Salesie Navrátilová

* 18.9.1867 Brno – † 14.10.1952 Brno


řeholní sestra, ošetřovatelka na východní a italské frontě za první světové války


národnost

česká


státní příslušnost

Rakousko-Uhersko, ČSR


bydliště

Brno:
- Durďákova
- Údolní 21
- Grohova 18


vzdělání

3. 5. 1886 jako jedna z prvních vstoupila do Kongregace Milosrdných sester III. řádu sv. Františka pod ochranou Svaté Rodiny (20. 2. 1887 měla obláčku a přijala řeholní jméno Salesie, dočasné sliby složila 4. 10. 1893 a doživotní sliby 10. 10. 1897),
1886–1887? ošetřovatelský kurz v Zemské nemocnici u sv. Anny na Pekařské ulici v Brně pod vedením MUDr. Karla Katolického


vyznamenání a pocty

za své působení v Žiroviči obdržela 22. prosince 1916 vyznamenání za znamenitou a obětavou práci z kapitulního vikariátu,
13. října 1916 byl sestře Salesii předán stříbrný Záslužný kříž s korunou na vojenské stuze, vyznamenání za statečnost,
10. prosince 1917 byl kongregaci na základě rozhodnutí z 16. srpna 1917 propůjčen válečný kříž pro civilní zásluhy III. třídy,
v listopadu 1918 byla sestrám sloužícím na frontě poslána vysvědčení s odznaky od Červeného kříže, zlaté kříže s korunou jako vyznamenání (došly jen listiny, kříže byly vládou zabaveny)


zaměstnání

1886–1904 domácí ošetřovatelská služba v Brně, Prostějově, Slavkově, Jevišovicích a tři roky ve Vídni,
1904–1905 ošetřovatelka a představená sester působících v nemocnici v Moravské Třebové,
1905–1906 ošetřovatelka a představená sester působících v Jubilejní nemocnici císaře Františka I. v Třebíči,
1906–1914 ošetřovatelka a představená v nově vzniklé filiálce v Jihlavě (sestry zde působily v Městské nemocnici, kde postupně převzaly ošetřování na všech odděleních - v počátcích se jednalo o 12 sester, ale jejich číslo vzrostlo až na 70),
září 1914 – listopad 1918 ošetřování raněných vojáků na východní a později na italské frontě,
1919–1920 domácí ošetřovatelská služba,
1920–1936 ošetřovatelka a představená sester v infekční nemocnici na Červeném kopci,
1929–1941 zvolena generální asistentkou Kongregace, pobývala na Grohově ulici a docházela ošetřovat do infekčního pavilonu nemocnice na Červeném kopci, postupně byla více a více limitována nemocemi


hrob

Ústřední hřbitov města Brna, Vídeňská 96, hrobka Milosrdných sester III. řádu svatého Františka pod ochranou Svaté Rodiny – skup. 64, hrob č. 7–21


