Závadová

po sametové revoluci se stala v pozici diecézní tajemnice (1990–1995) významnou spolupracovnicí biskupa Vratislava Štěpánka

bohoslovecká fakulta (1957 kněžské svěcení)

učitelka nedělní školy v Brně-Žabovřeskách (1949–1951), kazatelka v Brně-Židenicích (1951–1953) a externě v Brně (1953–1957),
jako farářka sloužila v Brně-Králově Poli (1957–1961), Hrušovanech u Brna (1961–1965), Brně-Starém Brně (1965–1987), kde se zasloužila o adaptaci a otevření sboru dr. Karla Farského (1972),
po odchodu do důchodu sloužila krátce jako duchovní při diecézi (1987–1989), jako farářka ve Střelicích (1995–2004) a od roku 2004 vedoucí duchovní péče v Domě důstojného stáří v Brně-Maloměřicích

činná v Akademickém klubu Tábor,
vedoucí Jednoty mládeže,
od poloviny 90. let 20. století se podílela na církevních varhanických kurzech,
po roce 1989 přispěla k získání brněnského sídla diecéze (dům na Joštově ulici) a opravě pracovního střediska v Pisárkách

Ústřední hřbitov města Brna, Vídeňská 96, skup. H2, hrob č. 5

Osobní vzpomínka spoluautorky medailonku Menš.
Při zpáteční cestě z pietního shromáždění paní Skálová vzpomněla na dětství, kdy v době okupace byl její otec vězněn gestapem na účast v odboji, odsouzen a později popraven. Maminka se snažila děti chránit od traumatizující události, ale v době, kdy měl přijít dopis od otce, dívka doslova cítila nevyřčenou otázku: přijde ještě dopis? Doba okupace pro ni představovala „temné ponuré dny“.

Bohuslav Závada
Božena Závadová (Kopřivová)

Alena Leinwatherová (Závadová)
Radoslava Prášilová (Závadová)
Božena Závadová (Závadová)
Milan Závada

Ústřední hřbitov města Brna
Vídeňská 96/306
farářka Církve československé husitské; místo posledního odpočinku

24. 1. 1990
Pietní vzpomínka na popravené ve Vratislavi
farářka Církve československé husitské, která pronesla duchovní promluvu

Jord, Menš