Internetová encyklopedie dějin Brna

Vsevolod Kolomackij

    Vsevolod Kolomackij


    • * 8.2.1896 Saražync (Kyjevská gubernie) – † 13.2.1980 Rumburk


    • pravoslavný kněz, architekt a výtvarník


    • státní příslušnost

      Rusko, ČSR


    • zajímavé okolnosti

      Kvůli nedostatku potřebných architektů začal V. Kolomackij během I. republiky projektovat dřevěné a kamenné pravoslavné chrámy (např. kostel sv. Gorazdy v Olomouci, sv. Ludmily v Třebíči, na Moravě tedy nechal postavit sedm nových chrámů).
      Po 2. světové válce pomáhal s rekonstrukcí poničených chrámů v Praze a Olomouci.
      V 60. a 70. letech 20. století se věnoval přestavbě katolických kostelů na pravoslavné chrámy pro potřebu reemigrantů z Volyně, zejména v českém pohraničí.


    • vzdělání

      absolvent Kyjevského duchovního učiliště,
      ve studiích pokračoval na Kyjevské duchovní akademie, kterou pro vypuknutí 1. světové války nedokončil


    • zaměstnání

      roku 1924 vysvěcen na pravoslavného kněze,
      v roce 1933 přeložen do Brna, kde působil jako vojenský duchovní a blízký spolupracovník pravoslavného biskupa Gorazda,
      po 2. světové válce vedl českou pravoslavnou eparchii,
      na nátlak exarchy moskevského patriarchátu se uchýlil do slovenského kláštera v Ladomirové, kde se stal pod jménem Andrej mnichem a posléze i představeným (archimandritou),
      působil též jako duchovní na teologické fakultě v Prešově,
      roku 1952 mu komunistický režim odebral souhlas s výkonem kněžské služby a byl vykázán do Rumburku

    • odborné a zájmové organizace

      na stavbách kostelů pracoval osobně, maloval ikonostasy, zdobil chrámové zdi a stropy,
      roku 1928 započal s publikační činností, vydával časopisy "Pravoslavnaja Lemkovščina" a "Pravoslavnaja Karpatskaja Rus"


    • poznámky

      Pocházel z rodiny chrámového žalmisty.
      Pro silnou krátkozrakost nepřijat roku 1914 jako dobrovolník do carské armády. Roku 1916 vstoupil do československých legií, do tzv. České družiny, výcvik absolvoval v Kyjevském vojenském učilišti. Bojoval pod vedením Radoly Gajdy, byl sedmkrát raněn a získal hodnost podplukovníka.
      Během občanské války se roku 1919 připojil k "bílé" Dobrovolnické armádě generála Děnikina, s níž se roku 1920 dostal na Podkarpatskou Rus. Po přiznání čsl. občanství vykonal v Mukačevu vojenskou službu.
      Po atentátu na R. Heydricha byl 28. září 1942 zatčen a poslán na nucené práce do Slezska, propuštěn jako téměř nevidomý a pod dohledem gestapa pracoval v Praze. V květnu 1945 se zúčastnil bojů Pražského povstání.


    • prameny, literatura


    • osoby

      Gorazd
      blízký spolupracovník


    • autor

      Jord


Aktualizováno: 25. 05. 2018