poznámky

Kongregace Milosrdných sester III. řádu sv. Františka pod ochranou Svaté Rodiny se na základě smlouvy se spolky Červeného kříže zavázala, že v případě války sestry nastoupí jako ošetřovatelky na frontu. Po vypuknutí první světové války byla vyslaná skupina 10 sester, za jejichž představenou byla určena zkušená a velmi schopná ošetřovatelka S. M. Salesie.
V polovině září roku 1914 vyrazily sestry spolu s civilními ošetřovatelkami do polského Sanoku, kde sloužily v nemocnici chirurgických a vnitřních nemocí. Začátkem listopadu zde zemřela na choleru sestra Věnceslava Koudelková a o dva dny později byla s vojenskými poctami pohřbena. Následoval rychlý přesun do lesa, kde se personál nemocnice tři dny skrýval před ruskými vojáky.
Poté vyrazily směr Rosenberg (polské Olesno) a v lednu 1915 na Piotrków. Zde sloužily v nemocnici, kde se rozmohla epidemie tyfu. S. M. Salesie se dostala do těžké situace, na každou sestru připadla péče asi o 40 nemocných tyfem. Vojáci byli velmi zubožení – hladoví, žízniví, mokří, plní hmyzu, zakrvácení, v plném vojenském oblečení. Kongregace vyslala jako posilu pět dalších řeholních sester.
V květnu roku 1915 pokračovaly na východ do Opoczna a za dva měsíce ještě blíže k frontě do Radomu, kde byla těžká válečná zranění na pořadu dne – operovalo se poranění na hlavách střepinami šrapnelů, amputovaly se ruce, nohy, bylo potřeba sundávat nouzové obvazy z fronty a dělat do nekonečna převazy nové.
Dále postupovaly ještě blíže k frontě do Ivangorodu (dněšní Dęblin), kde našly místo nahlášených 100 zraněných asi 1000 vojáků, kteří leželi ve sklepích, stájích i v zahradách. Sestry zraněné převazovaly déle než 24 hodin v kuse. Odtud pokračovaly do Brestu Litevského v Rusku, kde sestra Salesie utrpěla těžký úraz, když bránila ošetřovatelky sedící ve vlaku, k nimž se dobývali vojáci. Naskočila do vlaku, zatáhla za záchrannou brzdu a při náhlém brždění vypadla z vlaku a zlomila si žebra a vykloubila si rameno z ramenního kloubu. Lékaři jí ruku chtěli amputovat, ale ona to odmítla, během tří týdnů se zotavila a připojila se k sestrám v Pružanech. Rozmáhala se zde úplavice a cholera a jedna ošetřovatelka měla na starost až 100 nemocných. Od února do září roku 1916 byly v Žiroviči a poté asi měsíc ve Volkovysku, kde řádila malárie.
V polovině října roku 1917 byly sestry přesunuty do Itálie, kam jely deset dní vlakem a tři týdny šly pěšky za vozem, který jim vezl zavazadla. Cestou stále pršelo a padal sníh. Když dorazily do Feltre, celý konvoj Červeného kříže, ke kterému patřily, byl bombardován italskými letci. Zde všichni trpěli hladem a zimou. Problém byl s topením, protože nikde v okolí nebyl les, a tak se topilo okenicemi, dveřmi, skříněmi, lavicemi, parketami. K mnoha ošklivým zraněním z bitvy u Monte Grappa tak přibývaly i omrzliny.
Na samém začátku roku 1918 se za velké zimy přesunuly pěšky či na vozech do Fonzaso, kde spaly v mraze. V únoru roku 1918 mohly sestry odjet domů na dovolenou, ale odpočinuly si jen chvíli a vyrazily ošetřovat nemocné po domech nebo sloužily v posádkové nemocnici v Zábrdovicích. V květnu byly opět povolány do Fonzaso a do Grigno.
Ze vzpomínek S. M. Borgie Horňákové, která v Grigno ošetřovala důstojníky nakažené tyfem: „Bomby lítaly, na hřbitově byly všechny hroby rozmetány, kosti zemřelých létaly vzduchem. Sanitáři pak museli chodit sbírat kosti a házet je zpět do hrobů.“ Dále byly přesunuty pouhých 15 km od fronty do Arsiè a zde prodělaly poslední ofenzivu na Monte Grappa. Sestra Borgie vzpomínala: „Nikdy na to nezapomenu. Peklo snad nemůže být hroznější. Připadalo mi to vše jako soudný den. Modlily jsme se tak vroucně, jako nikdy v životě. Až k ránu ustal hukot děl.“ Ze služby byly uvolněné v listopadu roku 1918 a po několika týdnech napínavé cesty se jim podařilo dostat až do Brna.
Sestra Salesie byla jednou z 22 sester františkánek z Grohovy ulice, které prošly sanitní službou přímo na frontě. Vedle toho působily další desítky sester v nemocnicích a v lazaretech v zázemí.


obrazy


osoby

ulice

Durďákova
bydliště Údolní
bydliště Grohova
bydliště


stavby

Kostel Svaté rodiny
Grohova 18/516 Ústřední hřbitov města Brna
Vídeňská 96/306
místo posledního odpočinku


události

11. 5. 1902
Vysvěcení kostela Svaté Rodiny 1. 5. 1890
Otevření Útulny ošetřovatelek nemocných 15. 3. 1886
Založení Kongregace Milosrdných sester III. řádu sv. Františka pod ochranou Svaté rodiny


Vodáková


Aktualizováno: 01. 12. 2020