česká

Rakousko-Uhersko, ČSR, Protektorát Čechy a Morava, Československá republika, ČSSR

Při příležitosti Muzikářova odchodu do penze přinesl denní tisk tento článek: „Činnost vrchního strážmistra Muzikáře nezračila se pouze v úspěších brněnské pátrací stanice, nýbrž sahala mnohem dále. Muzikář, který zasvětil třicet tři let svého života četnictvu, byl bohatými zkušenostmi vydatným pomocníkem při budování četnických pátracích stanic v ČSR. Záslužná práce Muzikářova nemohla ujít pozornosti nadřízených velitelů a byla nyní zhodnocena i generálním velitelem četnictva, generálem Josefem Šustrem. Vrchní strážmistr Muzikář obdržel od nejvyššího velitele četnictva diplom, jako projev uznání neocenitelných zásluh za desetileté působení jako velitel brněnské pátračky a za zásluhy u četnictva vůbec. Odevzdání diplomu stalo se ve čtvrtek v intimním kroužku členů brněnské pátračky. Velitel oddílu (četnického oddělení Brno) major Langhammer poděkoval Muzikářovi za jeho neúnavnou a úspěšnou činnost a zdůraznil jeho zásluhy při budování pátracích stanic. Neponechal si všechny ty pocty pro sebe, nýbrž se rozdělil o ně s kamarády. ‚To, co jsem konal, nekonal jsem sám. Byli mně vždy nezištně nápomocni moji kamarádi,‘ prohlásil Muzikář, ‚a proto se s nimi také dnes o vše, čeho se mi dostalo, dělím.‘ Poté se rozloučil se svými kamarády a nástupcem praporčíkem Michlíčkem a všem přál mnoho úspěchů v další činnosti. Přejeme Muzikářovi, aby v Kuřimi, kde bude trávit léta odpočinku, žil ještě dlouho ve zdraví a spokojenosti.“ (Moravská orlice, 3. 6. 1938).

Kuřim, Husova č. 576/38,
Myslibořice č. 34

dvoutřídní obecná česká škola,
třítřídní pokračovací průmyslová škola (vyučený varhanář),
1911–1912 četnická hodnostní škola v Brně,
v roce 1927 škola pro velitele pátracích stanic

Železný záslužný kříž s korunou na vojenské stuze

"Vrchní strážmistr Muzikář sloužil v četnickém sboru od roku 1905, nebyl trestán, obdržel celkem osm pochval, a to: jedno pochvalné uznání ministerstva vnitra, jedno pochvalné uznání generálního velitele četnictva a šest pochvalných uznání zemského četnického velitelství; v posledních dvou letech měl kvalifikaci výtečnou.“ (Četnické listy, 5. 10. 1937)

1928–1938 velitel Četnické pátrací stanice Brno,
1946–1948 předseda MNV v Myslibořicích

Československá strana lidová

hřbitov v Myslibořicích u Moravského Krumlova

Narozen v obci Udeřice u Moravského Krumlova v rodině cestmistra Františka Muzikáře a Antonie, rozené Pelánové. Dne 1. října 1902 narukoval k Zeměbraneckému pěšímu pluku č. 14, kde dosáhl hodnosti desátníka, později titulárního četaře. V roce 1905 se přihlásil k četnictvu, definitivní přijetí následovalo 11. září 1906. Nejprve sloužil jako velitel na četnické stanici v Ivančicích v hodnosti titulární závodčí (Titular-Postenführer), kde jako zástupce velitele stanice obdržel 20. září 1907 svoji první pochvalu přímo od Zemského četnického velitelství v Brně. O dva roky později jej nadřízení přeložili do Brna v hodnosti titulárního strážmistra (Titular-Wachtmeister) a zanedlouho poté byl určen pro zajišťování bezpečnosti na císařských manévrech, konaných ve Velkém Meziříčí 8. až 10. září 1909.
Na základě vynikajících posudků byl poté svými nadřízenými navržen ke studiu na četnické hodnostní škole v Brně, kterou absolvoval v letech 1911–1912 s velmi dobrým prospěchem. Jako strážmistr II. třídy (Wachtmeister II. Klasse) nastoupil Muzikář před vypuknutím první světové války na četnickou stanici v Kuřimi. Zde sloužil po celý čas trvání konfliktu, dne 28. dubna 1916 byl veřejně pochválen za vzornou službu ve válečných časech.
Po pádu monarchie působil už jako vrchní strážmistr nadále v Kuřimi, kde se pustil do objasňování trestné činnosti, způsobované tehdejšími kočovníky a „potulnými tlupami“, s čímž souviselo i zavedení rozsáhlé evidence a její pravidelná aktualizace. Jako propagátor moderních kriminalistických metod, daktyloskopie a fotografie na sebe upozornil své nadřízené a stal se příkladem pro další četnické stanice, které začaly podobné evidence zřizovat pro svoji vlastní potřebu.
Když Muzikářovi nadřízení hledali v roce 1927 velitele pro plánovanou četnickou pátrací stanici v Brně, nemohla jejich volba dopadnout jinak. Muzikář, který se houževnatě pouštěl do boje s vrahy, kasaři, zloději či žháři bez ohledu na osobní volno, vyžadoval od svých podřízených týmovou práci, dokonalou vzájemnou souhru, velkou oddanost službě a snažil se i ve vyhrocených situacích udržet přátelskou atmosféru. Jeho popularita rychle stoupala; na slovo vzatý odborník se stal vzorem mnoha mladším kolegům a postupně i živoucí legendou četnictva na Moravě. Přes všechna kladná hodnocení však nikdy nedosáhl důstojnické hodnosti a v hodnosti vrchního strážmistra byl v dubnu roku 1938 také penzionován. Jeho nástupcem ve funkci velitele pátrací stanice se stal vrchní strážmistr František Michlíček.
Druhou světovou válku strávil Muzikář v Kuřimi, kde se zapojil do protinacistického odboje. Na základě svých kontaktů vyreklamoval několik bývalých členů Sokola ze sběrného tábora Pod kaštany v Brně. V květnu 1945 se stal vysloužilý četník členem revolučního národního výboru s pověřením organizace pořádkové a strážní služby. O rok později se přestěhoval z Kuřimi do Myslibořic u Moravského Krumlova a začal se aktivně věnovat politice; jako zástupce Československé strany lidové byl zvolen předsedou Místního národního výboru. Po únoru 1948 byl ve funkci nahrazen členem KSČ a politiku definitivně opustil.

