Klétus František Petěrka, OFMCap.

* 29.7.1914 Mutěnice – † 27.3.1987 Boršice


kapucín, římskokatolický kněz; perzekuce po roce 1948


národnost

česká


státní příslušnost

Rakousko-Uhersko, ČSR


bydliště

vzdělání

Serafínská škola v Praze na Hradčanech u kapucínského kláštera
1. 8. 1932 vstup do noviciátu řádu kapucínů, obláčka a přijetí řeholního jména Klétus
1932–1933 roční noviciát ve Švýcarsku v Lucernu
1933–1937 dokončení gymnázia na kapucínském gymnáziu ve Stansu a dva roky studia filozofie v Sittenu (Švýcarsko), kde 2. 8. 1936 složil věčné sliby
1937–1940 studium teologie v Olomouci na bohoslovecké fakultě a 29. 7. 1940 byl vysvěcen na kněze
1945–20. 3. 1947 studium na FF MU - obor latina-řečtina (dále studoval i češtinu, francouzštinu, angličtinu, italštinu, španělštinu, historii a umění starověku, filozofii, pedagogiku či psychologii),
ze studia byl vyloučen usnesením akčního výboru FF MU, protože neměl „kladný postoj k lidově-demokratickému zřízení“


dílo

zobrazit


zaměstnání

1941–1944 v kapucínském klášteře v Praze na Hradčanech vyučoval kapucíny v časné formaci latinu, řečtinu a dějepis (po zabrání pražského kláštera vojáky SS se se studenty přesunul do Opočna),
1944 – červen 1945 pobýval v kapucínském klášteře v Olomouci, kde působil jako duchovní správce,
červenec 1945–27. 4. 1950 přesunut do kapucínského kláštera v Brně, do března roku 1947 se věnoval intenzivnímu studiu na univerzitě a poté působil až do „akce K“ jako duchovní správce,
1950–1953 v rámci výkonu trestu vykonával různé nařízené práce – draní peří, práce na zahradě atd.,
1953–1954 z důvodu zdravotních následků, které si odnesl z vězení, byl práce neschopný a pobýval u matky v Mutěnicích,
1954–1956 dělník ve Velkoobchodu široké spotřeby v Brně, v tomto období však onemocněl žloutenkou,
1956–1961 kvůli špatnému zdravotnímu stavu a nepříznivému posudku si nemohl najít stálé zaměstnání a tak žil ze dne na den (pracoval na brněnském výstavišti, v cestovní kanceláři, překládal pro rozhlas a jiné instituce),
od roku 1961 až do důchodu u ČSAD v Brně tankoval naftu (jako jeho spolubratr Felicián Josef Macháč), příležitostně spolupracoval s cestovní kanceláří Čedok a prováděl cizojazyčné skupiny po Brně,
v 80. letech dostal státní souhlas pro občasné výpomoci, vzácně sloužil u kapucínů a v kostele sv. Máří Magdalény


hrob

poznámky

Klétus Petěrka vynikal jako výborný kazatel, který se nebál otevřeně kritizovat komunismus a jeho postupné uchvacování moci ve společnosti. Už před únorovým převratem v roce 1948 byl za to kritizován studentem práv Jaroslavem Burdou v komunistické Rovnosti. V dubnu téhož roku však Burda Kléta Petěrku kontaktoval s tím, zda by mu neporadil, kde by bylo nejlepší překročit státní hranici.
První vyšetřování Kléta Petěrky v roce 1949 se zatím týkalo pouze jeho „štvavých kázání“ a trestní stíhání bylo nakonec ukončené, protože výpovědi Jaroslava Burdy byly příliš zmatené a v rozporu s výpověďmi dalších svědků. V polovině února roku 1950 byl fr. Klétus zadržen StB kvůli podezření z protistátní činnosti – tou dobou byl již veden jako „reakcionář první třídy“. Jaroslav Burda, toho času vězněn za opakovaný pokus o překonání státní hranice, upozornil na rozhovor s Klétem věnovaný přechodu hranic.
P. Klétus byl po krátkém vyšetřování sice propuštěn, ale již 27. 4. 1950 byl s komunitou vyvezen do internačního kláštera v Broumově. Zde byl 22. 5. 1950 zatčen podruhé a převezen do pankrácké věznice.
Dne 22. 9. 1950 byl Státním soudem v Praze odsouzen na tři roky odnětí svobody za přečin rušení obecného míru, což souviselo s jeho protikomunistickými kázáními, a za zločin úkladů o republiku, neboť věděl o úmyslu Burdy překročit hranici a ještě ho v tom podpořil. Následně byl k výkonu trestu převezen na Mírov a v květnu roku 1953 do Mladé Boleslavi, kde se k 11. 6. 1953 dočkal propuštění.
V období pražského jara spolupracoval na obnově komunitního života kapucínů v Brně. Při kostele působil už od roku 1952 Emil František Boreček, k němuž se v roce 1969 přidal Eduard Václav Dospiva (poslední kvardián před akcí K) a bratr Martin Cyril Ptáček. Bydleli spolu v několika volných místnostech kláštera a Klétus, Felicián Josef Macháč a Longin Vilém Novák je pravidelně navštěvovali. V rámci normalizace však byly snahy o obnovu života mužských řádů zmařeny.
P. Klétus velmi rád cestoval. V době okolo roku 1968 navštívil Švýcarsko, měsíc pobyl v Římě a půl roku v Kanadě, kde mu nabízeli, aby zůstal žít v kapucínském klášteře a učil na univerzitě. Klétus však nechtěl opustit nemocnou matku. V roce 1986 se mu ještě podařilo vycestovat na několik měsíců do západní Evropy, cestoval po Švýcarsku a Německu a putoval do Lurd.
Zemřel v noci ze 26. na 27. 3. 1987 v Charitním domově v Boršicích, kde v kněžské službě zastupoval přítele a spolubratra Juvenála Valčíka OFMCap. Pohřeb se konal 2. 4. 1987 v brněnské katedrále, protože pro tak velké množství lidí by v jiném kostele nestačily prostory.



osoby

Emil František Boreček
spolubratr v řeholní a kněžské službě František Gregor Emmert
zhudebnil několik jeho děl Felicián Josef Macháč
spolubratr v řeholní a kněžské službě a kolega u ČSAD v Brně Zdeněk Pololáník
zhudebnil jeho dílo Vánoční poselství Miroslav Příhoda
zhudebnil jeho Českou mši vánoční


ulice

Kapucínské náměstí
žil v kapucínském klášteře, č. p. 303/5


stavby

Kostel Nalezení svatého Kříže a klášter kapucínů
Kapucínské náměstí Ústřední hřbitov města Brna
Vídeňská 96/306
kapucín, římskokatolický kněz; perzekuce po roce 1948; místo posledního odpočinku


Vod


Aktualizováno: 06. 12. 2020