Miloš Wasserbauer

* 14.6.1907 Svatoslav (okres Brno-venkov) – † 17.8.1970 Tišnov (okres Brno-venkov)


divadelní a filmový režisér, kameraman, scénický výtvarník, pedagog a zakladatel Operního studia pro studenty JAMU


bydliště

Brno:
- Stojanova 10
- Smetanova 45


vzdělání

reálné gymnázium v Brně (1925 maturita),
1926–1930 studium přírodních věd na Masarykově univerzitě v Brně,
současně soukromé studium hry na housle u profesorů brněnské konzervatoře L. Malého a V. Noppa


dílo

zobrazit


zaměstnání

1937–1941 operní režisér Zemského divadla v Brně,
1939–1951 pedagog na brněnské konzervatoři,
1943–1944 operní režisér Českého lidového divadla v Brně,
1944–1946 režisér ostravského divadla,
1946–1953 a 1960–1970 operní režisér Státního divadla v Brně,
1953–1960 Slovenské národní divadlo v Bratislavě,
1957–1970 pedagog na JAMU v Brně


čestný hrob

Ústřední hřbitov města Brna, Vídeňská 96, skup. 25e, hrob č. 13 (náhrobek je dílem Oty Ondrouška a portrétní bustu na náhrobku vytvořil po roce 1970 Karel Zouhar)


pojmenováno

Komorní opera Miloše Wasserbauera (původně Operní studio JAMU )


poznámky

Operní režisér vyhraněného uměleckého stylu, znalec a inscenátor Janáčkových oper, propagátor operních novinek na brněnské scéně.

Po studiích pracoval zdarma na filmech Vladislava Vančury Před maturitou a Vladimíra Úlehly Mizející svět. Poté byl zaměstnán jako kameraman a režisér u brněnské firmy Legiafilm (natáčel většinou reklamní a dokumentární filmy).
Od roku 1937 pracoval jako operní režisér Zemského divadla v Brně.
Wasserbauer chápal výkon herce v opeře jako vedoucí složku každé inscenace, jejímž základním stylovým východiskem měl být realismus. Zúžené realistické cítění převládalo v jeho inscenacích z 50. let. Vyšší stylizaci výrazových prostředků nejdříve používal jen v závěrečných jednáních oper. Později se z ní staly skutečně jevištní metafory.
Od 60. let využíval realismus stále méně a chápe ho jako realismus stále více obohacovaný řečí divadelních metafor. Takto nahlížel na jakoukoliv operu. Jedním ze základních rysů jeho tvorby bylo výrazné napětí mezi historizujícím a aktualizujícím pohledem. Při režii oper nikdy nepoužíval specifické činoherní postupy.
Jeho osobitý přístup k inscenacím se projevil např. v Příhodách lišky Bystroušky, kdy hlavní postavou učinil stárnoucího Revírníka (1965). Věc Makropulos zase inscenoval na holé scéně s odhalenou jevištní technikou (1962) a Dona Giovanniho nechal zabíjet alter egem (1969).
Většinu svých nejvyzrálejších inscenací vytvořil na malém jevišti Operního studia JAMU. Operní studio pracovala jako skutečný umělecký soubor, ročně měli až pět premiér s 50 reprízami.






ulice

Stojanova
bydliště doložené v roce 1942 Smetanova
bydliště v letech 1948–1970


stavby

Ústřední hřbitov města Brna
Vídeňská 96/306
místo posledního odpočinku


Jis, mát


Aktualizováno: 17. 01. 2020