Msgre ThDr. Rudolf Zháněl

* 15.4.1867 Sebranice (okres Blansko) – † 31.1.1956 Poděbrady


kněz; válka a odboj 1938–1945; účastník zahraničního odboje


pseudonym

Olim Ferreus, Radislav Železný


nej...

Československo: při přihlášení do čs. zahraničního odboje nejstarší katolický kněz v emigraci


zajímavé okolnosti

Dne 2. 12. 1939 sloužil ve Francii requiem za umučené studenty v Praze a Brně, oběti represí 17. 11. 1939.
Dne 28. 7. 1940 oslavil jako přednosta duchovní služby ve stanovém táboře čs. armády v Cholmondeley 50. výročí kněžského svěcení.


bydliště

Sebranice čp. 133 (rodný dům)


vzdělání

První české gymnasium v Brně (1886 maturita),
bohosloví v Brně a Olomouci (na kněze vysvěcen 27. 7. 1890),
zde promován 21. 7. 1896 doktorem teologie


vyznamenání a pocty

Zlatý záslužný kříž s korunou (1911),
Pro Ecclesia et Pontifice,
Vojenský jubilejní kříž,
Československý válečný kříž 1939,
Československá medaile Za zásluhy I. stupně,
Československá vojenská pamětní medaile se štítkem -F,
Řád Bílého lva za zásluhy o odboj


jiné pocty

papežský prelát (1928),
čestný kanovník pařížské katedrály Notre Dame,
čestný kaplan baziliky v italské Loretě,
arcibiskupský rada v Olomouci,
biskupský rada v Brně a další čestná ocenění


dílo

zobrazit


zaměstnání

kooperátor a administrátor v Prostoměřicích, Lukově u Znojma, Drásově a Tikovicích (1890–1896),
od 1. 9. 1896 vojenský kaplan v zákopnické kadetní škole v Heinburgu u Vídně (zde kromě vojenských povinností působil i jako učitel náboženství a výpomocný učitel češtiny),
1894–1904 vojenský duchovní - profesor na nižší reálce v Eisenstadtu v Uhrách,
1. 7. 1904 – 1914 polní kurát u Sborového velitelství v Praze,
od 1. 8. 1914 vrchní polní kurát 9. pěší divize


odborné a zájmové organizace

Svaz československých důstojníků (místopředseda francouzské pobočky)


hrob

poznámky

Za první světové války byl k 1. 5. 1915 povýšen na duchovního referenta a správce polního superiorátu 6. armády.
Od 1. 12. 1915 do 10. 12. 1917 působil jako duchovní referent a duchovní správce okrsku sborového velitelství v Litoměřicích. Odtud byl odeslán na italskou frontu jako duchovní referent Velitelství jihozápadní fronty v Udine. V květnu 1918 se stal vrchním duchovním správcem a duchovním referentem východní armády v Oděse na rakouskými vojsky obsazené Ukrajině.
Po vyhlášení ČSR zůstal na východě do 21. 11. 1918, kdy zastával funkci duchovního správce čs. oddílů vracejících se z Ukrajiny.
Po návratu do vlasti byl až do konce února 1919 matričním správcem likvidatury východní armády. V té době si také podal přihlášku do československé armády. Od 1. 3. 1919 do 9. 2. 1920 sloužil jako duchovní správce posádkové nemocnice v Olomouci. Poté byl ve funkci duchovního správce a pomocného osvětového referenta pro prapor a posádku v Levoči převelen na Slovensko.
Jeho posledním armádním působištěm se stala Praha – na Zemském vojenském velitelství pro Čechy byl od 1. 10. 1920 zařazen jako duchovní a matriční správce. K 1. 3. 1922 odešel v hodnosti plukovníka do výslužby. V roce 1927 odjel z Československa do Francie, kde se stal duchovním správcem tamní české vystěhovalecké kolonie (v roce 1928, kdy oddával v Brně Rudolfa Zháněla, má uvedeno „t. č. misionář v Paříži“ (-Menš).
Bezprostředně po vypuknutí 2. světové války se dal k dispozici Československému národnímu výboru v Paříži a ujal se organizování duchovní služby v jednotkách zahraniční armády, která se počala v září 1939 formovat na jihu Francie. Do čs. zahraničního vojska prezentován 2. 10. 1939 v Paříži, osobní číslo Z; A-3351.
Ve svých 72 letech dobrovolně nastoupil službu u Vojenské správy ČSNV, kde duchovní službu řídil. Po porážce Francie se přihlásil k evakuaci do Velké Británie, kam přijel 12. 7. 1940. zahraniční armáda už s ním však vzhledem k věku a obtížím, které proděl při evakuaci z Francie, nepočítala. Koncem září 1940 byl plukovník Zháněl propuštěn do civilu a v následujících letech pak působil v civilní duchovní správě české komunity v Londýně. Propuštění do civilu považoval za pouze administrativní opatření, které se nemůže dotýkat církevní jurisdikce. „Proto jako nejstarší uprchlík z katolíků ČSR, jako nejstarší kněz emigrace, musím konati svou povinnost duchovní“ (z jeho memoranda prezidentovi Benešovi 31. 10. 1941).
Po válce se vrátil do Francie ke své práci. Později reemigroval do Československa a žil v domově pro přestárlé kněze v Poděbradech, kde také zemřel. Pohřben byl do rodinného hrobu v Brně.



osoby

Rudolf Zháněl
P. Rudolf oddával Rudolfa Zháněla




stavby

Ústřední hřbitov města Brna
Vídeňská 96/306
místo posledního odpočinku


Menš, Kal


Aktualizováno: 18. 03. 2021