česká

Rakousko-Uhersko, ČSR

Brno, Kapucínské náměstí 303/5

1902–1904 C. k. České gymnázium v Olomouci, ukončeno po druhém ročníku,
4. 9. 1905 obláčka v kapucínském kostele v Olomouci (přijal řeholní jméno Zeno - tím zahájil jako bratr laik svůj roční noviciát, který se konal v Olomouci)
13. 10. 1908 po dosažení plnoletosti složil v Olomouci první sliby (doživotní sliby složil 1. 11. 1914 v Brně)

1908–1914 péče o kapucínský kostel v Olomouci,
1914–1950 vrátný v klášteře kapucínů v Brně (kostelník v řádovém kostele Nalezení svatého Kříže a průvodce a kustod v kapucínské hrobce; jako bratr laik chodil po sbírkách po domech různých venkovských farností - tímto způsobem získával především potraviny)
od 27. 4. 1950 internován v Broumově, v Hejnicích a poté v Opočně v domově pro staré a nemocné řeholníky, který se dále stěhoval na Velehrad .
květen 1951 – 21. 7. 1976 domov pro staré a nemocné řeholníky a kněze byl přesunut na Moravec, kde bratr Zeno působil jako kostelník a spolu s ostatními ještě schopnými se snažil pomoci v hospodářství a při zpracovávání dřeva na topení, aby mohli obyvatelé domova alespoň trochu únosně žít,
s přibývajícím věkem a nemocemi už bratr Zeno ztrácel síly k práci a poslední roky svého života byl upoután na lůžko

Ústřední hřbitov města Brna, Vídeňská 96, skup. 33, hrob č. 1–5

Životní příběh bratra Zena je bytostně spojen s kapucínskou kryptou, které se, zřejmě jako první kapucín, začal systematicky věnovat. Turisté ji sice mohli navštěvovat už ve 2. polovině 19. století, ale bratr Zeno pro ně začal vytvářet nové atraktivní podmínky a sám v hrobce i prováděl. Za jeho činnosti se hrobka výrazně proměnila. Suterénní kapli, kde se od roku 1872 nacházela cínová rakev s ostatky barona Trencka, vyzdobil dekorací z lidských kostí. Kolem oltáře pocházejícího z poloviny 18. století na zeď upevnil v několika řadách lebky se zkříženými dlouhými kostmi a pod nimi byly postupně od podlahy vytvořené další dekorace. Ostatky zemřelých byly rovněž umístěny na lustru visícím ze stropu a na boční stěně. Tyto úpravy je možné datovat do samotného počátku 20. let 20. století a je velmi pravděpodobné, že na nich pracoval sám Zeno.
S těmito jeho aktivitami může souviset i jeho zhoršený zdravotní stav. Od počátku 20. let totiž začal trpět tuberkulózou a opakovaně se léčil v nemocnici Milosrdných bratří a v Praze a pobýval také v klášteře ve Valči a v tyrolském Meranu. Tato instalace byla postupně rozebírána a dnes z ní již nic nezbylo. Na počátku 20. let byla do hrobky zavedena elektřina a na pokrytí nákladů za osvětlení se od návštěvníků vybíral drobný poplatek (položka za vstupné se v účetnictví kláštera vyskytuje až v roce 1948). Ve druhé polovině 20. let se zaměřil na rekonstrukci dvou místností nacházejících se mezi kaplí a hrobkou, kam byly nově přesunuty ostatky generála Františka Philiberta, architekta Františka Grimma a manželů Voršily a Mořice Grimmových. Rakve byly opatřeny skleněnými kryty a byly podloženy.
Spolu s ostatními brněnskými kapucíny byl bratr Zeno v rámci akce K vyvezen 13. 4. 1950 do internačního kláštera v Broumově. Ještě před vyvezením bratr Zeno pohotově uschoval cenné liturgické předměty a kroniku konventu k různým příznivcům kláštera. Po tom, co se v březnu roku 1952 v kapucínském kostele jako výpomocný duchovní objevil kapucín P. Emil Boreček, lidé začali uschované předměty spontánně vracet.
Podle dochovaných zpráv byl bratr Zeno velmi oblíbený a měl spoustu přátel a spolupracovníků. Díky těmto kontaktům byl schopný sehnat peníze na opravu a výbavu kapucínského kostela i krypty.

Metoděj Martin Frank
spolubratr v řeholní komunitě

Kapucínské náměstí
žil v kapucínském klášteře, č. p. 303/5

Kostel Nalezení svatého Kříže a klášter kapucínů
Kapucínské náměstí
kostelník a vrátný v klášteře, kustod kapucínské hrobky Ústřední hřbitov města Brna
Vídeňská 96/306
kapucín, kustod kapucínské hrobky a kostelník v kapucínském kostele v Brně; místo posledního odpočinku

Vodáková