Brno-Žabovřesky, Čajkovského 15 (1948)

Za vynikající práci (1966) - uděleno za činnost a zásluhy na modernizaci střelecké výzbroje československé armády

Zbrojovka Brno

Ústřední hřbitov města Brna, Vídeňská 96, skup. 100, hrob č. 130

Miroslav Rybář se narodil v Brně-Žabovřeskách 12. března 1924. Po skončení povinné školní docházky pokračoval Rybář ve studiu na Vyšší průmyslové škole strojnické v Brně, kde maturoval v roce 1943.
Po maturitě nastoupil do zaměstnání v brněnské Zbrojovce jako postupář v technologické přípravě výroby nejprve běžné dílny, pak nářaďovny. Tady pracoval až do osvobození Československa. Když se v roce 1945 znovu otevřely československé vysoké školy, stal se posluchačem denního studia na Vysokém učení technickém v Brně. Studoval při zaměstnání a přitom dál pracoval ve Zbrojovce jako konstruktér nářadí. V roce 1948 přešel do oddělení konstrukce zbraní.
Studia úspěšně ukončil v roce 1950 a získal titul strojního inženýra. Následně jej čekala dvouletá základní vojenská služba, po jejíž absolvování se vrátil do konstrukce zbraní, na oddělení vedené Ing. J. Myslíkem. Zde postupně získával praxi a byly mu postupně svěřovány samostatné úkoly v konstrukci zbraní pro československou armádu, u které v té době právě probíhala rozsáhlá technická i kádrová výměna. Ve snaze prohloubit si teoretické znalosti v oboru zbraní pokračoval Ing. Rybář v postgraduálním studiu na Vojenské akademii Antonína Zápotockého v Brně, v oboru vojensko-průmyslovém, které ukončil v roce 1958. Díky výborné odborné průpravě ze strojní fakulty i z VAAZ, jeho nadšení pro obor a vliv zkušených konstruktérů zajistily Ing. Rybářovi místo konstruktéra armádních zbraní. Další praktické zkušenosti získával například při vývoji kulometu UK vz. 59 Antonína Forala. Jméno si ale získal především svou konstrukcí samopalu Škorpion.

V letech 1958–1959 vznikl na ministerstvu vnitra požadavek na vývoj malé zbraně určené pro speciální složky, která by střílela s opřením o rameno dávkami a zároveň by byla schopna střelby jen jednou rukou, jako pistolí. Vývoj této zbraně byl svěřen Ing. Rybářovi, který na zadání pracoval s dvouletou přestávkou od roku 1959 až do roku 1968. Nejprve se zrodil samopal vz. 61 na náboj 7,65 mm Browning, zavedený do výroby České zbrojovky v Uherském Brodu v roce 1963.
Po úspěchu vzoru 61 byl Škorpion na podkladě požadavků překonstruován i na ráži 9 mm Br krátký (vz. 64) a na 9 mm sovětský náboj Makarov (vz. 65). Vznikla tak vlastně úplně nová kategorie zbraní, slučujících výhody samopalu i pistole – kategorie malých samopalů. Malý samopal umožňuje účinnou střelbu i dávkami na menší vzdálenosti, zaručuje přitom ale i přesnou střelbu jednotlivými ranami, a to až do 200 m. Vyniká malou hmotností i rozměry (lze ho nosit i skrytě pod oděvem) a jeho zásobníky pojmou 10 nebo 20 nábojů. Pro speciální účely využívá také účinný tlumič hluku výstřelu.

V roce 1965 byla tvůrčí kontinuita Ing. Rybáře na dva roky přerušena: přešel totiž z konstrukce zbraní do funkce vedoucího inženýra rozvoje oboru zbraní u nadřízené složky. Byla to náročná funkce, spočívající v koordinaci činností výzkumu a vývoje zbraní.
Přestože Ing. Rybář povýšil a svoji práci vykonával velmi dobře, chyběly mu tvůrčí práce u prkna, vývojová dílna a střelecký tunel. A tak nakonec v roce 1967 požádal o přeložení zpět do konstrukce zbraní. A už za rok se řada Škorpionů rozrostla o dalšího člena, samopal vz. 68 na náboj 9 x 19 mm Parabellum, který je hodnocen jako ze všech čtyř nejdokonalejší.

Marie Rybářová

Čajkovského
bydliště doložené v roce 1948

Ústřední hřbitov města Brna
Vídeňská 96/306
strojní inženýr - otec samopalů Škorpion; místo posledního odpočinku

Vach