česká

Rakousko-Uhersko, ČSR

Na 1. mistrovství Moravy v krasobruslení 2. 2. 1914 v Kroměříži obsadil 2. místo v závodě mužů - uveden jako student university v Praze. Na současně probíhajícím přeboru středních škol z Moravy získal jeho mladší bratr Valtr 3. místo v závodě chlapců a 2. místo v párech s Marií Diviškovou.

Náměšť nad Oslavou čp. 143 (rodný dům),
Bratislava,
Toronto (Kanada)

1. české státní gymnasium v Brně (1910 maturita),
1910–1911 ČVŠT v Brně - odbor stavebního inženýrství,
1911 – 22. 9. 1917 Lékařská fakulta Univerzity Karlovy v Praze (1927 habilitace na docenta v oboru speciální chirurgie, 1927 profesor chirurgické propedeutiky)

Řád SNP I. třídy (1947)

Spravedlivý mezi národy (udělil Památník Yad Vashem v roce 1971)

lékař v Brně, později jeden z nejvýznamnějších chirurgů v Bratislavě

SK Moravská Slavia (1920 člen výboru a předseda odboru bruslení),
Zemský spolok pre pečlivosť o zmrzačené deti (od roku 1936 předseda)

urna je uložena na hřbitově v Torontu

V meziválečném období patřil k významným osobnostem slovenské chirurgie. Pro své pacienty si nechal podle projektu architektů Jindřicha Mergance a Otakara Klimeše z ateliéru Dušana Jurkoviče postavit sanatorium, ve své době nejmodernější nemocnici v Československu. Stavba byla dokončena v roce 1931.
Po válce budova sloužila jako porodnická a gynekologická klinika, profesor Koch sice sanatorium v roce 1947 prodal, ale po únoru 1948 byl prodej anulován, sanatorium bylo znárodněno a stavba postupně chátrala. Zahrada kolem sanatoria byla sice chráněným přírodním územím, ale péče o ni se omezovala jen na konzervaci stavu. V současnosti ji nechal nový majitel zrekonstruovat: původní budovu sanatoria obnovil se zachováním unikátních stavebních prvků, dvoupatrovou nadstavbu provedl nad přístavbu ambulancí. Od července 2011 slouží objekt pacientům.
Neméně dramatické byly životní osudy majitele sanatoria. Na Slovensko přišel po roce 1919 a postupně si zde vybudoval vynikající odbornou pozici. Zlom nastal po březnu 1939. Ministerstvo školství Slovenského štátu mu jako Čechovi zastavilo služební požitky, sanatorium sloužilo potřebám Němců. Sám Koch sice léčil prominentní německé pacienty, ale už v roce 1939 se zapojil do ilegální odbojové skupiny „Justice“. V roce 1941 byl zatčen a tři měsíce vězněn za údajnou špionáž pro Srbsko a Rusko.
Po potlačení SNP byla na něj vypsána odměna 100 000 říšských marek. Z odbojové skupiny byla řada lidí zatčena, někteří zemřeli v koncentračním táboře. Profesor Koch se zachránil, mimo jiné i za pomoci Jurkovičovy rodiny.
Po osvobození Bratislavy se stal dne 6. 4. 1945 na pouhé tři dny předsedou dočasného Národního výboru. Poté obnovil sanatorium a vrátil se k vědecké práci. Začátkem roku 1951 byl Karel Koch zatčen a 20. 6. 1951 odsouzen „se skupinou velezrádců a špionů ONBRA (Obrana národa) na doživotí. V matrice studentů Karlovy univerzity, kde promoval, je v poznámce zapsáno: „Rozsudkem Štátneho súdu v Bratislavě ze dne 20. 6. 1951 odsouzen pro trestní čin § 78 a 86 odst. 3 trestního zákona k trestu odnětí svobody doživotně a k peněžitému trestu 100 000 Kč a ztrátě občanských práv navždy.“ Karel Koch prošel nelidskými věznicemi v Bratislavě (Justiční palác), Leopoldově, Ilavě, na Mírově a Bitízi.
V roce 1963 byl po dvanáctiletém žalářování amnestován, žil pak v Bratislavě v panelovém bytě. Po srpnové okupaci emigroval 1. 9. 1968 do Kanady, kde se účastnil života krajanů. V Torontu zemřel 24. 1. 1981, nedožil se tak 18. 3. 1991, kdy byl rozsudek vykonstruovaného procesu zrušen.

zobrazit

Dušan Samuel (Samo) Jurkovič
přítel

Emerich Koch
Marie Kochová (Thiel)

Valtr (Valerian) Koch

16. 2. 1919
Meziměstské utkání v ledním hokeji Brno - Olomouc
za vítězné mužstvo vstřelil 2 branky 17. 12. 1918
Valná hromada SK Moravská Slavia
zvolen jako náhradník výboru

Jiv, Menš, blat