ThDr. Msgre Rudolf Zháněl

* 15.4.1867 Sebranice (okres Blansko) – † 31.1.1956 Poděbrady


kněz; válka a odboj 1938–1945; účastník zahraničního odboje


pseudonym

Olim Ferreus, Radislav Železný


bydliště

Sebranice čp. 133 (rodný dům)


vzdělání

První české gymnasium v Brně (1886 maturita),
bohosloví v Brně a Olomouci (na kněze vysvěcen 27. 7. 1890),
1896 zde promován doktorem teologie


vyznamenání a pocty

Zlatý záslužný kříž s korunou (1911),
Pro Ecclesia et Pontifice,
Vojenský jubilejní kříž,
Československý válečný kříž 1939,
Československá medaile Za zásluhy II. stupně


jiné pocty

papežský prelát (1928),
čestný kanovník pařížské katedrály Notre Dame,
čestný kaplan baziliky v italské Loretě,
arcibiskupský rada v Olomouci,
biskupský rada v Brně a další čestná ocenění


dílo

zobrazit


zaměstnání

kooperátor v Prostoměřicích (doloženo v roce 1891),
od 1. 9. 1896 vojenský kaplan v zákopnické kadetní škole v Heinburgu u Vídně (zde kromě vojenských povinností působil i jako učitel náboženství a výpomocný učitel češtiny),
1894–1904 vojenský duchovní - profesor na nižší reálce v Eisenstadtu v Uhrách,
1. 7. 1904 – 1914 polní kurát u Sborového velitelství v Praze,
od 1. 8. 1914 vrchní polní kurát 9. pěší divize


odborné a zájmové organizace

Svaz československých důstojníků (místopředseda francouzské pobočky)


hrob

Ústřední hřbitov města Brna, Vídeňská 96, skup. 15, hrob č. 65–66


poznámky

Za první světové války byl k 1. 5. 1915 povýšen na duchovního referenta a správce polního superiorátu 6. armády.
Od 1. 12. 1915 do 10. 12. 1917 působil jako duchovní referent a duchovní správce okrsku sborového velitelství v Litoměřicích. Odtud byl odeslán na italskou frontu jako duchovní referent Velitelství jihozápadní fronty v Udine. V květnu 1918 se stal vrchním duchovním správcem a duchovním referentem východní armády v Oděse na rakouskými vojsky obsazené Ukrajině.
Po vyhlášení ČSR zůstal na východě do 21. 11. 1918, kdy zastával funkci duchovního správce čs. oddílů vracejících se z Ukrajiny.
Po návratu do vlasti byl až do konce února 1919 matričním správcem likvidatury východní armády. V té době si také podal přihlášku do československé armády. Od 1. 3. 1919 do 9. 2. 1920 sloužil jako duchovní správce posádkové nemocnice v Olomouci. Poté byl ve funkci duchovního správce a pomocného osvětového referenta pro prapor a posádku v Levoči převelen na Slovensko.
Jeho posledním armádním působištěm se stala Praha – na Zemském vojenském velitelství pro Čechy byl od 1. 10. 1920 zařazen jako duchovní a matriční správce. K 1. 3. 1922 odešel v hodnosti plukovníka do výslužby. V roce 1927 odjel z Československa do Francie, kde se stal duchovním správcem tamní české vystěhovalecké kolonie (v roce 1928, kdy oddával v Brně Rudolfa Zháněla, má uvedeno „t. č. misionář v Paříži“ (-Menš).
Bezprostředně po vypuknutí 2. světové války se dal k dispozici Československému národnímu výboru v Paříži a ujal se organizování duchovní služby v jednotkách zahraniční armády, která se počala v září 1939 formovat na jihu Francie.
Ve svých 72 letech dobrovolně nastoupil službu u Vojenské správy ČSNV, kde duchovní službu řídil. Po porážce Francie se přihlásil k evakuaci do Velké Británie, kam přijel 12. července 1940.
Koncem září 1940 byl plukovník Zháněl propuštěn do civilu a v následujících pěti letech pak působil v civilní duchovní správě české komunity v Londýně.
Po válce se vrátil do Francie ke své práci. Později reemigroval do Československa a žil v domově pro přestárlé kněze v Poděbradech, kde také zemřel.



osoby

Rudolf Zháněl
P. Rudolf oddával Rudolfa Zháněla




stavby

Ústřední hřbitov města Brna
Vídeňská 96/306
místo posledního odpočinku


Menš, Kal


Aktualizováno: 05. 01. 2019