česká

ČSR

do roku 1934 obecná škola v Příbrami,
1935-1942 Státní československé gymnázium v Brně, ukončeno maturitou,
1942–1947 teologické učiliště v Brně v Antonínské ulici (5. 7. 1947 byl vysvěcen v Brně na kněze)

V prosinci roku 2007 mu brněnský biskup Vojtěch Cikrle udělil za obětavou kněžskou službu medaili sv. Petra a Pavla.
V září roku 2010 byl papežem Benediktem XVI. jmenován kaplanem Jeho Svatosti (užívání titulu monsignore).
V červnu roku 2013 obdržel od brněnského biskupa Vojtěcha Cikrle jako významná osobnost brněnské diecéze medaili sv. Cyrila a Metoděje.

1947–1952 kaplan v Tvarožné
1952 administrátor v Mašovicích u Znojma (zde povolán na prezenční vojenskou službu do Uherského Hradiště, kde strávil jen dva měsíce do svého zatčení),
1960–1962 čistič výhybek v Dopravním podniku města Brna,
1962–1966 řidič tramvaje v Dopravním podniku města Brna,
1966 vrácen státní souhlas k výkonu duchovenské činnosti, kooperátor na Starém Brně,
1967–1973 účetní na brněnském biskupství a vikář v katedrále sv. Petra a Pavla v Brně,
1973–2020 farář v Brně-Bystrci (od roku 2014 výpomocný duchovní),
1986–2020 soudce diecézního církevního soudu,
2020 výpomocný duchovní v Charitním domově Moravec

P. Vnislav Fruvirt strávil téměř celá 50. léta ve věznicích. Jeho trestná činnost se měla vztahovat k době, kdy působil jako kaplan v Tvarožné. Byl společenský, nadšený sportovec a turista a mnoho času trávil prací s mládeží. Mezi mládežníky bylo i několik chlapců (především Emil Musil, Jan Osolsobě, Karel Blažek, Alois Tomanec ad.) pocházejících z okolí Mokré-Horákova, kteří vytvořili protikomunistickou odbojovou skupinu. Její hlavní činností byla výroba a distribuce protirežimních letáků nesoucích hesla typu „SMRT KOMUNISMU“, „ZEMĚDĚLCI! BOJUJTE PROTI JZD nebo „BOJUJTE PROTI NENÁVIDĚNÉMU KOMUNISMU!“. Jejich texty vyzývaly komunisty k zanechání politické činnosti a povzbuzovaly československý lid k odporu proti nastolenému režimu a k bojkotu v JZD. Členové skupiny si nelegálně opatřili střelné zbraně a dokonce chystali atentát na aktivního člena KSČ a Lidových milicí Josefa Potrusila. Některé letáky chlapci množili také na cyklostylu na faře u P. Fruvirta, kde se velmi často pohybovali.
P. Fruvirt v činnosti skupiny přímo nefiguroval, ale o letácích věděl. Přestože ke skupině ani nepatřil, byl označen za jejího vedoucího a případ byl veden pod názvem Vnislav Fruvirt a spol. Zřejmě to souviselo se snahou co nejvíce „zdiskreditovat“ zástupce církve a zvýraznit jejich pro režim rozkladné působení. Členové skupiny začali být postupně zatýkáni, a to od října roku 1952.
P. Vnislav Fruvirt byl zatčen na vojně v Uherském Hradišti dne 13.1.1953 a okamžitě byl převezen k výslechům do Brna na Příční ulici. Poté byl několik měsíců vězněn na samotce ve věznici ve Znojmě. Bezprostředně před soudním procesem byl P. Fruvirt vězněn v Brně na Cejlu.
Odsouzen byl 25. 8. 1953 v Brně za trestný čin velezrady v délce odnětí svobody na 10 let. Přes věznici v Praze na Pankráci se dostal do Mladé Boleslavi a v listopadu roku 1953 do Valdic, kde strávil půl roku na samotce a poté vykonával různé práce ve věznici (draní peří, lepení sáčků či navlékání špendlíků). Více než rok pracoval jako horník v černouhelném hlubinném dole Zdeněk Nejedlý u Malých Svatoňovic (Východočeské uhelné doly) a poté byl vrácen zpět do Valdic – zde pracoval jako brusič skleněných doplňků k lustrům.
Ve Valdicích žili vězni na celách po vyšších počtech a sociální deprivace už nebyla oproti samotkám tak zdrcující. Ze vzpomínek P. Vnislava Fruvirta se dozvídáme, že se ve valdické věznici spřátelil i s Josefem Zvěřinou, Václavem Renčem a s mnoha dalšími inteligentními a vynikajícími lidmi. Na tuto dobu vzpomíná slovy: „Bývala i legrace. Jeden bachař se proslavil výrokem: ‚Vy si myslíte, že jsme blbí, ale my to víme.‘“ (Přímá citace z https://www.pametnaroda.cz/cs/fruvirt-vnislav-20180324-0)
Propuštěn byl po sedmi a půl letech 11. 5. 1960 při amnestii, kterou vyhlásil prezident Antonín Novotný. Plně rehabilitován byl však až v roce 1991. Po propuštění se ucházel o pozici tramvajového průvodčího v Dopravním podniku města Brna. Dozvěděl se však, že, jako osoba vracející se z výkonu trestu, může vykonávat pouze manuální práci, a tak pracoval jako čistič výhybek. O dva roky později se stal řidičem tramvaje a ke kněžské službě mu bylo umožněno se vrátit až v roce 1966.

zobrazit

rektorát Vysokého učení technického v Brně
Antonínská 1/548
studium v letech 1942–1947 Kostel sv. Jana Křtitele a sv. Jana Evangelisty
náměstí 28. dubna
v letech 1973–2020 zde působil jako farář (od roku 2014 jako výpomocný duchovní) Ústřední hřbitov města Brna
Vídeňská 96/306
kněžský hrob, skup. 21, hrob č. 302–307

Oznámení o úmrtí
Rozhovor v časopisu Bystrčník
Vnislav Fruvirt na webu Paměť národa
Zpráva o jmenování monsignorem

Vod