česká

ČSR

1925–1928 Měšťanská škola Tuřany,
poté krátce učitelský ústav v Brně (nedokončil),
vyučen strojním zámečníkem v I. brněnské strojírně v Brně

- britská Záslužná letecká medaile (Distinguished Flying Medal - DFM, 1. 7. 1942)
- britský Záslužný letecký kříž (Distinguished - Flying Cross - DFC, 4. 5. 1945)
- The 1939–1945 Star
- Air Crew Europe Star
- Defence Medal
- War Medal
- Čs. válečný kříž 1939 - celkem 5x (14. 11. 1941 + 1x), (5. 5. 1943 - 2x)
- Čs. medaile Za chrabrost před nepřítelem - celkem ji obdržel 5x (16. 2. 1942 - 1x), (5. 5. 1943 - 2x), (6. 4. 1944 - 2x)
- Čs. medaile Za zásluhy I. stupně
- Čs. vojenská pamětní medaile F-VB (7. 3. 1944)
- jugoslávský řád bratrství a spojenectví II. třídy
- plukovník letectva in memoriam (1. 9. 1991)

Sokol

Po vyučení pracoval v I. brněnské strojírně. Dne 1. 10. 1935 nástup základní vojenské služby u Pluku útočné vozby 2 v Olomouci, 4. rota; prodělal výcvik telefonisty a telegrafisty, absolvoval poddůstojnickou školu v Brně (jaro 1936). Do civilu odešel k 20. 9. 1937 v hodnosti svobodníka, prodělal mobilizaci v roce 1938.
Po okupaci v březnu 1939 se zapojil do domácího odboje. Po odhalení své činnosti odešel spolu s Jaroslavem Rolencem dne 16. 11. 1939 z Holásek - podařilo se jim přejít na Slovensko a přes Bratislavu se dostali do Budapešti. Odtud vyrazili 26. 11. 1939 na jugoslávské hranice, které překročili u Subotice, krátce byli drženi jugoslávskými pohraničníky. Dne 10. 12. 1939 se hlásili na francouzském konzulátu v Bělehradě, odtud odjeli přes Řecko a Turecko do Bejrútu. Slavomil Janáček odtud odjel lodí Athos do Francie 9. 1. 1940. Dne 14. 1. 1940 se hlásil u čs. armády v Agde - v hodnosti desátníka byl zařazen k motoeskadroně Smíšeného předzvědného oddílu (SPO). Od března do května 1940 absolvoval radiotelegrafní spojovací kurz, bojů na frontě v červnu 1940 se neúčastnil.
Dne 25. 6. 1940 odplul na lodi Mohamed-Ali-el-Kebir do Velké Británie, 7. července přistáli v Liverpoolu, v táboře v Cholmondeley se 17. 8. 1940 přihlásil k letectvu a 21. září byl přijat do RAF. Od konce září do prosince 1940 absolvoval 2. školu pro letecké telegrafisty (No 2 Signal School) v Yatesbury. Dne 28. 12. 1940 nastoupil do No 1 Signal School v Cranwellu, odkud 16. 4. 1941 odjel k 4. bombardovací a střelecké škole (No 4 Bombing and Gunnery School) ve West Freugh.
Po ukončení školy byl povýšen na Sergeanta (Sgt) a odeslán k čs. výcvikové a náhradní jednotce (Čs. depot) do Wilmslow - odtud přešel na leteckou základnu do Ternhillu a posléze byl přidělen k 54. operační výcvikové jednotce (No 54 Operational Training Unit) v Church Fentonu - zde utvořil spolu s pilotem Miloslavem Mansfeldem osádku letounu Bristol Beaufighter.
Po absolvování bojového výcviku u No 54 OTU sloužil Slavomil Janáček od 18. 7. 1941 jako radarový operátor u 68. britské peruti nočních stíhačů. Dne 1. 6. 1942 povýšen na ppor. letectva v záloze, 10. 6. 1942 do hodnosti Pilot Officer (P/O - poručík), 10. 12. 1942 Flying Officer (nadporučík) - zde působil do 15. 5. 1943. Poté odešel k No 51 OTU v Cranfieldu, kde pobyl do 16. 8. 1943. Pak přešel k Čs. depotu v St. Athanu a ve Fordu absolvoval výcvik pro letecké instruktory. Od 10. 10. 1943 létal opět u 68. perutě (letiště Coltishall) v osádce s Miroslavem Mansfeldem. V polovině roku 1944 se 68. peruť přezbrojila na letouny De Havilland Mosquito. Dne 20. 4. 1945 68. peruť oficiálně zakončila činnost.

Slavomil Janáček se 28. 4. 1945 oženil s Mavis Evansovou. Válku ukončil v britské hodnosti Flight Lieutenant (F/lt - kapitán, od 10. 6. 1944) - za svého působení u uvedené noční stíhací jednotky sestřelili Mansfeld s Janáčkem na dvoumístné stíhačce Beaufighter 12. 10. 1941 nad Irským mořem 2 německé letouny Heinkel He 111 a jeden He 111 poškodili, 1. 5. 1942 dva letouny He 111 a téhož dne si připsali i 0,5 sestřelu Dornieru Do 217, další Do 217 sestřelili 10. 12. 1942, dne 15. 3. 1943 přidali pak Junkers Ju 88, 15. května 1944 potom sestřelili dva Do 217 a dne 27. 7. 1944 už na stíhačce Mosquito sestřelili jednu létající pumu V-1, druhou V-1 "sundali" 24. 10. 1944. Dne 1. 6. 1945 byl S. Janáček povýšen do čs. hodnosti nadporučíka.
Dne 4. 8. 1945 se vrátil do vlasti, 12. 12. 1945 se mu narodil syn Gareth. Slavomil Janáček zůstal u vojenského letectva, sloužil u leteckého pluku v Pardubicích, pak působil u Letecké spojovací školy tamtéž a později v Chrudimi jako učitel telegrafie a navigace. Od 10. 4. 1947 měl hodnost štábního kapitána.
Dne 25. 6. 1948 odletěl z letiště v Chrudimi letounem Siebel Si 204D spolu s majorem Josefem Muroněm a kapitánem Arnoštem Zábršem s manželkami a synem S. Janáčka do Francie a odtud do Velké Británie - zde znovu vstoupil do RAFa získal britské občanství. V roce 1952 se Janáčkovým narodil druhý syn David. Po službě u letectva na britských ostrovech sloužil 2 roky v Gibraltaru. V roce 1968 odešel do výslužby, jako důchodce provozoval v Sandwichi vesnickou hospodu, zemřel 20. 4. 1973.

Slavomila Janáčka (Holásky)

zobrazit

Arnošt Zábrš
společný let z Chrudimi do Velké Británie

Augustin Janáček
Matylda Janáčková (Čermáková)

JMik