odsouzen stanným soudem v Brně 11. 12. 1941 pro rušení veřejného pořádku a bezpečnosti a pro přípravu velezrady k předání gestapu a zabavení veškerého majetku

zahynul

Ratíškovice čp. 118 (rodný dům),
Hodonín:
- Křížkovského 34 (doloženo v roce 1926)
- Muchova 2420 (v době zatčení)

Československý válečný kříž 1939 in memoriam

jeho jméno je uvedeno na pamětní desce na rodném domě v Ratíškovicích, na pomníku obětí druhé světové války v Ratíškovicích, dále na pamětní desce obětí druhé světové války v Hodoníně v budově polikliniky a na pomníku obětí druhé světové války na hřbitově v Hodoníně

zahradník v Hodoníně (doloženo v roce 1926), později úředník

Orel (od roku 1924 náčelník orelské župy Tomáše Šilingra v Hodoníně)

hřbitov v Ratíškovicích (urna sem měla být uložena 12. 8. 1945)

Zapojen do odboje v Obraně národa, podílel se na organizování přechodů do zahraničí. V rámci orelského hnutí pomáhal při posilování národního uvědomění při poutích na Velehrad a Hostýn. Gestapem zatčen 12. 8. 1941, vězněn v Uherském Hradišti, poté v Brně v Kounicových kolejích, kde jej zastihlo vyhlášení prvního stanného práva. Odsouzen stanným soudem k předání gestapu, zahynul v Mauthausenu. V literatuře se uvádí, že správa KT poslala manželce urnu s jeho popelem, která byla uložena do rodinného hrobu v Ratíškovicích v den třetího výročí jeho zatčení.
Osud jeho rodiny byl tragický: při náletu na Hodonín 20. 11. 1944 zahynuly v troskách jejich domu manželka a dcera, přežil pouze syn a jeho bratr (jméno zatím neznáme -Menš).

František Drobný
spolupráce Vojtěch Jílek
spolupráce František Malík
spolupráce

Anežka Příkaská (Šupová)
sňatek: 28. 9. 1926, Velehrad

Anežka Příkaská
Vít Příkaský

Marie Příkaská (Příkaská)
František Příkaský

Menš