Ludvík Krejčí
* 17.8.1890 Brno-Tuřany – † 9.2.1972 Ústí nad Orlicí
válka a odboj 1914–1919; legionář ruský; československý generál
česká
Rakousko-Uhersko, ČSR, ČSSR, ČSFR
Za všeobecné mobilizace 23. 9. 1938 jej prezident Beneš jmenoval hlavním velitelem operujících armád, jmenování obsahovalo pouhých sedm slov: "Pane armádní generále, ustanovuji Vás hlavním velitelem."
mozková mrtvice
posledně Jablonné nad Orlicí
1896–1901 obecná škola v Tuřanech,
české soukromé gymnázium ve Vyškově,
1907–1910 Vyšší lesnický ústav v Písku,
1923–1925 Vysoká škola válečná v Paříži
Vojenská záslužná medaile (Signum laudis) bronzová a stříbrná,
Železný záslužný kříž (1916),
Medaile Jana Žižky z Trocnova 2. stupně (4. 12. 1918),
Řád sv. Vladimíra s meči a stuhou IV. stupně (3. 2. 1919),
Důstojník čestné legie 1919,
Válečný kříž 1914–1918 se dvěma palmovými ratolestmi (14. 4. 1919),
Medaile za chrabrost (23. 4. 1919),
Řád za vynikající služby (Distinguished Service Order, 8. 5. 1919),
Řád Sokola s meči (19. 10. 1919),
Rytíř Čestné legie (4. 6. 1920),
Československá revoluční medaile,
Československá medaile vítězství (1922),
Řád Italské koruny III. třídy (1. 3. 1923),
Řád Rumunské hvězdy s meči I. třídy (19. 5. 1934),
Velkodůstojník Čestné legie (15. 9. 1934),
Řád Jugoslávské koruny I. třídy (22. 11. 1934),
Československý válečný kříž 1918 se dvěma lipovými ratolestmi,
Bachmačská pamětní medaile,
Pamětní medaile 6. střeleckého pluku "Hanáckého",
Řád Národních střeleckých gard Karla IV.
Řád I. třídy s hvězdou,
Medaile Vítězství 1918 (belgická),
Řád Jaspisu (čínský),
Zlatá dvorní medaile krále Carola (rumunská),
Řád Jiřího I. - I. třídy (řecký),
Řád Bílého lva (in memoriam, udělen 28. 10. 2017)
voják z povolání,
dělník v továrně na knoflíky
Tuřanský hřbitov, Pratecká, skup. 2, hrob č. 24–25
Za první světové války bojoval jako nadporučík 4. bos. pluku na srbské a rumunské frontě, 17. 5. 1917 zajat, do legií se přihlásil 14. 7. 1917, do čs. legie v Rusku zařazen 16. 7. 1917, 6. střelecký pluk, kapitán. V létě velitel roty 6. střeleckého pluku Hanáckého, za bojů u Bachmače převzal 1. prapor, od dubna 1918 zástupce velitele, od srpna 1918 velitel 6. střeleckého pluku.
Po reorganizaci Čs. vojska na Rusi velitel 2. střelecké divize (hodnost: plukovník), od ledna 1920 v čele zadního voje při evakuaci československých jednotek ze Sibiře.
Po návratu do ČSR postupně: 1920–1923 velitel 6. pěší divize, 1923–1925 studium ve Francii, 1925–1932 velitel 4. pěší divize, 1932–1933 velitel Zemského vojenského velitelství Košice, 1933–1939 náčelník hlavního štábu.
Na nátlak Německa 18. února 1939 opustil funkci (v březnu 1939 penzionován). V zářijové krizi 1938 patřil k rozhodným zastáncům vojenské obrany republiky, ještě 28. září radil prezidentu Benešovi neustupovat požadavkům velmocí.
Od 21. 4. do 23. 6. 1939 absolvoval zemědělský kurz pro propuštěné důstojníky čs. armády; od 7. 8. 1939 převeden na ministerstvo financí; na jaře 1941 donucen opustit Prahu, žil u rodičů své ženy v Jablonném nad Orlicí.
Za okupace byl pod dozorem gestapa. Dne 14. 10. 1941 zatčen a převezen do Malé pevnosti Terezín, 5. 6. 1942 převezen do Prahy na Pankrác, o devět dní později znovu převoz do Terezína, 22. 7. 1942 nečekaně propuštěn.
Po osvobození přijat do armády, ale nezařazen, 13. ledna 1947 penzionován; po únoru 1948 degradován na vojína (6. 7. 1950), od 1. 6. 1953 mu ministerstvo obrany zrušilo vyplácení důchodu. Začal pracovat jako pomocný dělník v továrně na knoflíky.
Rehabilitován v roce 1990, vrácena hodnost armádního generála.
Karel Husárek
spolupracovník
Jan Krkoška
Krkoška byl pobočníkem Ludvíka Krejčího jako velitele 9. roty 6. střeleckého pluku ruských legií
Marie Krejčí (Luxová)
sňatek: 17. 1. 1927, Jablonné nad Orlicí
L. Krejčí
pamětní deska: Tuřanské náměstí 31/01
Tuřanský hřbitov
Pratecká
místo posledního odpočinku
29. 9. 1996
Znovuodhalení pamětní desky Ludvíka Krejčího
osoba uvedená na pamětní desce
5. 8. 1923
II. Moravská letecká výstava v Brně
účastník slavnostního zahájení výstavy
Menš
Máte více informací?
Napište nám, prosím. Děkujeme.