal ve svém prvním zaměstnání v Brně v továrně, která stála u počátků elektrotechnického průmyslu v našich zemích.

Za první světové války, na ruské a později italské frontě, byl nejdříve přidělen do technického oddělení a později ke spojařům. Zručný voják brzy opravoval svým kamarádům hodinky, ve chvílích, kdy neprobíhaly boje, se snažil získávat další odborné znalosti samostudiem. Když byl zraněn při opravě polního telefonu v terénu, prošel mnoha nemocnicemi, až se dostal do rodného Vsetína, kde se dočkal konce války. O zážitcích z války nemluvil, jen prý říkával, že za náklady na válku vynaložené, by každá rodina v Evropě mohla mít vlastní domek se zahrádkou.
Již vyléčený Josef Sousedík se na výzvu Sokola přihlásil jako dobrovolník k obraně slovenských hranic proti Maďarům (domů se vrátil v létě 1919).
Talentovaný Josef Sousedík si velice dobře uvědomil, že perspektivním oborem se stává elektrotechnický průmysl, a sem zaměřil také pozornost při svém vlastním podnikání. To zahájil složením tovaryšské zkoušky u Společenstva živností stavebních ve Vsetíně (vysvědčení je datováno 6. 9. 1919). Svou první dílnu si otevřel v domku rodičů, brzy mu však přestala dostačovat pro velký zájem zákazníků. V říjnu 1919 si vypůjčil peníze na živnostenské poplatky a otevřel v budově bývalé pily stavitele Londina ve Vsetíně-Trávníkách novou provozovnu „Závod na výrobu elektrických strojů pro stejnosměrný proud, Josef Sousedík - Vsetín“. Již v květnu 1920 rozšířil živnost o koncesi na výrobu elektrických strojů.
V roce 1921 přihlásil také svůj první patent - automatický spouštěč. V téže době změnil název své firmy na „Elektrotechnická továrna - Josef Sousedík, Vsetín - Morava“. Podrobně je práce Josefa Sousedíka jako podnikatele a vynálezce objasněna a odborně zhodnocena v publikaci Jiřího Kohutky a Josefa Košťála (citováno v sekci Literatura naší encyklopedie).

Josef Sousedík se věnoval i dále sebevzdělávání, přednáškové činnosti na vysokých školách, učil na Živnostenské škole pokračovací ve Vsetíně, publikoval vlastní odborné práce. Ve své firmě dosáhl vrcholu mezi roky 1928 až 1929, Josef Sousedík po spojení s továrnami MEAS v Brně a Velox v Moravské Ostravě zaměstnával přes tisíc osob, exportoval do Evropy i zámoří (Kanada, Jižní Afrika atd.).
Název podniku v obchodní korespondenci zněl „Specialisované elektrotechnické továrny Josef Sousedík, Vsetín“.

Hospodářská krize, odmítnutí fúze s firmou Baťa, nadměrná specializovanost (Sousedík vyráběl zásadně vlastní patenty, jejichž vývoj a konstrukce vyžadovaly větší čas i náklady atp.) a další negativní jevy se promítly do zhoršení finanční situace podniku.
V únoru 1934 čelila firma hrozbě konkurzu. V této době dostal podnikatel Sousedík nabídku barona Ringhoffera na začlenění jeho továrny do akciové společnosti Tatra-Kopřivnice. JUDr. Hanuš Righoffer sice v nabídce zohlednil i nepříznivou finanční situaci vsetínské továrny, ale znal i odborné kvality jejího majitele. Josef Sousedík nabídku přijal. O Ringhofferově přízni svědčí i fakt, že svého vlivu využil dvakrát ve prospěch Josefa Sousedíka v době okupace, když byl zatčen gestapem (1939 a 1940).
Po začlenění do koncernu Righoffer sice zůstal podniku samostatný název „Elektrotechnická továrna Josef Sousedík, Vsetín -Morava“ a jejímu dřívějšímu majiteli funkce ředitele, ale strategické rozhodování již vliv neměl. Získal však pevný plat, tím se mu uvolnil velký prostor pro práci vynálezce, což ostatně očekával i Ringhoffer. Proto jej zapojil i do vývojového střediska svého koncernu v Praze, a na začátku roku 1936 byl celém světu představen elektro-mechanický pohon drážního vozu Slovenská strela (podrobnosti k vývoj obsahuje samostatná kapitola výše uvedených autorů -Menš).
V roce 1937 došlo v koncernu Ringhoffer k organizačním změnám, továrna Josefa Sousedíka je převedena na akciovou společnost s názvem „Elektrotechnická továrna Josef Sousedík, a s.“ se sídlem v Praze. Koncern Ringhoffer se stal stoprocentním vlastníkem akcií továrny Josefa Sousedíka, který se vzdal svého živnostenského oprávnění. Neshody s novým ředitelem vsetínské továrny vedly k tomu, že Josef Sousedík byl ze své funkce ředitele i ze závodu v roce 1939 odvolán. Byl po dohodě s Ringhofferem přidělen do vývojového střediska v Praze.