Brněnská četnická „pátračka“ nesla od svého vzniku v lednu 1928 název „Pátrací stanice u okresního četnického velitelství v Brně“ a pokrývala okresy měst Brno, Hustopeče, Vyškov, Boskovice, Moravská Třebová, Nové Město na Moravě a Tišnov. Od 1. ledna 1933 byly pátrací stanice vyňaty z pravomocí okresních četnických velitelství a přeměněny na samostatné útvary, podřízené velitelům příslušných četnických oddělení, a to i přesto, že v některých případech se služební obvod stanice s jejich obvodem zcela nekryl. Název brněnské stanice se poté změnil na „ČPS v Brně“, sami četníci však spíše používali praktičtějšího spojení „Četnická pátrací stanice Brno“. Po celý čas své existence, tedy v letech 1928–1942, sídlila stanice v objektu Zemských četnických kasáren a Zemského četnického velitelství na dnešní adrese Bratislavská 13/15 a Příční 200/31.
V denním tisku lze nalézt tuto statistiku činnosti ČPS Brno za rok 1934: „Při svých cestách služebním vozem ujeli brněnští četníci 31 026 km. Hlídky četnické pátrací stanice zatkly deset vrahů a deset osob na vraždě zúčastněných. Pro loupež byla zatčena jedna osoba a šest lidí bylo zatčeno pro násilné smilstvo. Pro padělání peněz byli zatčeni dva padělatelé. Nejvíce práce měli četníci s kasaři. Zatkli čtyřicet čtyři kasařů a jejich pomocníků. Pro krádeže bylo zjištěno a zatčeno jedenapadesát zlodějů a pro účastenství na nich čtrnáct osob. Automobilových neštěstí a srážek bylo vyšetřováno čtrnáct a pro žhářství bylo zatčeno třicet devět osob. Pro ostatní trestné činy bylo oznámeno 187 osob. Podle kriminální a zvláštní evidence, podle alba zločinců, otisků prstů a různých kartoték bylo zjištěno 339 lidí, při čemž zadržen a poškozeným vrácen ukradený majetek v hodnotě 57 342 Kč. Cikánů hledaných pro různé trestné činy bylo zadrženo 191, fotografických snímků bylo zhotoveno 227 a 1 720 kopií. Policejní pes Arco stopoval zloděje devětadvacetkrát a z toho šestnáctkrát přivedl četníky k pravému pachateli. Bylo-li těchto úspěchů dosaženo při skrovných pomůckách, jakými jsou pátrací stanice vybaveny, dlužno podotknouti, že úspěchy jsou výsledkem houževnaté práce příslušníků, pátracích stanic.“ (Lidové noviny, 22. 1. 1935).

(Podklady k heslu zaslal pan Jiří Skoupý, děkujeme.)

Alžběta Muzikářová (Baxová)
sňatek: 12. 5. 1913, kostel sv. Jiljí Brno-Komárov

František Muzikář

LucKub