V roce 1738 působil jako vojenský inženýr v rakouské armádě při obléhání Bělehradu.
Od roku 1742 vedl jako zemský inženýr v hodnosti plukovníka práce na zdokonalení opevnění Špilberku (mj. vybudování kasemat) a Brna. Zároveň budoval nový pevnostní systém Olomouce podle zásad francouzské Vaubanovy školy.
V 50. letech 18. století dokončil barokní pevnostní systém na Špilberku včetně přístaveb kasárenských přízemních traktů na hradním parkánu (1754–1757). V roce 1753 povýšen do generálské hodnosti polní strážmistr, 1757 polní podmaršál.
Velel inženýrskému sboru v Olomouci při pruském obléhání roku 1758. Do konce 60. let 18. století se podílel na odstraňování škod v olomoucké pevnosti, závěr života prožil v Brně.
Rozhodujícím způsobem se zasloužil o konečnou podobu barokní brněnské pevnosti s citadelou Špilberkem.

Ostatní literatura

"Francouzi v Brně a na Špilberku"

"Stavitelé, obránci a dobyvatelé pevností"