Již před druhou světovou válkou projevoval Josef Sousedík své vlastenecké smýšlení, zejména v roce 1938 vyzýval k obraně Československa. Po okupaci se zapojil do odboje, ale jeho první zatčení gestapem 1. 12. 1939 a věznění do 18. 12. v Brně souviselo spíše s jeho vlasteneckými postoji (projev k 28. 10. 1939). Na přímluvu barona Ringhoffera byl propuštěn, stejně jako při druhém zatčení 10. 7. 1940, kdy důvodem zatčení bylo již podezření z odbojové činnosti.Tentokrát byl propuštěn až 21. 10. 1940, vězněn v Sušilových a Kounicových kolejích v Brně. Poté se Josef Sousedík stáhl do soukromí své tzv. vývojové laboratoře ve Vsetíně. Formálně zůstával i s platem součástí vývoje Ringhofferova koncernu, ale nacisté mu vyčítali omezení patentové činnosti.
Podrobnosti o Sousedíkově odbojové činnosti obsahuje speciální kapitola v citované publikaci (zejména strany 156n. -Menš).
Třetí zatčení gestapem již Josef Sousedík nepřežil: byl vyzván, aby odevzdal lístky na benzin, mezitím příslušníci gestapa obsadili jeho vilu. Po návratu domů jej zatkli, odvezli do budovy okresního úřadu, kde mělo sídlo vsetínské gestapo. Zde byl Josef Sousedík podroben brutálnímu výslechu, co se zde stalo, nelze asi zjistit. Z poválečných výslechů příslušníků gestapa byl odvozeno, že se Josef Sousedík pokusil zaútočit na přítomného gestapáka Franze Kernera (využil krátké nepřítomnosti kriminálního rady Karla Schiefermüllera) a ten na Sousedíka vystřelil. Zraněný Josef Sousedík krátce na to zemřel, tři dny před svými padesátými narozeninami.

Adolf Bártek
spolupráce v odboji Vladimír Drápala
přítel, spolupracovník v odboji Vladimír List
odborné konzultace se Sousedíkem z jeho elektrotechnické praxe Josef Sumec
konzultoval se Sousedíkem jeho odborné dotazy Otakar Wolner
spolupráce v odboji

Zdenka Sousedíková (Londinová)
sňatek: 3. 2. 1925, Praha (chrám sv. Mikuláše na Malé Straně)

Josef Sousedík
Zdenka Veselá (Sousedíková)
Danuše Sousedíková
Tomáš Sousedík

Antonín Sousedík
Veronika Sousedíková (Goláňová)

Antonín Sousedík
Jan Sousedík
Františka Weberová (Sousedíková)
Anna Talašová (Sousedíková)
František Sousedík

další sourozenci (1)...

13. 7. 1936
První řádná jízda Slovenské strely
autor originální koncepce přenosu síly ze spalovacího motoru na hnací soupravu

Menš