rodiče použili pro syna znovu jméno František

Ostopovice čp. 85 (rodný dům),
Brno-Starý Lískovec, Klobásova 16

obchodní škola

poštovní úředník v českém Těšíně doloženo 1921), v Zastávce (tehdy Božím Požehnání, doloženo v roce 1929) a na poště na hlavním nádraží v Brně

ČSOL (místní organizace ve Starém Lískovci)

Ústřední hřbitov města Brna, Vídeňská 96, skup. 90, hrob č. 83–84

Vojín 17. praporu polních myslivců rakousko-uherské armády. Zajat 21. 7. 1916, místo neuvedeno. Přihlášení do legií 31. 3. 1917 Markov. Do čs. legie v Rusku zařazen 31. 8. 1917, 5. střelecký pluk, vojín. Konec v legiích 22. 1. 1921, poslední útvar: samostatná telegrafní rota čs. vojska na Rusi, poslední hodnost: četař. Demobilizován.
Vrátil se do vlasti, již 16. 2. 1921 byl zapsán ve sčítání obyvatelstva ve Starém Lískovci. Stal se tamním známým a váženým obćanem. Byl velmi vzdělaný, hovořil německy, francouzsky, rusky a v pozdějším věku se učil i anglicky. Měl nadání pro techniku, velmi dobře se vyznal v elektrotechnice, neustále se vzdělával, o čemž svědčí i literatura, kterou zanechal.
Vlastnil rozhlasový přijímač mezi prvními občany Starého Lískovce, k dalším koníčkům patřilo zahrádkářství, chov drůbeže a holubů. Protože pocházel z mlynářské rodiny, měl praktické zkušenosti z mlýna, které využíval pro obyvatele obce. Ve své stodole sestavil mlátičku na obilí, která ve žních sloužila celému Lískovci. Podobně v případě poruchy nebo výpadku elektřiny byl schopen se postarat o nápravu.
Byl velkým vlastencem, jako člen legionářské organizace se podílel na řadě akcí, které aktivní legionáři ve Starém Lískovci konali. Po únoru 1948 jej komunisté vyhodili z úřednického místa, než mu byl přiznán invalidní důchod, musel na poště pracovat u balíků.
(Informace k poválečnému životu doplnil pro naši encyklopedii vnuk, pan Aleš Markytán, děkujeme.)

Antonín Markytán
Marie Markytánová (Pazourková)

Klobásova
bydliště, rodina zde bydlela od 1. 5. 1914

Ústřední hřbitov města Brna
Vídeňská 96/306
místo posledního odpočinku

Menš