Skalická

v 30. letech 20. století byl její otec, osvědčený zámečník a technik, vyslán pracovně do Belgie, kam se rodina přestěhovala, zde studovala v lyceu

studium liceum v Belgii (její otec tam byl pracovně vyslán),
za 2. světové války však rodina musela za dramatických okolností uprchnout přes Francii na severní Moravu, v gymnáziu v Kroměříži dokončila středoškolská studia, odmaturovala v Olomouci,
následně studium dějin umění a klasické archeologie na Filozofické fakultě UJEP (dnes Masarykova univerzita) v Brně u profesorů Alberta Kutala a Emila Hejzlara,
státní zkoušky z jazyka francouzského a italského

zobrazit

začátky jejího odborného působení na počátku 60. let 20. století jsou spjaty se soupisy nemovitých a movitých památek v obou moravských krajích:
- na Krajském středisku státní památkové péče a ochrany přírody Ostrava začínala od kartotéky a navazovala na materiály bývalého Památkového úřadu v Brně, dle nových směrnic pro založení seznamů památek Ministerstva školství a kultury bylo třeba vyjíždět do terénu, kde navazovala kontakty s dosud existujícími muzejními pracovišti, vlastivědnými ústavy a farními úřady
- souběžně s pořizováním Seznamu památek nemovitých probíhala na žádost Státního ústavu památkové péče a ochrany přírody z Prahy i revize fondu lidové architektury, při těchto pracích úzce spolupracovala s Dr. Jaroslavem Heroutem a doc. Václavem Menclem (často jen díky osobnímu mimořádnému úsilí památkáře se podařilo navrhnout vybraný objekt do státního seznamu kulturních památek, např. zámek v Linhartovech, nebo hrad Sovinec)

v roce 1966 po přestěhování do Brna nejprve pracovala externě pro pražskou Akademii věd, kde připravoval Dr. E. Poche podklady pro vydání Soupisu památek na Moravě

1967–1969 odborná pracovnice Muzea města Brna

1969 – oddělení evidence Krajského střediska státní památkové péče a ochrany přírody (okresní soupis památek), v roce 1974 došlo k organizačním změnám a dislokaci archivu a evidenčního oddělení do zrekonstruované budovy Špalíčku - byla zařazena na úsek památkové péče o zámecké interiéry, dokončila rozpracovanou obnovu instalace zámku v Miloticích)

od roku 1977 členka belgické společnosti AIHV – Mezinárodní asociace pro historii skla, jejíž sympozia několikrát navštívila v NDR, Francii a Švýcarsku

Ústřední hřbitov města Brna, Vídeňská 96, skup. 21, hrob č. 163

Od roku 1975 sestavovala záměry na opravu a konzervaci mobiliáře především ve spolupráci s jednotlivými dílnami, které byly při středisku zřízeny v roce 1966, dále se na této činnosti podílela Umělecká řemesla, Fond výtvarných umění a specializovaní restaurátoři.
V letech 1975 až 1986 navrhovala na opravovaných objektech plán konzervace osvětlovacích těles, zadávala restaurátorské zásahy a opravy benátských zrcadel, fajánse, porcelánu a skla, hodin (na zámcích ve Vranově nad Dyjí, Telči, Náměšti nad Oslavou, Rájci nad Svitavou, na hradě Bítově, v Lednici, Jaroměřicích nad Rokytnou, Boskovicích, na Buchlově a v Buchlovicích).
Spolupracovala se zbrojířskou dílnou na hradě Veveří, kde se opravovaly chladné i palné zbraně a brnění bítovské zbrojnice, dále spolupracovala při obnově druhé návštěvnické trasy na zámku v Telči a renovaci severního křídla zámku v Boskovicích.
Zvláště se zabývala péčí o stav skleněných exponátů.
Poslední spolupráce s Miroslavou Novákovou-Skalickou se uskutečnila v září 2008 na zámku v Náměšti nad Oslavou, kdy již byla v důchodu. Její osobní příspěvek byl souhrnem „květinové“ činnosti a sklidil zasloužený obdiv návštěvníků semináře.

Albert Kutal
profesor

Prokop Novák
sňatek: 2. 12. 1950

Ústřední hřbitov města Brna
Vídeňská 96/306
výrazná osobnost jihomoravské památkové péče; místo posledního odpočinku

Ma