Roku 1809 společně s F. Clavingerem založil soukromý ústav pro chudé a nemocné brněnské děti, jejich věk nepřekročil sedm let. Ústav v roce 1813 převzal Ženský brněnský dobročinný spolek.

slabost stáří

Brno:
- Schwarzadlergasse + Menizer Gasse - Černoorelská + Měnínská čp. 492
- Minoritengasse - Minoritská čp. 473
- Grosser Platz - Velké náměstí čp. 76, později čp. 104
- Rathausgasse - Radnická čp. 385

gymnázium v Brně (ukončil v roce 1799), poté studium filozofie na lyceu v Olomouci,
lékařská studia na univerzitě ve Vídni (31. 8. 1808 promoce)

zobrazit

lékař (Hausmedikus) káznice a robotárny v Brně (1811–1830),
zastupující domácí lékař nemocnice při Spojeném zaopatřovacím ústavu v Brně a ve stejné funkci i chorobince v Brně (1830–1831),
lékař káznice na Špilberku v Brně (1832–1852)

řádný člen Moravsko-slezské společnosti pro zvelebení hospodářství, znalostí přírody a vlastivědy v Brně,
dopisující člen Slezské společnosti pro vlastivědnou kulturu v Breslau,
dopisující člen přírodovědné společnosti v Halle,
dopisující člen přírodovědné společnosti v Görlitz,
člen mnoha dalších učených společností v Rakousku, Anglii, Sasku, Prusku a Itálii

Městský hřbitov při Kounicově ulici

Po dosažení hodnosti lékaře na univerzitě ve Vídni se vrátil do Brna a od té doby začala jeho bohatá činnost váženého praktického lékaře, lidumila, jednoho z průkopníků dětského lékařství v Brně, autora odborných prací z oblasti medicíny, ale i z dějin umění, sběratele, mecenáše, člena mnoha zahraničních i domácích odborných společností.

Jeho práce v oblasti vězeňského lékařství je spjata se dvěma ústavy; v letech 1811 až 1832 vykonával Rincolini funkci řádného domácího lékaře v Provinční trestnici a robotárně v Brně (Provinzial Straf- und Arbeitshaus in Brünn), od roku 1832 se stal nejdříve provizorním a poté řádným lékařem trestnice na brněnském Špilberku. Své poznatky z praxe vězeňského lékaře uložil do publikace „O vězeňských chorobách“ (Ueber Gefängniskrankenheiten), která vyšla poprvé v Brně v roce 1827, druhé rozšířené vydání pochází z roku 1830.

