Pozůstalost je uložena v Moravském zemském muzeu, obsahuje řadu zajímavých materiálů z osobního života v době působení v zahraničí, unikátní fotografie (např. z pobytu ve Španělsku, fotografie z palubní kamery, dokumentující potopení německé ponorky, skupinové záběry československých letců i jejich portrétní fotografie) atp.

Brno, Hlávkova 12

měšťanská škola v Jedovnicích,
vyučen obchodním příručím v Brně (1930–1933)

Řád Bílého lva,
Řád Rudé hvězdy,
Československý válečný kříž 1939 (udělen třikrát během tří měsíců: 21. 6. 1941, 2. 7. 1941, 1. 9. 1941, celkem udělen 4x),
Československá medaile Za chrabrost před nepřítelem (2x),
Čs. vojenská medaile Za zásluhy I. stupně (19. 1. 1946),
Československá pamětní medaile,
Medaile Star 1939–1943 (28. 1. 1945) a další britská vyznamenání

podplukovník in memoriam,
jeho jméno je uvedeno v Rudicích, na pomníku tří rodáků, kteří bojovali v řadách RAF

spojovací důstojník na velitelství 3. letecké oblasti v Brně (po 19. 8. 1945),
později přednášející na Vysoké škole zemědělské v Brně

v rámci akce „Tisíc pilotů republice“ se v roce 1936 přihlásil do výcviku, který nedokončil

hřbitov v Olomučanech (okres Blansko), hrob číslo 16

Koncem roku 1937 odešel bojovat do občanské války ve Španělsku (1936–1939) v řadách republikánů. Dne 24. 7. 1938 byl při nočním útoku na nepřátelské pozice u Torichas Levante vážně zraněn. Po porážce republikánů se mu podařilo na jaře 1939 dostat do Francie, kde byl internován v táboře Argeles sur Mer, v dubnu 1939 byl převezen do tábora v Gurs. Zde byl vybrán jako kantýnský v internačním táboře, ještě s jedním dobrovolníkem jezdili nakupovat do vesnice Gurs (cigarety, potraviny, psací potřeby).
Po vypuknutí války se přihlásil do vznikajícího československého vojska, hlásil se u 1. československého pluku v Agde. Dne 15. 4. 1940 jej převeleli jako pilota - žáka na leteckou základnu Merignac u Bordeaux
Po porážce Francie odplul do Velké Británie, kde u Československého výcvikového střediska v Cosfordu prodělal od 1. 10. do 2. 11. 1940 výcvik leteckého střelce a byl zařazen ke 311. československé bombardovací peruti jako palubní střelec. Do 14. 8. 1941 absolvoval 38 náletů na nepřátelská území (202 operačních hodin). Poté se stal frekventantem školy střeleckých zbrojních důstojníků, od 15. 11. 1941 do srpna 1943 byl zařazen jako instruktor leteckých střelců u 311. československé peruti. Od srpna 1943 do února 1944 působil u československého náhradního tělesa, poté přeřazen do kurzu leteckých radiotelegrafistů - mechaniků. Školení ukončil 15. 1. 1945, znovu byl přidělen k 311. československé peruti jako palubní radiotelegrafista - mechanik a radarový operátor. Zúčastnil se mnoha letů nad Atlantickým oceánem, dne 5. 5. 1945 dokonce zničil Liberátor W/O Beneše, jehož posádky byl Kocman členem, v přístavu Friedrichshafen německou ponorku. Na konci války měl Vincenc Kocman britskou hodnost Flight Lieutenant (kapitán).
Do osvobozené ČSR se vrátil s manželkou Jessie 19. 8. 1945. Od prezidenta Klementa Gottwalda obdržel Řád Bílého lva, ale z armády byl nakonec propuštěn v hodnosti štábního kapitána. Důvodem byla zřejmě účast v bojích ve Španělsku a také v bitvě o Británii.
V civilu přednášel marxismus-leninismus na Vysoké škole zemědělské v Brně. Onemocněl však zhoubnou chorobou a na její následky zemřel.

zobrazit

Jessie Kocmanová (Scottová)
sňatek: 20. 6. 1941

Hlávkova
bydliště doložené v roce 1948

Menš