Rela

Kotíková

Náměšť nad Oslavou čp. 64 (rodný dům),
Bíteš čp. 19 (doloženo v roce 1900),
Brno,
Praha

bankovní úřednice Živnostenské banky v Brně (doloženo v roce 1915)

Jako mladá bankovní úřednice se za první světové války setkala s tzv. ruskými letáky, které se v Brně objevily od září 1914 a hlavně na počátku roku 1915. Letáky a také manifesty obsahovaly výzvy ruského vojenského velení ke slovanským národům v rakousko-uherské monarchii s cílem podlomit morálku v armádě i v zázemí. Manifesty byly podepsány carem Mikulášem II. jako vrchním velitelem nebo armádními veliteli a rozšiřovány letecky v přífrontovém pásmu.
Na letácích k českým občanům se podílely i krajanské skupiny v Rusku a složitými cestami je dopravovaly do českých zemí, kde se opisovaly a dál šířily. Letáky také opisovali a posílali ve svých dopisech domů vojáci z ruské fronty. Tak se dostaly letáky do Prahy, Jičína, Žamberku, na Moravě např. do Kostic, Kyjova, Bystřice pod Hostýnem, Velkého Meziříčí či Přerova, ale také do Brna, kde je rozšiřovali zvláště studenti. Leták se dostal i na pracoviště Kotíkové, která jej v opise poslala do Velké Bíteše svému strýci Vladimírovi Kotíkovi. Také on byl po prozrazení zatčen a tři roky vězněn.
Tzv. letáková aféra měla velice tragické důsledky. Následovaly stovky zatčených tzv. velezrádců, kteří byli převezeni na brněnský Špilberk (muži) či do věznice na Cejlu. Poté v soudních procesech, které se konaly ve Vídni, bylo pro moravské „velezrádce“ vyneseno 23 trestů smrti, z nichž některé byly i vykonány. Prvním popraveným v souvislosti s tzv. ruskými manifesty byl úředník Slavomír Kratochvíl (* 2. 1. 1889 Trnava u Holešova), popravený 23. 11. 1914 v Moravské Ostravě.

Aurelie Kotíková, více známá pod domáčtějším jménem Rela, byla zatčena 15. 1. 1915 v Brně, vězněna zřejmě na Cejlu, poté převezena do Vídně, kde byla 11. 5. 1915 odsouzena k trestu smrti. V odvolacím řízení byl trest potvrzen 4. 7. 1916, po žádosti o milost k císaři byl 27. 8. 1916 trest zmírněn na osm let těžkého žaláře (bez započítání vyšetřovací vazby).
Amnestována byla po nástupu nového císaře Karla I. Rela Kotíková důsledně trvala při výsleších na tom, že leták získala náhodně při rozdávání dárků v nemocnici od raněného vojáka, kterého by už nepoznala. Svou neohrožeností zachránila řadu dalších lidí od zatčení. Ve vídeňské zemské věznici se setkala v cele číslo 207 s Alicí Masarykovou, zatčenou 28. 10. 1915 pro podezření ze spojení s otcem Tomášem Garrigue Masarykem, který byl v emigraci. Obě ženy spolu prožily v hromadné cele období od prosince 1915 do července 1916, starší a vzdělanější Alice s dívkou diskutovala o českých dějinách, filozofii, literatuře, architektuře či hudbě. Po zmírnění trestu byla Rela Kotíková převezena do ženské trestnice v Řepích u Prahy, odkud byla na základě amnestie propuštěna v roce 1917.
Po válce se setkala po šesti letech se svým budoucím manželem, bankovním úředníkem Šestákem, který se vrátil jako ruský legionář. Spolu měli dvě děti.

zobrazit

Alice Masaryková
přítelkyně, společně vězněny Karel Ullmann
spolupracovnice v bance, K. Ullmann popsal její osudy za první světové válce

František Kotík
Marie Kotíková (Rudolfová)

Marie Rudolecká (?) (Kotíková)
Růžena Pavlíková (Kotíková)
Jindřiška Kotíková

Menš