Václav Škarohlíd
* 27.9.1863 Brno-Ořešín
lesní hajný
Hajný Škarohlíd byl prý charakteristický svou fajfkou a sakrováním „kruť anebo nekruť“, které zmiňuje také Domin Pavlíček ve svých povídkách „V lese“ a „Tulák“, v nichž Škarohlíd vystupuje pod jménem hajný Rolinek.
Ořešín čp. 38 (doloženo v roce 1888), později čp. 12 (dnes Brno-Ořešín, U zvoničky) 4
„Na návrh ministerstva zemědělství vyslovil pan president republiky uznání za dlouhodobé služby Václavu Škarohlídovi, vrchnímu lesnímu hajnému v Ořešíně“ (in: Úřední list republiky Československé, č. 70. 23. 3. 1930, s. 1455).
lesní hajný,
vrchní lesní hajný (doloženo v roce 1930)
Ořešínské lesy po odkoupení Ořešína (tehdy Horus) od zábrdovického kláštera premonstrátů v roku 1327 patřily pak dlouhá staletí (455 let) starobrněnskému klášteru řádu cisterciaček, a to až do zrušení kláštera Josefem II. v roce 1782. Klášterní statky byly pak v držení náboženského fondu.
Později došlo k odprodání ořešínských lesů Františku rytíři Heintlovi a jeho synové roku 1843 bývalé klášterní lesy prodali knížeti Eduardu ze Schönburgu. Tak se stalo, že lesy kolem Ořešína od roku 1843 patřily k panství knížat Schönburgů-Hartensteinů. Dá se říci, že toto polesí se stalo zárodkem postupně se rozšiřujícího a územně celistvého lesního panství knížat Schönburgů-Hartensteinů na okraji Brna. Přikoupili lesní statek Královo Pole a v roce 1905 i přilehlý statek Řečkovice; správa těchto spojených velkostatků byla v Králově Poli. Z lesního komplexu vznikly revíry Soběšice s Královým Polem, Jundrov a Zbraslav. Správcem soběšického revíru byl ustanoven dosavadní lesní adjunkt královopolského velkostatku František Bartoš. Jedním z jeho tří hajných byl Václav Škarohlíd, který žil ve starobylé hájence na Ořešíně. Lesní komplex Ořešín zůstal v majetku Schönburgů–Hartensteinů až do konce 2. světové války.
Po osvobození v roce 1945 byl lesní revír znárodněn a začleněn do školního lesního statku Vysoké školy zemědělské a lesnické v Brně. Hajný Václav Škarohlíd byl bezmezně oddaný majitelům polesí a také velkým přítelem Františka Bartoše, správce soběšického revíru, který za ním na Ořešín často docházel.
Na „chudý lid“ byl hajný Škarohlíd (hoden svého jména) velice přísný, jakýkoliv „lesní pych“ v jeho lese páchaný převážně ženskými z domácností, přísně pronásledoval. Stal se charakteristickou osobností – „pantátou“ Ořešína. Hajný tehdy něco znamenal a ve společenském žebříčku byl na patřičné výši, což si plně uvědomoval a byl na to také hrdý. Ženy tehdy většinou „do práce“ nechodily, staraly se doma o výchovu dětí a obdělávaly malé hospodářství. Chodily také do lesa na trávu, na dřevo i na listí, které pak na zádech odnášely domů v „huzlech“ (nůších) často tak objemných, že je za nimi nebylo ani vidět. Podobně odnášely z lesa posbírané klestí, kterým se dobře topilo v kachlovém sporáku a pod kotlem, v němž se vařilo krmení pro dobytek. Dříve se uhlí vůbec nekupovalo. Obstarávání dřeva pro topení bylo převážně záležitostí žen v domácnosti. A právě tuto jejich činnost nerad viděl hajný Škarohlíd; byla mu doslova trnem v oku, a přísně, i když většinou neúspěšně, ji zakazoval a ženy z lesa vyháněl. Dřevo, tráva i ten list byl však potřebný, a tak mezi ženami a hajným vznikalo stálé napětí, hádky a dohadování. Ale ať se hajný Škarohlíd snažil, jak chtěl, ženským přestupkům se mu nepodařilo zabránit. Jednu z takových příhod pro nás zaznamenal pan dr. František Tonar: Jehnické babky z Pindulky (čtvrť na okraji Jehnic, dnes ulice Sousední) měly svůj zdroj (rajón) kvalitního dříví na Babě a v Babích dolech, kde rostl smíšený les s mohutnými smrky, borovicemi a duby. Spodní větve na stromech byly suché a babky na ně chodily s dlouhým hákem, který táhly za sebou. Hákem pak strhávaly a lámaly suché větve se stromů.
Při jednom takovém střetu hajného Škarohlída s jehnickými babkami, dohadování a hádka došly tak daleko, že jim rozezlený hajný dlouhý hák polámal.
(Při zpracování medailonku jsme využili informace od dr. Františka Tonara a dr. Ladislava Bartoše, oběma pánům děkujeme.)
František Jan Bartoš
F. Bartoš jako lesní adjunkt v ořešínském polesí byl v letech 1903–1905 s V. Škarohlídem v úzkém pracovním styku, později se z nich stali přátelé
Alfred Löw-Beer
A. Löw-Beer zajížděl k hajnému V. Škarohlídovi do Ořešína, kde měl pronajatou honitbu
Dominik Pavlíček
D. Pavlíček zobrazil V. Škarohlída ve svých povídkách
Františka Škarohlídová (Antonínová)
sňatek: 22. 4. 1888, Vranov (kostel Narození Panny Marie)
U zvoničky
bydliště, původní starobylá hájenka v Ořešíně
Menš
Máte více informací?
Napište nám, prosím. Děkujeme.