česká

ČSR, ČSSR, ČR

podnikl několik studijních cest (Francie, Polsko, Skandinávie)

Rychnov nad Kněžnou,
Praha,
Brno, Zemědělská 15

IV. česká státní reálka v Brně (ukončeno v roce 1930 s vyznamenáním),
doplňovací maturita z latiny na reálném gymnáziu v Rychnově nad Kněžnou,
Vysoká škola technická Dra Edvarda Beneše - odbor strojního inženýrství a elektroinženýrství (2. státní zkouška v roce 1935),
studium práv (pouze 2 semestry, studium ukončeno v roce 1937),
od roku 1953 profesor vysokoreflekční techniky

v roce 1954 uděleno vyznamenání Za vynikající práci

1. 10. 1935 – 28. 8. 1937 prezenční vojenská služba,
1937–1940 asistent při Ústavu slaboproudé elektrotechniky při Vysoké škole technické Dra Edvarda Beneše v Brně,
1940–1950 referent pro vysokofrekvenční techniku ve Fyzikálním výzkumu v Praze - nejprve pod Škodovými závody, později jako národní podnik Československé závody kovodělné a strojírenské v Praze, Československé závody těžkého strojírenství v Praze, Výzkumné ústavy československého strojírenství v Praze,...
1950–1951 hlavní redaktor ESČ v Praze,
1951 hlavní redaktor Technicko-vědeckého vydavatelství v Praze,
1951–1959 Vojenská technická akademie v Brně

od roku 1959 FE VUT v Brně:
- vedoucí Katedry radiotechniky (1958–1970), Katedry linkové techniky (1958–1967) a Katedry měřicí techniky a automatizace (1958–1964)
- v letech 1959–1962 a 1966–1970 děkan

Václav Bubeník
profesor Ústavu slaboproudé elektrotechniky při Vysoké škole technické Dra Edvarda Beneše v Brně

Jarmila Kalendovská (Kučerová)

Jan Kalendovský
Jiřina Pavlíčková (Kalendovská)

Marie Kalendovská (Bytešníková)
Otto Kalendovský

Marie Kalendovská
Jaroslav Kalendovský
Otto Kalendovský

Zemědělská
bydliště

Studentský záznam