česká

ČSR, ČSSR

její tragická smrt urychlila systematický průzkum brněnského podzemí

zahynula při propadnutí nástupního ostrůvku

prodavačka květin

Marie Bartošová se pokusila pomoci muži, osmapadesátiletému Miroslavu Šudákovi, který se první zřítil do propadliny, která se otevřela na nástupním ostrůvku tramvaje na Pekařské ulici ve směru na Mendlovo náměstí poblíž domu číslo 62 (přesněji 58/60). Muž se zachytil kabelů a podařilo se jej zachránit, paní Bartošová se neudržela a zmizela v proudu vody a bahna.
Příčinou smrti podle znalců mohlo být udušení nebo utopení, případně zranění způsobená pádem či tím, jak ji unášel proud. Tělo oběti se dlouho nedařilo najít, policie případ uzavřela po deseti letech a žena byla prohlášena oficiálně za mrtvou.

Teprve v roce 1992 objevila policie poblíž kanalizační výpusti na Kšírově ulici lidské kosti a zbytek kalhot. O půl roku později byla nalezena v Brně-Černovicích na louce poblíž řeky Svitavy lebka. Nalezená lebka se starší fotografií Bartošové byla předána do Kriminalistického ústavu v Praze, kde při tzv. superprojekci bylo konstatováno, že by mohlo jít o tuto ženu. Manžel oběti identifikoval i nalezený zbytek kalhot: vzpomněl si, že manželka nosila krimplenové kalhoty a protože byla silnější postavy, všila si do nich klín, což odpovídalo nálezu.
Pátrání trvalo do září 1996. Ale tehdy se ještě nedělaly testy DNA. Zkoumaná lebka se nachází dosud v pražském Kriminalistickém ústavu a měl by žít bratr Marie Bartošové. Test DNA by tak definitivně mohl určit, zda nalezené ostatky patří této ženě.

O správnosti výsledků pátrání existují pochybnosti některých dalších odborníků, zejména znalec brněnského podzemí ing. Aleš Svoboda je přesvědčen, že ostatky Marie Bartošové se dosud nalézají v okolí Pekařské ulice.
V době tragédie byla snaha úřadů celou záležitost co nejrychleji a bez většího rozruchu uzavřít. Když požádal manžel paní Bartošové tehdejší Národní výbor města Brna o odškodnění a příspěvek na pamětní desku, byl odmítnut. Proto jsou na pamětní desce, odhalené až mnohem později, slova o účasti vedení města nad tragédií, ke které došlo v důsledku lidské lhostejnosti.
Lhostejností je snad myšlen fakt, že byl již několik dnů před tragédií zaznamenán pokles tlaku v brněnské vodovodní síti, zaznamenán byl i pokles hladin ve vodojemech, známo bylo i to, že do čistírny odpadních vod nevtékalo žádné mimořádné množství vody. Logicky bylo možno vyvodit, že se voda hromadí někde v podzemí, protože nikde na povrchu nebyl zaznamenán vývěr. Tvrzení o lidské lhostejnosti by tedy mohlo směřovat proti tehdejším šéfům brněnských vodovodů a kanalizací. Ale Ing. Svoboda uvádí, že hledání místa, kde prasklo potrubí, bylo při tehdejším technickém vybavení velmi obtížné, voda z prasklého potrubí totiž odtékala vedlejší historickou kanalizační stokou do nedaleké Svratky, takže nikde na Pekařské ulici nebyl zjištěn vývěr na povrch.

zobrazit

Marie Bartošová
pamětní deska: Pekařská 62/01

12. 6. 2013
Sochy v ulicích / Brno Art Open 2013
jí je věnován jeden z objektů 15. 2. 1976
Propadnutí nástupního ostrůvku tramvaje
oběť neštěstí

Dokument ČT Osudové okamžiky - Pekařská ulice 1976

Menš