Jiří Hejda - Profil osobnosti

JUDr. Jiří Hejda

* 25.2.1895 Praha – † 25.4.1985 Praha

politik, národohospodář, publicista, odsouzen v procesu s Miladou Horákovou, honorovaný docent na Vysoké škole technické dr. E. Beneše

zajímavé okolnosti

honorovaný docent Čtení hospodářských zpráv v tisku (1947/1948)

bydliště

Praha-Vinohrady čp. 836 (rodný dům)

vzdělání

gymnázium v Praze- Královské Vinohrady,
Právnická fakulta Univerzity Karlovy (1914–3. 7. 1920)

jiné pocty

jeho jméno je uvedeno na pamětní desce v Praze 10, Na Louži 1 (v místech, kde vybudoval svou továrnu)

zaměstnání

novinář,
národohospodářský odborník,
od roku 1939 majitel továrny na kuchaňská zařízení

politická orientace

Československá národně socialistická strana

odborné a zájmové organizace

člen Ústřední plánovací komise

poznámky

Syn Františka Hejdy (redaktora Národní politiky) a a Marie, rozené Pokorné.
Po ukončení vysokoškolských studií pracoval jako novinář (Přítomnost, Tribuna, Lidové noviny, České slovo) a věnoval se i odborné práci v oblasti národohospodářství. V roce 1937 se stal generálním tajemníkem podniku ČKD a v roce 1939 založil vlastní továrnu na kuchyňská zařízení. Během války se zapojil do protinacistického odboje (PÚ a ÚVOD).
Po druhé světové válce politicky angažoval v ČSNS.

Dne 21. 12. 1949 byl zatčen. V Ruzyni byl vyšetřován za nelidských podmínek, několik měsíců bez jakýchkoli zpráv o rodině, izolován od světa. Syn Neklan později vzpomínal, že rodina se dozvěděla o osudu zatčeného, až když v rozhlase četli žalobu proti Miladě Horákové a spol. Vyšetřování skončilo v květnu 1950 předložením spisu státní prokuratuře. Hejdova podnikatelská minulost umožnila prokuratuře představit ho jako vykořisťovatele a odpůrce znárodnění. Před procesem převezli obviněné na Pankrác. Dne 31. 5 1950 zahájil Státní soud v Praze, kterému předsedal dr. Karel Trudák, hlavní líčení v největším politickém procesu poválečného Československa. 8. června byly přečteny závěrečné řeči prokurátora, obhájců a obžalovaných a vyneseny rozsudky. Jiří Hejda si vyslechl verdikt doživotí za velezradu a vyzvědačství a dále výrok o peněžitém trestu 500 000 Kčs a ztrátě čestných práv občanských na 10 let. Rozsudek nejvyššího soudu ze dne 24. června 1950 na trestu nic nezměnil.
Po procesu složil na pankrácké samotce první z pozdějších deseti věnců sonetů. Bez tužky a papíru musel více než dva tisíce obsahově i formálně propojených veršů uchovat v paměti.
V lednu 1951 „Horákovce“ odvezli na Mírov. Všech sedm umístili na společnou celu a izolovali od ostatních vězňů. Od prosince 1951 soustřeďovala vězeňská správa prominentní vězně do obávaného Leopoldova. Někdy v polovině roku 1952 byl Hejda umístěn sám na studenou celu, trpěl hladem, navíc musel stejně jako v Ruzyni celý den chodit. V té době vážil přibližně 47 kg. V osamocení se vrací ke komponování sonetů. V prosinci, to už mu skončila izolace, byl přijat v zuboženém stavu do nemocnice. V únoru 1953 se dostal na velkou společnou celu pro asi 30 lidí. Jeho zdravotní stav se zlepšil. Vázal povřísla, skládal celofán do obálek a zvykal si na ne úplně snadné soužití s kriminálními vězni. V srpnu 1955 mu oznámili smutnou zprávu o úmrtí manželky.
Od října 1959 pobýval ve Valdicích. Velká amnestie z května 1960 ho minula. Z Leopoldova si přivezl velmi záporné hodnocení, které poukazovalo na jeho časté kázeňské prohřešky.
Jako bývalý továrník a zarytý nepřítel lidově demokratického zřízení prý nepřestal proti režimu pracovat ani ve výkonu trestu. Ve Valdicích umístili Hejdu na samotky. Režim byl volnější než v Leopoldově. Celý den měl otevřeny dveře cely. Nejdříve pracoval na navlékání špendlíků, spínal patentní knoflíky na kartony. Normy se mu někdy při nejlepší vůli nedařilo plnit. Později zpracovával účetnictví pro samotky. Také kreslil plakáty pro dětské loutkové divadlo, svatební gratulace, obrazy a současně vykonával funkci knihovníka. Ve Valdicích napsal všechny sonety, které dosud nosil v hlavě.

Dne 10. 5. 1962 propustili Jiřího Hejdu v důsledku amnestie po více než 12 letech vězení na svobodu. 30. 7. 1968 byl zrušen rozsudek Státního soudu z roku 1950, k zastavení trestního stíhání došlo až rozhodnutím generální prokuratury v červnu 1990.
(Informace o perzekuci po roce 1948 pro naši encyklopedii doplnil pan Roman John, děkujeme.)