Vsevolod Kolomackij

* 8.2.1896 Saražync (Kyjevská gubernie) – † 13.2.1980 Rumburk


pravoslavný kněz, architekt a výtvarník


státní příslušnost

Rusko, ČSR


zajímavé okolnosti

Kvůli nedostatku potřebných architektů začal V. Kolomackij během I. republiky projektovat dřevěné a kamenné pravoslavné chrámy (např. kostel sv. Gorazdy v Olomouci, sv. Ludmily v Třebíči, na Moravě tedy nechal postavit sedm nových chrámů).
Po 2. světové válce pomáhal s rekonstrukcí poničených chrámů v Praze a Olomouci.
V 60. a 70. letech 20. století se věnoval přestavbě katolických kostelů na pravoslavné chrámy pro potřebu reemigrantů z Volyně, zejména v českém pohraničí.


vzdělání

absolvent Kyjevského duchovního učiliště,
ve studiích pokračoval na Kyjevské duchovní akademie, kterou pro vypuknutí 1. světové války nedokončil


zaměstnání

roku 1924 vysvěcen na pravoslavného kněze,
v roce 1933 přeložen do Brna, kde působil jako vojenský duchovní a blízký spolupracovník pravoslavného biskupa Gorazda,
po 2. světové válce vedl českou pravoslavnou eparchii,
na nátlak exarchy moskevského patriarchátu se uchýlil do slovenského kláštera v Ladomirové, kde se stal pod jménem Andrej mnichem a posléze i představeným (archimandritou),
působil též jako duchovní na teologické fakultě v Prešově,
roku 1952 mu komunistický režim odebral souhlas s výkonem kněžské služby a byl vykázán do Rumburku


odborné a zájmové organizace

na stavbách kostelů pracoval osobně, maloval ikonostasy, zdobil chrámové zdi a stropy,
roku 1928 započal s publikační činností, vydával časopisy "Pravoslavnaja Lemkovščina" a "Pravoslavnaja Karpatskaja Rus"


poznámky

Pocházel z rodiny chrámového žalmisty.
Pro silnou krátkozrakost nepřijat roku 1914 jako dobrovolník do carské armády. Roku 1916 vstoupil do československých legií, do tzv. České družiny, výcvik absolvoval v Kyjevském vojenském učilišti. Bojoval pod vedením Radoly Gajdy, byl sedmkrát raněn a získal hodnost podplukovníka.
Během občanské války se roku 1919 připojil k "bílé" Dobrovolnické armádě generála Děnikina, s níž se roku 1920 dostal na Podkarpatskou Rus. Po přiznání čsl. občanství vykonal v Mukačevu vojenskou službu.
Po atentátu na R. Heydricha byl 28. září 1942 zatčen a poslán na nucené práce do Slezska, propuštěn jako téměř nevidomý a pod dohledem gestapa pracoval v Praze. V květnu 1945 se zúčastnil bojů Pražského povstání.



osoby

Gorazd
blízký spolupracovník


Jord


Aktualizováno: 25. 05. 2018