Josef Fikr

* 25.10.1885 Brno-Líšeň – † 6.4.1945 Stein (Rakousko)

válka a odboj 1914–1919; legionář ruský; válka a odboj 1938–1945; oběti okupace

zajímavé okolnosti

rodiče použili pro syna znovu osobní jméno „Josef“

příčina úmrtí

popraven

bydliště

Brno-Líšeň, Budín (Budin) 73,
Brno-Bystrc, Komínská 6

vzdělání

čtyři třídy reálky

vyznamenání a pocty

Záslužný kříž III. stupně in memoriam (vyznamenaný válečný veterán MO ČR dne 11. 11. 2022)

zaměstnání

obchodní příručí v Bystrci (doloženo v roce 1911),
obchodník s papírnickým, dokumentačním a kartografickým zbožím a technickými a psacími potřebami

politická orientace

národně socialistická strana

hrob

Líšeňský hřbitov, Šimáčkova (kenotaf)

poznámky

Četař 14. zeměbraneckého pěšího pluku rakousko-uherské armády. Zajat 31. 8. 1914, Komárov. Datum přihlášení do legií není uvedeno, místem přihlášení Alčevskoe-jurenský závod, Jekatěrinosl. Do čs. legie v Rusku zařazen 20. 9. 1917, 6. střelecký pluk, vojín. Konec v legiích 13. 11. 1920, poslední útvar: samostatná telegrafní rota, poslední hodnost: desátník. Demobilizován. Poznámka: „služba v legii od 20. 9. 1917 do 10. 8. 1920“.

Za nacistické okupace se zapojil do odboje v Obraně národa, podílel se na zajišťování přechodů do zahraničí. Gestapem zatčen 15. 3. 1940, vězněn v Brně na Špilberku, odsouzen v Norimberku k osmi letům káznice za velezradu, trest si odpykával ve Steinu. Zde se stal na samém konci války obětí masakru, při kterém příslušníci SS postříleli 386 vězňů. Mezi nimi byli i Jaroslav Neužil a Josef Fikr.
(Informace k tomuto heslu pro naši encyklopedii doplnil Ing. Bohuslav Fikr, děkujeme.)

V káznici ve Stein an der Donau bylo koncem války kolem 1900 vězňů, z části kriminálních, z části politických. Političtí vězni, účastníci protinacistického odboje, byli Rakušané, Češi, Slováci, Francouzi, Němci, Chorvati, Slovinci, Poláci a Řekové. Blížila se fronta, v káznici bylo málo jídla, proto se velitel Dr. Franz Kodré rozhodl politické vězně propustit. Dne 6. 4. 1945 v 6 hodin ráno začalo vydávání osobních věcí a civilního oblečení vězňům. Kolem 10. hodiny začaly káznici opouštět menší skupinky osvobozených vězňů. V obci Hadersdorf am Kamp se jedna skupinka zeptala na cestu do Vídně, nešťastnou náhodou se ptali příslušníka místní skupiny NSDAP. Ten zalarmoval příslušníky SS, kteří v obci pobývali, že došlo ve Steinu ke vzpouře vězňů. Příslušníci SS v káznici postříleli ty politické vězně, kteří se zde ještě nacházeli, popraven byl i velitel Kondré a další vězeňští úředníci. Mezitím probíhal doslova „hon“ na vězně, kteří již káznici opustili, zejména v okolí obce Haderdorf. Dne 7. 4. 1945 proběhla poprava u zdi místního hřbitova; vězni si museli vykopat hrobovou jámu, postříleno bylo 61 politických vězňů, z nichž se později podařilo identifikovat 24 mužů (jedním z nich byl i Čech František Vranka *16. 9. 1875, pekařský pomocník, který však žil ve Vídni, odsouzen na 5 let káznice za protinacistické výroky). Exhumace proběhla v době od 6. 3. do 26. 4. 1946 za účasti ohledací komise z Vídně, část popravených v Haderdorfu byla převezena do Vídně a jejich těla byla pohřbena na Ústředním hřbitově města Vídně ve skupině 40, v hromadném hrobě, označeném pamětní deskou.
Vězni postřílení na nádvoří káznice ve Steinu byli pohřbeni do masového hrobu přímo v káznici. Jejich exhumace proběhla od 9. do 20. 1. 1950. Podařilo se identifikovat (podle známek s čísly, které vězni dostali pro případ leteckého náletu na káznici) z 321 mužů pouze 110 popravených, mezi nimi byli i Jaroslav Neužil a Josef Fikr (exhumováni 12. 5. 1950). Ostatky vězňů byly převezeny na Ústřední hřbitov města Vídně a zde uloženy do společného hrobu.
„Masakr v káznici Stein (Massaker im Zuchthaus Stein)“, jak je tragédie označována, měl celkem 386 obětí, jejich památku připomíná pomník na hřbitově ve Steinu.
Viníci masakru z řad civilního obyvatelstva byli po válce souzeni, vyneseny a vykonány byly čtyři rozsudky smrti, ovšem přímé aktéry masakru z řad SS se nikdy nepodařilo vypátrat a potrestat.

obrazy