Habsburská monarchie, Rakouské císařství

K roku 1827 nebyla v Brně ani v okolí žádná továrna na výrobu cikorky.
Norbert Reiner tak zavedl nové výrobní potravinářské odvětví.
V době cholery (1831) podporoval nejen všechny své dělníky, které pro zastavení obchodu nepropustil, ale i chudé obyvatelstvo.
Na pronajatých vrchnostenských pozemcích založil vlastní plantáž na pěstování čekanky v Modřicích (okr. Brno-venkov), kde zaměstnával na 300 předtím nezaměstnaných.
Ze své lékárny v Brně rozděloval léky chudým.
Výroba kávové náhražky byla umístěna v domě č. 10 na předměstí Švábka ve 13 místnostech, čtyřech sklepech, pěti půdách a čtyřech prostorných skladech.
Důležitý byl mlýn (později na parní pohon) na kořen čekanky s žentourem pro dva koně, devět koní bylo v záloze ke střídání.

studoval farmacii na pražské univerzitě,
roku 1796 získal diplom lékařské fakulty jako zkoušený lékárník,
po řadu let vykonával praxi v oboru nebo příbuzných výrobách

roku 1816 získal od Karla Friedricha Klause zemské tovární oprávnění k výrobě kávové náhražky z čekanky, jež mu bylo uděleno pražským magistrátem 1811, a když se Klaus vzdal tovární výroby, založil Norbert Reiner se společníky (svou sestrou Theklou Krugovou a Josefem Smeykalem), v Praze pražírnu,
roku 1827 Norbert Reiner z firmy vystoupil, přesídlil z Čech do Brna, kde chtěl pokračovat ve výrobě (Reiner et Comp.),
na podzim 1827 požádal zemské gubernium o udělení zemského továrního oprávnění k výrobě kávové náhražky pro Brno, obdržel jen jednoduché tovární oprávnění,
po pěti letech provozu požádal 1832 o udělení vyššího stupně továrního oprávnění a jako důvod uvedl zaměstnání 32 osob a rozvoj výroby, jeho kávová náhražka se prodávala pod názvy arabská, švýcarská, dámská, panská a mandlová káva, o rok později již zaměstnával 45 osob, výroba byla provozována v Tuřanech (nyní část Brna),
obchodní místnosti firmy Reiner et Comp. byly v Brně ve Staré Veselé (nyní Solniční ulice č. 11)

společně s žádostí o vyšší formu továrního oprávnění na výrobu kávové náhražky Norbert Reiner požádal 1832 gubernium o udělení jednoduchého továrního oprávnění k výrobě jemných likérů, araku, punčových výtažků a parfémů pro Brno v nově zakoupeném domě, bývalé jezuitské rezidenci v Tuřanech,
komisí lékárnického grémia v Brně bylo dáno k posouzení šest vzorků likérů, např. třešňový, pomerančový, malinový, moka apod., které byly schváleny,
parfémy nebyly zkontrolovány, neboť ještě nebyly vyrobeny,
Norbertu Reinerovi bylo 1833 uděleno jednoduché tovární oprávnění k výrobě likérů

pro vysoký věk se roku 1844 vzdal obou továrních oprávnění ve prospěch svého jediného syna a společníka Johanna Friedricha Reinera

Firma se dopouštěla i nekalých praktik, roku 1837 musela čelit obvinění dolnorakouské vlády, že používá podobné etikety při balení výrobků jako vídeňská firma na výrobu kávové náhražky Johann Gemperle.
Používání etiket bylo zakázáno guberniem pod pokutou 20 zlatých, odvolání bylo zamítnuto.

Johann Friedrich Reiner
nejdříve veřejný společník a v letech 1844-1869 majitel firmy Reiner et Comp.

Franziska Reinerová (Müllerová)

Johann Friedrich Reiner
Barbara/Babetta Soxhletová (Reinerová)

Jord