česká

v roce 1970 odmítl veřejně odvolat svůj podpis pod Manifestem 2000 slov, proto byl zbaven vedení Fyziologického ústavu Masarykovy univerzity, měl zákaz publikovat a dokonce mu byl zakázán i vstup na půdu univerzity

cukrovka

gymnázium v Praze na Vinohradech (do roku 1926),
Lékařská fakulta Univerzity Karlovy (1931 promoce sub auspiciis),
1934 stáž v Paříži u prof. Lapisquea

Československý válečný kříž,
Medaile Za chrabrost,
Medaile Za zásluhy,
a další

Zlatá medaile Univerzity J. E. Purkyně (1968),
Zlatá medaile za zásluhy o rozvoj péče o zdraví lidu (1968),
Cena Lékařské společnosti Jana Evangelisty Purkyně (1970),
In memoriam rehabilitován a povýšen na plukovníka (1991)

1945–1948 přednosta 5. oddělení UNRRA,
1947–1953 přednosta Fyziologického oddělení Ústavu tělovýchovného lékařství Univerzity Karlovy,
1948–1951 přednosta Fyziologického ústavu Lékařské fakulty Univerzity Karlovy v Hradci Králové,
1951–1970 přednosta Fyziologického ústavu Lékařské fakulty Masarykovy univerzity

člen The History of Science Society (1957),
předseda Československé fyziologické společnosti (1959),
předseda Československé biologické společnosti (1961),
člen Association Internationale d´Histoire de la Médecine (1962),
člen Kolegia lékařských věd ČSAV (1966),
předseda rehabilitační komise na Lékařské fakultě Masarykovy univerzity (1968),
předseda Lékařské sekce Společnosti pro dějiny věd a techniky (1969),
člen Akademie der Naturforscher Leopoldina (1976)

Ústřední hřbitov města Brna, Vídeňská 96, skup. 32, hrob č. 61–62

Jeden z našich nejvýznamnějších fyziologů, přední odborník v oboru dějin lékařství, vědec světového jména.
Během německé okupace se zapojil do domácí odboje. Když zjistil, že se síť kolem něho stahuje, rozhodl se emigrovat. V červenci 1939 odjel do Francie pod záminkou návštěvy nemocného tchána. Na počátku války vstoupil do zahraniční Československé armády. Do čs. zahraničního vojska odveden 1. 3. 1940 v Paříži, osobní číslo: Z; C-1508; RAF/88637.
Po pádu Francie v roce 1940 se mu podařilo odjet s posledním transportem do Anglie, kde se stal lékařem 311. bombardovací perutě RAF. Roku 1941 byl převelen k české stíhací peruti 313. O rok později se zúčastnil tajného výzkumu britského Ministerstva vnitra o problémech výživy v okupovaných zemích. Poté se stal členem Státní zdravotní rady při Československém ministerstvu sociální péče a byl také předsedou Komise pro otázky výživy.
Roku 1944 zastupoval československou exilovou vládu v Mezispojeneckém výboru pro válečnou pomoc v okupovaných zemích, tzv. Leith-Rossově komitétu.
Po skončení války se opět vrátil k fyziologii a vědecké práci. Vrchol jeho vědecké činnosti nastal v Brně, díky jeho výzkumu získala brněnská fyziologie ve vědeckém světě jméno. Roku 1964 zorganizoval první společný sjezd francouzské a české fyziologické společnosti v Praze.
Roku 1966 jmenován řádným profesorem. Téhož roku uspořádal sympozium ke 100. výročí smrti J. E. Purkyně. Po nuceném odchodu z čela Fyziologického ústavu Masarykovy univerzity v roce 1970 začal bádat v oblasti dějin medicíny. Svůj zájem upnul zejména k Janu Evangelistovi Purkyně.
Před svou smrtí věnoval knihovně Fyziologického ústavu Masarykovy univerzity svou vlastní knihovnu, která čítala 1375 knižních a časopiseckých publikací. Knihovna Vladislava Kruty je nyní součástí Knihovny univerzitního kampusu.

zobrazit

Pavel Bravený
spolupráce v oblasti fyziologie

Emmy Krutová (Bahuault)
sňatek: 27. 11. 1937, Paříž

Vladislav Kruta
Václav Kruta
Alena Parthonnaud (Krutová)

Ústřední hřbitov města Brna
Vídeňská 96/306
místo posledního odpočinku

mát