1929–1934 Slovanské gymnázium v Olomouci,
1. 8. 1934 vstoupil do řádu kapucínů a přijal řeholní jméno Emil, o rok později složil první sliby a spolu s dalšími bratry odjel studovat filozofii do holandského Breust-Eijsdenu, v roce 1938, po nacistické okupaci, se však studenti museli vrátit do Olomouce, kde pokračovali ve studiu teologie,
aby se br. Emil vyhnul totálnímu nasazení, byl už v roce 1940 vysvěcen na jáhna a 6. 4. 1941 na kněze – o ty totiž nacisté neměli zájem,
po vysvěcení ještě dalších 16 měsíců nemohl ani kázat, ani zpovídat, a pokud to bylo možné, pokračoval ve studiu

jeho prvním kněžským působištěm se stal klášter na Hradčanech, ale už po měsíci odjel do Olomouce, kde zůstal až do konce války,
tři měsíce strávil ve Fulneku, kde přebíral klášter po německých bratřích, pak byl poslán do Třebíče, kde měl na starost dvě vesnice a školu ve městě,
v roce 1947 byl přeložen do Brna a před Vánoci 1949 opět do Fulneku, kde jej zastihla akce „K“,
nejdříve byl internován v Broumově, pak v Králíkách a nakonec v Oseku,
v prosinci 1951 absolvoval v Praze školení, které bylo podmínkou pro působení v diecézi,
s pomocí vládního zmocněnce se mu podařilo získat státní souhlas pro místo kaplana v brněnské katedrále; jeho úkolem bylo zpovídat kněze a řeholní sestry,
od roku 1952 až do své smrti bydlel v kostele Nalezení svatého Kříže a klášteře kapucínů na Kapucínském náměstí (respektive v tom, co po odebrání Trenckova křídla a celé kvadratury pro potřeby Moravského muzea zbylo)
po roce 1961 došlo k reorganizaci a kapucínský kostel se stal filiálním kostelem katedrály svatých Petra a Pavla, to znamená, že začal podléhat přímo petrovskému faráři, kterým byl tehdy Ludvík Horký,
P. Boreček se stal v kapucínském kostele kooperátorem a v roce 1965 byl jmenován konzistorním radou,
po Pražském jaru (1968) se bratři kapucíni pokusili posílit komunitu, do kostela občas přicházeli vypomáhat i další bratři, nejvíce však P. Felicián Josef Macháč, který už v roce 1968 dostal souhlas pro pomoc u kapucínů a na farách,
P. Boreček žil od konce 70. let v klášteře sám a zdejší provoz zvládal jen díky spolupráci tehdy už kapitulního vikáře Ludvíka Horkého,
vrátit se k řeholnímu životu uprostřed komunity bratří kapucíni mohli až v roce 1990,
ještě dalších deset let P. Boreček vykonával službu zpovědníka

Ústřední hřbitov města Brna, Vídeňská 96, skup. 33, hrob č. 1–5

Ludvík Horký
spolupráce v kněžské službě v kostele u kapucínů Felicián Josef Macháč
spolubratr v řeholní a kněžské službě Klétus František Petěrka

Kostel Nalezení svatého Kříže a klášter kapucínů
Kapucínské náměstí
místo jeho působení v duchovní správě Ústřední hřbitov města Brna
Vídeňská 96/306
kapucín, římskokatolický kněz; místo posledního odpočinku

Ma