Karel Josef Tomeš

* 9.9.1902 Brno-Židenice – † 1.7.1952 Praha

válka a odboj 1938–1945; účastník zahraničního odboje
dítě osobnosti: Karel Tomeš

národnost

česká

státní příslušnost

Rakousko-Uhersko, ČSR

příčina úmrtí

hypertrofie srdečního svalu následkem útrap v japonském zajateckém táboře

bydliště

Brno-Židenice, Hradilova 7,
Brno, Kotlářská 3

vzdělání

Akademické gymnázium,
Obchodní akademie

zaměstnání

účetní (doloženo v roce 1928),
zaměstnanec firmy Škoda

poznámky

„Vystudoval akademické gymnasium a obchodní akademii. Z vlastního zájmu a za vlastní peníze vydělané kondicemi, se naučil 5 světových jazyků (kromě latiny a starořečtiny, které se naučil na gymnasiu, uměl ještě anglicky, německy, francouzsky, italsky a rusky). Takto vybaveného mladého muže přijala firma Baťa pro zahraniční obchod. Když se Tomáš Baťa v roce 1929 dozvěděl, že u něj pracuje syn starosty města Brna, zaměstnal jej v mezinárodním obchodním oddělení. Baťa však chtěl tatínka využít při jednání s dědečkem, aby od něj získal výhody. Ten Baťu razantně odmítl a synovi přikázal, aby s firmou rozvázal pracovní poměr. Bylo to v době krize a otec nemohl najít jiné zaměstnání. Dědeček mu z morálního principu nepomohl, protože nechtěl pěstovat protekcionismus.

Otec našel inzerát, že Orientální ústav vypsal konkurs pro studenta, který by v Číně vystudoval čínštinu. Otec se přihlásil, a protože prokázal schopnost učit se jazyky (už jich uměl pět), tak stipendium dostal, s matkou se oženil 1928 (pocházela z Kojetína a seznámili se na obchodní akademii), počal s ní dítě – tedy mě - a odjel do Šanghaje s tím, že matka se mnou, až se narodím (stalo se 17. dubna 1931), za ním odjede, jakmile to bude možné.
Stipendium bylo malé, takže přijal částečný úvazek pro holandskou firmu s kondenzovaným mlékem.
Brzy se to dozvěděl pan Štěpánek, který vedl zastoupení Škodovky v Šanghaji, a nabídl mu práci. Otec přijal a tak se stal Škodovákem. Když mi bylo 6 měsíců, maminka - proti vůli celé rodiny a snad celého Kojetína - odcestovala do Janova, kde nasedla na loď a Suezským průplavem, Indickým oceánem a Jihočínským mořem po 6 týdnech doplula do Šanghaje. Bylo to v té době velmi odvážné.
Psal se rok 1931. Před Vánocemi jsme dorazili do Šanghaje a shledání bylo upřímně šťastné. Tam se narodil bratr Oleg (21. dubna 1935). Já jsem chodil do německé školy, protože vedení rozhodlo, že Baťa bude pod ochranou německé koncese.
Japonci poprvé zaútočili na Šanghaj v roce 1935, ale byli odraženi francouzskými, německými i britskými vojsky, které hlídaly v koncesích. Útok vítězně zopakovali 1936 a o úprku lidí ze Šanghaje se už hodně napsalo. Táta nás okamžitě poslal čínskou lodí do Koreje, kde máma získala od českého konsula v Charbinu ruské transitní vízum a jeli jsme transsibiřskou magistrálou do Moskvy a odtud do Varšavy a skončili jsme v Kojetíně. Pan Štěpánek odjel domů a otce přestěhovalo zastupitelství Škoda do Hongkongu.
Když Hitler uzavřel mnichovskou dohodu a obsadil ČSR, otec nám přikázal přijet za ním do Hongkongu. Tam mezitím guvernér vyzval Čechy, jestli se se hlásí k protektorátu nebo k odboji pod vedením čs. exilové vlády v čele s prezidentem Dr. E. Benešem. Všichni Baťováci (Staňek, Krofta) a Škodovák Tomeš se přihlásili k exilové vládě a vstoupili do Hongkong Volunteer Defence Corps. Jen pan Kuřil, ředitel pivovaru, který postavila Škodovka, a jeho sládek pan Hák se přihlásili k protektorátu a dostali domácí vězení.
Japonci napadli Hongkong den po Pearl Harbouru 8. prosince 1941. Válka trvala do 25. prosince 1941, kdy se slavily Vánoce. Válka byla obskurní - útok Japonců se čekal od moře a tím směrem byla zaměřena obrana. Japonci ale přišli z vnitrozemí - to se nečekalo – obrana Kantonu a New Territory byla chabá, velké rošády vojsk, které neměly s terénem zkušenost, nepomohly obraně.
Otec sloužil jako dělostřelec a v bojích byl zraněn střepinou do nohy. Skončil v nemocnici. Jakmile se uzdravil, putoval rovnou do zajateckého tábora v Kowloonu. Vojáci byli uvrženi do zajateckých táborů a pracovali na výstavbě hongkongského letiště.
Někdy v roce 1944 byl otec deportován spolu s kanadskými zajatci do severního Japonska, kde pracoval v uhelných dolech po pás ve vodě. Japonci za těchto podmínek nechtěli v těch dolech pracovat.
Ke konci války dostal tyfus a zachránili jej Američani, kteří jejich tábor osvobodili. Otce odvezli do centrální americké vojenské nemocnice v Manile. Válka pro nás skončila 2. 9. 1945 - po výbuchu atomové bomby v Hirošimě to trvalo 14 dní, než do Hongkongu dorazila zpráva o kapitulaci a další týden, než tam dopluli Američané. My jsme se s tátou setkali až v polovině února 1946 - tehdy pro nás skončila válka. Repatriovali nás letadlovou lodí do Glasgow, kde jsme prodělali karanténu v táboře kanadského Červeného kříže a po 4 týdnech následoval návrat domů.
Otec nakonec z prožitých útrap dostal hypertrofii srdečního svalu a zemřel v nedožitých 50 letech věku."
(Vzpomínku na životní osudy svého otce pro naši encyklopedii poskytl prof. JUDr. Igor Tomeš, CSc., syn Karla Josefa Tomeše. Děkujeme.)
Podle databáze www.vuapraha.cz byl odveden do britské armády 8. 12. 1941 v Honkongu (-Menš).