Josef Styx

* 23.10.1919 Moravský Krumlov (okres Znojmo) – † 10.3.2015 Brno


válka a odboj 1938–1945; účastník odboje a politický vězeň


bydliště

Moravský Krumlov,
Višňová,
Brno, Třískalova 3


vzdělání

obecná škola ve Višňové,
měšťanská škola ve Višňové (poslední ročník v Moravském Krumlově),
Státní vojenské reformní reálné gymnázium v Moravské Třebové (září 1935 – 30. 6. 1939)


vyznamenání a pocty

pamětní medaile Ruské federace k 70. výročí ukončení druhé světové války in memoriam (předal přímo v obřadní síni krematoria generální konzul Ruské federace v Brně Andrej Šaraškin)


zaměstnání

od roku 1939 železničář u ČMD v Brně,
po osvobození znovu železničář u ČSD v Brně,
později pracoval v trhárně v Retexu v Ivančicích, poté pro Brněnské veletrhy a výstavy, delší čas působil v brněnské Geofyzice a následně až do odchodu do důchodu pracoval na generálním ředitelství Československých cihlářských závodů v Brně


odborné a zájmové organizace

SOPVP,
SPB,
ČSBS (předseda základní organizace v Brně-Černých Polích)


hrob

Židenický hřbitov, Balbínova 55, skup. 20, řada ur, hrob č. 259


poznámky

V lednu 1941 se Josef Styx zapojil do odbojové činnosti v rámci vojenské části brněnské skupiny „Hnutí slovanské domoviny“, vedeného Vlastislavem Kroupou. Byl zatčen na základě udání dne 14. 5. 1943, uvězněn a vyslýchán v brněnských Kounicových kolejí, následně byl deportován do německého Breslau (dnes Wroclaw), kde byl souzen a v květnu 1944 odsouzen ke 3 rokům v káznici, trest si odpykával v Breslau na Klečkovské ulici.
Dne 24. 1. 1945 byl spolu s ostatními vězni před postupující frontou evakuován na západ do káznice ve Waldheimu. Byl poslán na práci v nedalekém Chemnitz do Auto Union AG, odkud se mu při náletu podařilo utéct spolu s Leopoldem Fasorou z Tuřan, ale útěk skončil nezdarem, byli zatčeni a odsouzeni k trestu smrti. Vzhledem k blížícímu se konci války již popravy nebyly vykonány. Zpět do osvobozené vlasti se spolu se skupinou spoluvězňů vracel s propouštěcími doklady s datem 6. 5. 1945 a dne 12. 5. 1945 byl konečně repatriován do Brna.
Spolu s JUDr. Františkem Vaškem se zasloužil o vznik Pamětní síně v Kounicových kolejích, která se stala jeho srdeční záležitostí. V jejích prostorách pravidelně a rád seznamoval skupiny návštěvníků, zejména mladých generací školáků a studentů, se svými zážitky z válečné odbojové činnosti. Své přednášky dokázal oživit i vlastními vzpomínkami na všechna válečná utrpení a vězeňská strádání.
V roce 1996 dokonce obdržel „čestný klíč“ od Kounicových kolejí, čehož si jako ocenění zvláště vážil. Věnoval se i publikační činnosti - publikoval několik prací v rámci ČSBS, jedna z nich nesla název „Pamětní síň Kounicových kolejí a udržování tradice“, podílel se i na sbornících Moravského zemského muzea „Morava v boji proti fašismu“ a ve svých 92 letech vydal vzpomínkovou knihu „Zapadalo slunce nad Breslau naposledy“.
Jeho poslední připravovaná kniha zůstala rozpracovaná a nedokončená. Do sbírek Muzea města Brna daroval své památky z doby věznění a návratu do osvobozené vlasti. Také při shromažďování podkladů ke knize „Zapadalo slunce nad Breslau naposledy“ pamatoval i na internetovou encyklopedii dějin Brna a vyžádal si u dárců vždy i souhlas, aby mohl darované fotografie, dokumenty a další cenné materiály předat i pro encyklopedii. Stal se tak naším váženým spolupracovníkem.

Až do nedávné doby se pravidelně a rád zúčastňoval, pokud mu to zdraví dovolilo, všech vzpomínkových a pietních akcí, a to nejen v Brně a zejména na půdě Kounicových kolejí, ale i na jiných místech naší republiky a na Slovensku. Veškerou svou publikační a přednáškovou činnost směřoval k tomu, aby mladá generace na hrdinství odbojářů ani na hrůzy a následky druhé světové války nikdy nezapomněla.

Autorka medailonku znala pana Josefa Styxe dlouhou dobu z činnosti historicko-dokumentační komise a právě z drobných poznámek, kterými doplnil některé diskuse, si mohla dokreslit hrůzy okupace. Zážitky z Breslau se nepochybně odrazily v jeho lásce k živým tvorům v přírodě: vždyť ani útočící vosu nesmíme zabít (což jsem chtěla jednou udělat před jeho očima -Menš): „Jen nezabíjet nic živého, viděl jsem tolik umírání...“ Teprve mnohem později jsem se dověděla, že musel v Breslau po popravách ukládat těla popravených do rakví...
Josef Styx byl velkým vyznavačem sportu, v mládí hrál fotbal, patřil před válkou k zakladatelům a aktivním hráčům fotbalového týmu FC Sparta Višňové, o jejichž činnost se zajímal do konce života (dnes TJ Višňové). Vynikal také v atletice, na střední škole úspěšně reprezentoval vojenské gymnázium v celostátních soutěžích, byl držitelem Tyršova odznaku zdatnosti, na který byl náležitě hrdý. V pozdějších letech sledoval sport z tribun, v tisku a v televizi, nejvíce fotbal a atletiku.
K jeho velkým koníčkům patřilo také houbaření, miloval procházky po lesích, zvláště rád jezdil na Šumavu.
Poslední měsíce svého života trávil Josef Styx v soukromém penzionu s nepřetržitou intenzívní péčí, kde byl pravidelně navštěvován členy své rodiny, přáteli i kolegy z ČSBS. Zemřel po krátké nemoci dne 10. 3. 2015. Pohřební obřad s vojenskými poctami se konal v Krematoriu města Brna 20. 3. 2015.
(Za podklady k této osobnosti děkujeme paní Růženě Styxové a Mgr. Janu Jandlovi.)




osoby

Bohuslav Holubář
bratranec, spolupráce v odboji Milan Holubář
bratranec Vilém Holubář
bratranec Vlastislav Kroupa
spolupracovník v odboji



děti

Lubomír Styx
Věra Vavroušková (Styxová)
Naděžda Kernstock (Styxová)




ulice

Třískalova
bydliště


objekty

V. Kroupa
pomník: Bosonohy - lesík 0/01
pro Josefa Styxe se stal Vlastislav Kroupa na celý život vzorem hrdiny a čestného člověka, měl zásluhu na udržování pomníku v důstojném stavu


stavby

Židenický hřbitov
Balbínova 55
místo posledního odpočinku


události

24. 1. 2013
Uctění památky moravských odbojářů
jeden z iniciátorů této tradice
8. 6. 2012
Položení květin k pamětní desce na budově Cyrilometodějské církevní základní školy v Brně
jeden z posledních žijících účastníků protifašistického odboje a vězeň v Kounicových kolejích
24. 1. 1990
Pietní vzpomínka na popravené ve Vratislavi
bývalý vězeň v Breslau, spoluzakladatel tradice pietních shromáždění po roce 1990


Menš


Aktualizováno: 23. 07. 2021