Krhov (rodný dům, zřejmě čp. 31),
Brno, Falkensteinerova 35

její pamětní deska se nachází v parku kolem léčebného zařízení v Crikvenici, byla jmenována čestnou občankou města Crikvenice

dozorkyně a správkyně v ženské útulně v Brně, prošla i různými pobočkami a od 5. 1. 1911 vedla ozdravovnu v Crikvenici, nakonec se stala ředitelkou celého komplexu ozdravoven

Ústřední hřbitov města Brna, Vídeňská 96, skup. 39, hrob č. 130

Do Brna přišla jako polosirotek ve věku 15 let a stala se chovankou ženské útulny. V duchu myšlenky Marie Steyskalové, která se snažila z původních chovanců posléze získat i platné spolupracovníky, i Bernardina Drgáčová prošla různými funkcemi v ústavu a nakonec dosáhla postavení ředitelky ozdravoven v Crikvenici.
Poprvé odcestovala do Crikvenice s výpravou dětí 5. 1. 1911, od té doby věnovala všechny své síly vedení „kolonie“, jak se tehdy pouze pronajaté objekty označovaly. V promluvě, kterou pronesla Marie Steyskalová dne 4. 4. 1923 při slavnostním otevření vily Miloslava v Crikvenici, vysoce ocenila práci Bernardiny Drgáčové, kterou přátelsky nazývala Bertou: „Přes 3000 dětí děkuje kolonii naší za své uzdravení. Zajisté mnohé z nich dnes vděčně vzpomínají na sl. správkyni a přejí jí ze srdce, že konečně vešla do místností krásných, účelně zbudovaných, na nichž ona má velkou zásluhu.“
Po druhé světové válce byla oceněna za ochranu čs. majetku v zahraničí československou vládou a jugoslávskou vládou za účast v protifašistickém odboji na území tohoto státu.

zobrazit

Marie Steyskalová
spolupracovnice

Ludvík Drgáč
Antonie Drgáčová (Kuželová)

Anna Drgáčová
Marie Buráňová (Drgáčová)

Falkensteinerova
bydliště po příchodu do Brna (dnes Gorkého, zde bydlela po návratu z Crikvenice) Pekařská
místo úmrtí (dům č. 53, nemocnice u sv. Anny)

Ústřední moravská ženská útulna
Gorkého 35/80
nejdříve chovanka útulny, později spolupracovnice ředitelky Ústřední hřbitov města Brna
Vídeňská 96/306
ředitelka čsl. dětských ozdravoven M. Steyskalové v Crikvenici; místo posledního odpočinku

Menš