šlechtický titul

hrabě, svobodný pán

šlechtický predikát

z Kynastu a Greiffensteinu

národnost

německá

státní příslušnost

Rakousko-Uhersko

zajímavé okolnosti

V roce 1853 se rozhodl zřídit v Brně chlapecký seminář (dnešní Církevní studentský domov Petrinum na Veveří ulici). Do diecéze uvedl kongregaci františkánek a vincentinek (1853).
Jako člen výboru biskupů se zúčastnil roku 1855 uzavření konkordátu mezi apoštolským stolcem a rakouským císařstvím. V letech 1859–1862 došlo k úpravě hranic mezi olomouckou arcidiecézí a brněnskou diecézí (výměna děkanství vyškovského a boskovického, které bylo připojeno k Brnu), definitivně byla vyřešena problematika chrlického statku se zámkem, které olomoucké arcibiskupství 1864 přepustilo brněnskému biskupovi a jeho nástupcům jako jejich letní sídlo (zůstalo jím až do roku 1948).
V roce 1845 povolil kanovníkům užívat mozetu a cappu magnu v celé diecézi, nejenom na půdě brněnské katedrály. Jeho přízni se těšily duchovní řády, zejména benediktini a piaristé.

vzdělání

gymnázium a filozofii studoval v Theresianeu ve Vídni,
1824–1827 studium teologie v Brně (1831 zisk doktorátu)

vyznamenání a pocty

vyznamenán rytířským křížem řádu Železné koruny I. třídy (1864),
nositel velkokříže řádu Leopoldova (1869) a rytířem řádu Svatého hrobu

jiné pocty

asistent papežského trůnu,
c. a k. skutečný tajný rada

dílo

zaměstnání

8. 9. 1827 vysvěcen v Biskupicích na kněze,
nejdříve působil jako kooperátor ve Šternberku na Moravě a pak ve Velkých Dyjákovicích (od roku 1829 jako administrátor a od roku 1831 jako farář),
13. 9. 1837 kanovník olomoucký a dne 25. 3. 1838 probošt u sv. Mořice v Olomouci a tamtéž i školní dozorce,
od února 1839 ředitel teologických studií na olomoucké teologické fakultě,
23. 6. 1839 titulární biskup aureliopolitánským s určením pro olomouckou arcidiecézi, dne 20. 10. 1839 přijal biskupské svěcení v Kroměříži,
15. 7. 1841 jmenován císařem Ferdinandem V. brněnským biskupem (potvrzeno papežem Řehořem XVI. dne 27. 1. 1842 a dne 5. 5. 1842 byl slavnostně intronizován)

odborné a zájmové organizace

podporoval zřizování katolických spolků, zejména Dědictví sv. Cyrila a Metoděje (v roce 1851 zakládající člen)

hrob

hrobka brněnských biskupů na Petrově (jeho náhrobek se však nachází hned vedle katedrály, tam byl umístěn roku 1908)

poznámky

Synovec prvního českobudějovického biskupa Jana Prokopa hraběte Schaffgotsche, spolužák Františka Sušila.
Jeho šlechtický rodový erb je doplněný atributy biskupské hodnosti. Čtvrcený štít, první a čtvrté pole sedmkrát červenostříbrně polceno, ve druhém a třetím modrém poli je zlatý korunovaný gryf na stříbrném skalnatém trojvrší, držící ve spárech stříbrný trojhranný kámen. Nad štítem jsou dva korunované turnajské helmy - pravý s pokryvadly červenostříbrnými nese listnatý strom přirozených barev, pod ním kráčí vlevo obrácená stříbrná ovce se zlatým zvoncem na hrdle; levý je s pokryvadly modrozlatými a nese gryfa ze štítu. Nad pokryvadly vynikají pontifikálie; vpravo mitra, uprostřed zlatý procesní kříž a vlevo je dovnitř točená berla. Pod štítem jsou zavěšeny řády - Železné koruny I. třídy a komandérský kříž Leopoldův. Vše je převýšeno zeleným biskupským kloboukem.

pojmenované ulice

- Schaffgotschova (Královo Pole)

prameny, literatura

zobrazit

osoby

Maurus Kinter
benediktin, vysvěcen biskupen Schaffgotschem na kněze František Sušil
spolužák

rodiče

Jan Arnošt Schaffgotsche
Johana Nepomucena Schaffgotsche (Blümegen)

sourozenci

Jan Josef Schaffgotsche
Jan František Schaffgotsche (Jan František de Paula ze Schaffgotsche)

stavby

Petronium (Petrinum)
Veveří 15/462
zakladatel semináře pro výchovu kněží, pro který byly vykoupeny pozemky pro tuto budoucí novostavbu

události

23. 11. 1853
Otevření sirotčince Na Dornychu
jeden z iniciátorů zřízení sirotčince 23. 8. 1850
Založení spolku „Dědictví sv. Cyrilla a Methoda“
brněnský biskup, schválil vznik spolku 15. 8. 1845
Oslavy 200. výročí uhájení Brna před švédským vojskem
brněnský biskup

autor

MJ