po vzniku Slovenského štátu rodina opustila Slovensko a odjela do Brna, kde studoval na Biskupském gymnáziu (až do jeho uzavření v roce 1950), maturita na Francouzském gymnáziu,
po maturitě studium stavební fakulty VUT v Brně,
na kněze tajně vysvěcen 6. února 1968 v Brně, své kněžské službě se věnoval ve skryté církvi, kde přijal i biskupské svěcení, (na biskupa vysvěcen 24. 8. 1969, byl jedním z biskupů, kteří se Davídkovi postavili na koncilu v Kobeřicích, proto byl Davídkem později suspendován, suspenzi následně sňal biskup Peter Dubovský)

v lednu roku 2007 ho papež Benedikt XVI. jako zasloužilého kněze jmenoval Kaplanem Jeho Svatosti s právem užívat čestný titul Monsignore

v roce 1960 nastoupil jako stavební inženýr k Pozemním stavbám v Brně, zde pracoval až do října 1992,
po zhroucení totalitního režimu v roce 1989 v nečekaně nabyté církevní svobodě s pokorou přešel do veřejných struktur církve – v říjnu 1992 se stal farářem ve farnosti Ostrovačice a Veverské Knínice,
v letech 1996–2004 byl současně děkanem rosického děkanství

kněžský hrob na hřbitově v Ostrovačicích

Slavnost rozloučení se zesnulým otcem Bedřichem proběhla v sobotu 10. února 2007.
Dopoledne v kostele u sv. Tomáše v Brně, odpoledne ve farním kostele v Ostrovačicích. Po mši svaté byl uložen do kněžského hrobu na místním hřbitově.

Hlavním celebrantem obou částí pietního aktu byl litoměřický biskup otec Pavel Posád, který se s otcem Bedřichem osobně dobře znal z dob svého působení v Brně. Brněnské biskupství a nemocného biskupa Vojtěcha zastupoval generální vikář Jiří Mikulášek. Na poslední cestě přišli otce Bedřicha doprovodit kněží a jáhni rosického děkanství, další kněží a přátelé, rodina, řeholní sestry a velké množství farníků a věřících z širokého okolí.
Poslední rozloučení s otcem Bedřichem proběhlo v atmosféře vděčných díků zemřelému za jeho obětavé pastýřské služby, pokoru, lásku a radost, s nimiž plnil své kněžské poslání.

Kostel sv. Tomáše a klášter augustiniánů-eremitů
Moravské náměstí
místo posledního rozloučení

Ma