již za svého života daroval brněnskému biskupství svou obsáhlou odbornou teologickou knihovnu (více než 20 tisíc svazků literatury především v italštině a částečně i němčině, uloženo a zpracováváno v Knihovně biskupství brněnského)

1924–1933 gymnázium v Moravských Budějovicích
1933–1938 studium teologie v Brně
5. 6. 1938 ukončení studia teologie
5. 7. 1938 vysvěcen na kněze
v 50. letech 20. století na Lateránské univerzitě doktorát z kanonického práva

1938 primice v Jaroměřicích nad Rokytnou,
od 1. 8.1938 kooperátor ve Velkém Meziříčí,
od roku 1946 děkan v Hevlíně,
po únoru 1948 P. František Vorlíček pomáhal pronásledovaným při útěku přes hranice, nakonec i on byl v roce 1949 nucen zvolit cestu exilu,
nejdříve zůstal v Innsbrucku a v roce 1951 přišel do papežské koleje Nepomucenum v Římě,
po získání doktorátu z kanonického práva začal hned svoji službu u Svatého stolce, byl velmi blízký kardinálu Alfredu Ottavianimu, bývalému rektorovi Nepomucena,
vážili si ho i jiní prefekti kongregace pro nauku víry – Josef Ratzinger, pozdější papež Benedikt XVI., ho jmenoval sekčním šéfem,
1954 klerik-beneficiát u sv. Petra ve Vatikánu, v roce 1981 beneficiátem,
1984 kanovník Kapituly sv. Petra,
1985 práce v Kongregaci pro nauku víry ve Vatikánu

hlavní římský hřbitov Campo Verano, vatikánská kaple (sloužící jako hrobka, kde jsou pochováváni kardinálové, kanovníci a kněží Vatikánu)

"Žil jakoby v symbióze s bazilikou. Byl věrný svým povinnostem v kapitule, nikdy nechyběl při celebracích, ani když se dostavovaly zdravotní poruchy působící potíže v pohybu. Vydával vždy svědectví věrnosti své církvi, jejím svatým a jejím biskupům.
Slavil s velkou horlivostí svátky sv. Cyrila a Metoděje, sv. Václava, sv. Jana Nepomuckého – synů svého národa. Vzpomínal s láskou na kardinály Berana a Tomáška“ řekl při pohřebním obřadu kardinál Virgilio Noe.

Ma