P. Augustin Alois Vrzal, OSB

* 14.4.1864 Rataje u Kroměříže – † 28.10.1930 Rajhrad

benediktin, římskokatolický kněz, spisovatel, překladatel, slavista

pseudonym

A. G. Stín

zajímavé okolnosti

velký badatelský význam má jeho archiv a knihovna, které jsou uloženy v Moravském zemském archivu a v Moravské zemské knihovně v Brně

čestný občan

Říčany (od roku 1929)

vzdělání

gymnázium v Přerově, po maturitě vstoupil do benediktinského řádu v Rajhradě,
o rok později začal studovat teologii,
řeholní slib složil v roce 1888 a přijal řádové jméno Augustin – z něj pak vznikl jeho kryptogram A. G. Stín, pod nímž převážně publikoval své překlady,
roku 1889 vysvěcen na kněze

dílo

zobrazit

Jeho literární činnost je velice rozsáhlá – už jako student teologie psal recenze. Podrobně rozebral tehdy vycházející „Sebrané spisy Aloise Jiráska“, přitom zkoumal zvlášť přísně historickou pravdivost jeho husitských románů a pokoušel se především dokázat zkreslené vylíčení osobnosti pražského arcibiskupa Jana z Jenštejna.

Postupně u něj začal převažovat zájem o ruskou literaturu:
- „Historie literatury ruské 19. století“ (1893) – přehled hlavních ruských spisovatelů a hnutí v 19. století, dílo o 952 stranách, nadlouho se tato kniha stala hlavní informační příručkou o ruské literatuře v českých zemích a A. A. Vrzal se tím zařadil mezi přední znalce ruského písemnictví
- „Přehledné dějiny nové literatury ruské“ (1920). Kromě poznatků ze své vlastní recenzentské i překladatelské zkušenosti v knize využil i přímé kontakty s ruskými spisovateli, což mu za 1. světové války přineslo politické potíže a musel svou práci přerušit. I v tomto pojednání dostala přednost klasická realistická literatura před kriticky souzenými novodobými směry. Poslední čtyři kapitoly knihy pak vydal znovu samostatně pod názvem „Ruská literatura v 20. století“.
- vedle mnoha dalších jeho děl veliký význam měly jeho překlady ruské prózy, převážně povídek (A. P. Čechov, V. G. Korolenko, N. S. Leskov, S. J. Jelpatěvskij, M. Barvinskij),
- z tematických povídek uspořádal čtyřdílnou antologii „Ze života pravoslavného duchovenstva v Rusku“ (1900–1902)
- další antologie vztahující se k jednotlivým svátkům: Pontský Pilát a jiné velikonoční povídky, Povídky vánoční (1905), Povídky velikonoční (1905)
- nejvýznamnější prací z hlediska duchovního je studie „Nábožensko-mravní otázky v krásném písemnictví ruském“ (na pokračování v Hlídce 1912–1915)

zaměstnání

do roku 1892 působil jako lektor církevních dějin a práva pro studenty teologie v Brně,
v roce 1893 se stal kaplanem v Domašově, 1904 v Syrovicích a 1916 v Ostrovačicích,
koncem srpna 1929 odešel pro trvalou nemoc do kláštera v Rajhradě

hrob

hřbitov v Rajhradě

poznámky

P. Václav Pokorný, poslední opat rajhradského kláštera, o něm píše toto: „P. Augustin Vrzal byl kněz opravdově zbožný, ke každému laskavý a příkladně skromný. O každém dobře smýšlel, uznával práci jiných, a zvlášť si vážil pilných lidí. Sám byl neobyčejně pracovitý a vytrvalý: v létě vstával i ve tři hodiny ráno, a když vykonal povinnosti, které mu ukládal kněžský život a duchovní úřad, zasedl skoro na celý den ke svým knihám a papírům.“

Osobní přítel, Rus, prof. dr. Valerij S. Vilinskij o P. A. Vrzalovi napsal:
„Znají-li čeští čtenáři soudobou ruskou literaturu, pak jsou tím ve velké míře zavázáni Vrzalovi a právě jemu rovněž vděčí ruská kultura za to, že byl jejím obětavým průkopníkem a propagátorem. Tento venkovský farář je skutečným prostředníkem sblížení dvou kultur, pracoval pro Slovany nejen slovy, nýbrž činy. Svými uměleckými, skutečně dokonalými překlady Vrzal nejenom doplňoval vlastní kritickou práci, nýbrž i tvořil nové hodnoty společné slovanské kultury...
Zásluha Vrzalova je právě v tom, že dovedl pochopit skutečné všední Rusko, ukázal je Čechům a naučil je milovat tohoto jejich dalekého bratra. – Tím, že Vrzal učil katolíky milovat pravoslavné Rusy, prospíval nejen slovanské myšlence, nýbrž i dílu sjednocení církví.“

prameny, literatura

autor

Ma

Aktualizováno: 09. 04. 2020