prof. PhDr. Emanuel Šrámek

* 10.5.1881 Židenice – † 6.3.1954 Brno - Židenice


filolog, profesor, lektor


národnost

česká


státní příslušnost

Rakousko-Uhersko, ČSR


zajímavé okolnosti

Za druhé světové války byl zatčen za účast v odboji a následně odsouzen k smrti. Od výkonu trestu jej zachránilo osvobození Paříže spojeneckými jednotkami.


bydliště

Brno (1881–1921),
Paříž (1921–1945),
Brno, Skorkovského 49 (1945–1954)


vzdělání

I. české gymnázium v Brně (1901 maturita),
1901–1905 německý a francouzský jazyk na UK v Praze,
1909 doktorát,
1915–1916 studium vyšší matematiky a experimentální fyziky na VUT v Brně,
1931 habilitace v oboru fonetika,
1946 jmenován profesorem fonetiky na MU/Masarykově univerzitě


vyznamenání a pocty

Válečný kříž za odbojovou činnost ve 2. světové válce,
hodnost Officier d’Académie za odbojovou činnost ve 2. světové válce


dílo

zobrazit


zaměstnání

1909–1920 učitel na odborné živnostenské škole při II. české reálce v Brně,
1919–1921 lektor anglického jazyka a literatury na VUT v Brně,
od roku 1921 asistent prof. Jeana-Pierra Rousselota (zakladatele experimentální fonetiky) ve fonetické laboratoři na Collège de France na Sorbonně,
1924–1928 po Rousselotově smrti vedoucí laboratoře,
od 1925 vedl kurzy francouzské výslovnosti na Lycée de jeunes filles v Saint-Germain-en-Laye a prázdninové univerzitní kurzy pro cizince na Sorbonně a na Université de Pointou v Tours,
1929–1937 lektor českého jazyka na škole orientálních jazyků v Paříži (École des langues orientales vivantes),
1931–1939 docent fonetiky na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity,
od roku 1946 profesor


politická orientace

antifašista


odborné a zájmové organizace

Jednota českých filologů


poznámky

Emanuel Šrámek byl významný odborník v oboru obecné a experimentální fonetiky a vynikající romanista. Své vědomosti a znalosti prohloubil dlouholetým pobytem v Paříži, kde mimo jiné úzce spolupracoval s J. P. Rousselotem či A. Meilletem.
Vedle zájmu o francouzský jazyk se zabýval také fonetickými vlastnostmi bulharského a makedonského nářečí, souhláskám bengálského dialektu či tvz. charakterizačním tónem českých dlouhých samohlásek.
Po návratu do Československa v roce 1945 se stal profesorem na Masarykově univerzitě, kde se podílel na budování moderní fonetické laboratoře a knihovny.



osoby

Lubomír Bartoš
žák Jaroslava Pačesová
studentka a později kolegyně



ulice

Skorkovského
bydliště



Tranová, Hernandezová


Aktualizováno: 16. 02. 2020