česká

Rakousko-Uhersko, ČSR, ČSSR

pilot 310. stíhací perutě RAF

letecká havárie

vyučen elektromechanikem na tříleté odborné škole elektrotechnické ve Vyškově (1935)

4x Čs. válečný kříž 1939,
3x čs. medaile Za chrabrost před nepřítelem,
čs. vojenská medaile Za zásluhy I. stupně,
Čs. vojenská pamětní medaile F-VB-SSSR,
Řád SNP I. stupně,
Řád Rudé hvězdy,
Zasloužilý vojenský letec ČSSR,
britské War Medal a Defence Medal a sovětská Za vítězství nad Německem

plukovník letectva ve výslužbě in memoriam

Vojenský letecký ústav v Praze-Letňanech (jako pilot testoval nové nebo opravené letouny),
Tesla Žižkov (po roce 1948 zde pracoval jako radiomechanik),
pilot Československých aerolinií (od října 1966 druhý pilot, létal na dopravních letounech Iljušin Il-14)

Aeroklub Brno

Tuřanský hřbitov, Pratecká

Vyučen elektromechanikem na tříleté odborné škole elektrotechnické ve Vyškově (1935). V rámci akce „1000 pilotů republice“ složil v říjnu 1936 pilotní zkoušku u brněnského aeroklubu. Dobrovolný nástup vojenské služby od 1. 10. 1937, technická letka Leteckého pluku 5 v Brně.
Po absolvování stíhacího výcviku v Praze a v Prostějově (1938) přidělen v lednu 1939 k Leteckému pluku 3 ve Spišské Nové Vsi, 45. stíhací letka. Po okupaci odešel v červnu 1939 do Polska, odtud transportován do Francie, kde následovala služba v Cizinecké legii v Africe. Po vypuknutí války přeřazen k francouzskému koloniálnímu letectvu (Alžír, Blida), v listopadu 1939 přesunut do Francie (Chartres), v dubnu 1940 do Bourges a v červnu do La Rochelle, do bojů proti Němcům nezasáhl.
Dne 19. 6. 1940 odjel do Velké Británie z Bayonne, 21. června přistáli v Plymouth. Dne 5. 8. 1940 přijat do RAF, prodělal výcvik u 12. operační výcvikové jednotky (No 12 OTU) v Bensonu a u No 56 OTU v Sutton Bridge - vycvičen jako stíhací pilot. V období od 26. 11. 1940 do 4. 7. 1941 působil u britské 245. stíhací perutě, od 4. 7. 1941 do 1. 8. 1942 pak u 310. čs. stíhací perutě.
Po absolvování operačního turnusu se stal instruktorem u No 57 OTU. Od 15. 1. 1943 do 1. 2. 1944 zařazen opět u 310. čs. stíhací perutě, kde dosáhl nejnižší britské důstojnické hodnosti Pilot Officer (P/O). Poté se přihlásil jako posila pro čs. letectvo v SSSR.
Dne 21. 2. 1944 odjel z Glasgowa se skupinou 20 dobrovolníků, na jaře 1944 přeškolen na sovětské letouny Lavočkin La-5FN, 3. května se stal příslušníkem vzniklé 128. čs. samostatné stíhací perutě v SSSR. Ta byla přeorganizována 1. 6. 1944 na 1. čs. stíhací pluk (zde v hodnosti podporučíka velitel 2. letky). V září a říjnu 1944 se účastnil bojů na Slovensku (25. 10. 1944 odlet zpět do Stryje v SSSR). Po reorganizaci v říjnu respektive v listopadu 1944 jmenován velitelem 3. a poté 2. letky 1. čs. stíhacího pluku, který se jako součást 1. čs. smíšené letecké divize účastnil v rámci Ostravské operace od 14. 4. 1945 bojů o Moravskou bránu.

Po válce působil kpt. Šrom u Vojenského leteckého ústavu v Praze-Letňanech. V listopadu a prosinci 1948 vyšetřován orgány vojenského obranného zpravodajství. Dne 1. 3. 1949 byl odeslán na dovolenou s čekaným a 1. 8. 1949 propuštěn do výslužby, pracoval pak jako radiomechanik u n. p. Tesla Žižkov do roku 1966. Pak odešel k Státní letecké inspekci a po složení pilotních zkoušek se stal druhým pilotem na letounech II-14 u Čs. aerolinií. Zahynul 11. 10. 1968, kdy se pro závadu motoru zřítil stroj, v němž L. Šrom letěl, nedaleko Kladna - celá osádka i cestující zahynuli.


LETECKÉ ÚSPĚCHY:
- 29. 5. 1941: pravděpodobný sestřel 1 Do 17 u Armagh u Dublinu (0,5)
- 4. 2. 1942: poškození Ju 88 u ostrova Scilly (0,25)
- 10. 6. 1942: sestřel Ju 88 nad Kanálem
- 12. 7. 1942: sestřel Ju 88 u St. Pointu (0,5)
-19. 9. 1944: sestřel Fieseler Fi 156 Storch u Prievidzy
- 8. 10. 1944: spolu s ppor. S. Hlučkou sestřel Fw 190 (0,5) v prostoru Sv. Kríž-Jalná (Slovensko)
- 12. 10. 1944: sestřel 1 Me 109 jistě a 1 Me 109 pravděpodobně (Sv. Kríž, Slovensko)
- 18. 10. 1944: sestřel 1 Me 109 jistě východně od Handlové a 1 Ju 87 pravděpodobně severně od Banské Bystrice

- při střemhlavém bombardování a odstřelování pozemních cílů v době Slovenského národního povstání mu bylo připsáno zničení 3 nepřátelských letounů na zemi, 9 nákladních aut, 1 osobní auto, 2 vagony 1/4 dělostřelecké a 1/4 minometné baterie a pravděpodobné poškození 12 nákladních a 1 osobního auta
- nejúspěšnější čs. pilot v období SNP (září–říjen 1944)
- celkem nalétal 435 operačních hodin (380 u RAF, přes 37,5 za SNP na Slovensku a 17,5 při Ostravské operaci).

Šromova (Chrlice)

zobrazit

Antonín Šrom
Antonie Šromová (Jochmanová)

Anežka Šromová

L. Šrom
pomník: Zámecká 0/01 L. Šrom
pamětní deska: Zámecká 0/02

Tuřanský hřbitov
Pratecká
místo posledního odpočinku

4. 11. 2021
Výstava Leopold Šrom a moravští letci RAF
je mu věnována výstava 9. 9. 2017
Odhalení pamětní desky Leopolda Šroma
osobnost, které byla deska odhalena 15. 3. 2008
Slavnostní uvedení knihy "Leopold Šrom - stíhací eso na západní a východní frontě"
příslušník čs. letectva ve Velké Británii, SSSR a ve Slovenském národním povstání 1940–1945

Menš, JMik