Bedihošť čp. 25 (rodný dům),
Terezín (doloženo v roce 1920)

Zemská vyšší státní reálka v Jevíčku,
Hospodářská akademie v Táboře (maturita)

Československý válečný kříž 1914–1918 (20. 3. 1921),
Řád Sokola (Řád Štefánikův) s meči (15. 8. 1919),
Československá Revoluční medaile, na stuze štítek: ČD - Zborov – Sibiř - (1921),
Československá Mezispojenecká medaile Vítězství 1914–1918 (14. 4. 1923),
Pamětní medaile 2. střeleckého pluku „Jiřího z Poděbrad“ (1948),
Pamětní kříž 1. jezdeckého pluku „Jana Jiskry z Brandýsa“ (1948),
Zborovská pamětní medaile (1947),
Kříž sv. Jiří II. stupně (Georgijevskij krest) - (12. 10. 1917),
Kříž sv .Jiří III. stupně (3. 4. 1916),
Kříž sv. Jiří IV. stupně s palmou (5. 11. 1917),
Zlatá šavle sv. Jiří (Georgievskije oružije) (1917),
Řád sv. Vladimíra s meči a mašlí III. třídy (6. 5. 1916),
Řád sv. Anny s meči a mašlí III. třídy (1917),
Řád Lacplesic (Medvědobijce - De L´Ordre Militaire du Láčplésis) III. třídy (14. 7. 1924),
Důstojnický Vojenský kříž (Military Cross-M.C.) (9. 4. 1919),
Řád Čestné legie (Legion d´ Honneur-Chevalier) V. stupně (3. 3. 1922),
Válečný kříž (Croix de la Guerre 1914–1918) (1920),
Válečný kříž (La Crocce al Merito di Guerra) (6. 5. 1920),
Pamětní medaile na válku (Médaille Commemorative de la Campagne 1914–1918)

správce na statcích knížete Lubomirského v Polsku,
nájemce dvou statků v Tuchovicích na Ukrajině (věnoval se i chovu koní),
velitel 1. jízdního ruského pluku v Terezíně v hodnosti majora (doloženo v roce 1920)

po první světové válce voják z povolání, mj.:
- velitel 1. jízdního pluk v Terezíně (doloženo v říjnu 1920)
- jezdecký pluk 6 v Brně (od 30. 9. 1928 do září 1929)

ČSOL,
Sokol Pozořice (vykonával i funkci starosty)

Podporučík 54. pěšího pluku rakousko-uherské armády.
Po vypuknutí první světové války prodal svůj majetek v Polsku, veškeré peníze věnoval Čs. družině v Kijevě, kam vstoupil 1. 8. 1914. Do čs. legie v Rusku zařazen 5. 3. 1915, Čs. družina, vojín. Konec v legiích 2. 8. 1920, poslední útvar: 1. jízdní pluk, poslední hodnost: major. Pokračoval ve službě v československé armádě.
Podrobně jsou jeho vojenská kariéra a životní osudy vylíčeny ve studii Z. M. Dudy.

Metoděj Handschuh
švagr, V. Krejčiřík byl svědkem při druhém sňatku M. Handschuha

Julie Krejčiříková (Šuláková)
sňatek: 24. 4. 1930, Nitra

Alois Krejčiřík
Filomena Krejčiříková (Vavrouchová)

Ludmila Handschuhová (Krejčiříková)
Růžena Tomčíková (Krejčiříková)
Alois Krejčiřík

karta legionáře - Věnceslav Krejčiřík
legie 100 - Věnceslav Krejčiřík
matriční záznam narození Věnceslava Krejčiříka

Menš