Vězeňské choroby rozdělil do tří velkých skupin.
První skupinu tvořily nemoci vyplývající z poměrů ve věznici, kam zařadil menostázii (ztrátu menstruace u dlouhodobě vězněných žen, kdy návrat k normálnímu stavu přichází až po skončení trestu), kurděje (způsobené nedostatkem vitamínu C a projevující se krvácením do tkání, otoky, poruchami dásní; jako léčebný prostředek se užívalo zejména kysané zelí), zimnici (objevovala se zvláště v podzimních měsících, projevem bylo tečkovité krvácení do kůže, časté bylo nadýmání), zácpu (často se vyskytovala u trestanců se sedavým zaměstnáním, např. při práci ševců, dále se objevovala jako důsledek změny způsobu života, k odstranění potíží předepisoval lékař klystýr), bércové vředy, krtice (mimoplicní forma tuberkulózy se záněty a otoky krčních mízních uzlin, příčinou býval uzavřený a špatně větratelný prostor), vodnatelnost (objevovala se u vězňů odsouzených na dlouhou dobu).
Druhou skupinu tvořily nemoci, které si vězni přinášeli z předcházejícího života před nástupem do vězení: příjice (choroba přenášená pohlavním stykem, často byla podchycena až v posledním stádiu, kdy již docházelo k poškození srdce, mozku či pohybového aparátu), padoucnice (při ní docházelo k poruchám vědomí spojeným s křečemi), střevní úplavice (podle Rincoliniho příčinou choroby byla malá čistotnost vězňů, jejím projevem průjmy, bolesti břicha, horečky, zimnice; nemocné bylo třeba ihned izolovat, hlavní složku léčby představovala dieta, ale u lidí ve špatném zdravotním stavu nebo u vyčerpaných osob mohla mít až smrtelný průběh), svrab (opět nemoc typická pro prostředí se zhoršenými hygienickými podmínkami, často se vyskytovala u vězňů, kteří pracovali s vlnou; projevovala se drobnými červenými pupínky, které silně svědily).
Třetí skupinu charakterizoval doktor Rincolini jako nemoci, kterými se vězni nakazili navzájem. Běžný lékař se s nimi nesetkával často, s výjimkou lékařské praxe ve vězení: hnisavý zánět podkožní tkáně, vřed či zhoubný nádor, chrlení krve (těžké vykašlávání krve, příznak, který se objevoval v konečných stádiích plicní tuberkulózy). Publikace byla vysoce oceňována v tehdejších odborných lékařských kruzích a příznivé recenze uveřejnily renomované zahraniční časopisy.
Své pověsti využil doktor Rincolini i při psaní článků do odborných časopisů, v nichž uváděl „na pravou míru“ nepříznivé údaje o Špilberku šířené v zahraničí.
Dlouhá léta působil také jako lékař městského divadla v Brně (Theater-Arzt).

Patřil mezi donátory nově založeného moravsko-slezského zemského muzea, například v březnu 1818 daroval knihy, obrazy, rytiny, minerály a herbář s více než stem moravských rostlin, roku 1819 věnoval muzeu lékařské „zvláštnosti“ lidí i zvířat, se kterými se „čas od času“ lékař setká (např. hlísty atp.).
Vlastnil také pozoruhodnou sbírku obrazů, ve které se nacházela i díla Lucase Cranacha, Holbeina mladšího atp. Nesmírně zajímavá byla kolekce asi 1 400 kusů rytin, podobizen lékařů od starověku až do jeho současnosti. Zpracoval i její katalog, u každé rytiny bylo uvedeno jméno lékaře, jeho zásluhy na poli odborném či literárním a jméno autora rytiny. Sběratel sám uváděl, že jeho sbírka rytin má trojí užitek: podává přehled dějin lékařství, ukazuje vývoj umění z období pěti století a seznamuje s různými grafickým technikami. Je škoda, že sbírka byla po smrti majitele rozptýlena mezi jiné sběratele.
U kolegů se těšil značné vážnosti; dne 31. 8. 1858 mu šestnáct tehdejších brněnských lékařů věnovalo k 50. výročí promoce pohár s věnováním, který se dnes nachází ve sbírkách Muzea města Brna.

zobrazit

Franz (František) Richter
student

Marie Rincolini (Noë)
sňatek: 4. 9. 1811, Brno (kostel sv. Petra a Pavla na dómě)

Karl Rincolini
Karl Rincolini
Marie Rincolini
Alexander Rincolini
Ernst Julius Rincolini

Ernst Samuel Rincolini

Schwarzadlergasse + Menizer Gasse - Černoorelská + Měnínská
bydliště doložené v roce 1811 Minoritengasse - Minoritská
bydliště doložené v roce 1812 Grosser Platz - Velké náměstí
bydliště doložené v letech 1813–1821, později po roce 1829 Rathausgasse - Radnická
bydliště doložené v letech 1822–1828

park Tyršův sad
Kounicova
městský a vězeňský lékař, sběratel umění, mecenáš; místo posledního odpočinku

30. 11. 1898
Slavnostní otevření dětské nemocnice v Černých Polích
zakladatel prvního soukromého ústavu pro chudé a nemocné brněnské děti

Jord, Menš