za jeho působení na Korejském poloostrově jej Korejci a Číňané označovali přezdívkou „pán a vládce obou Korejí“ (Tomek, c, d., s. 93)

Mostkovice čp. 70 (rodný dům)

reálné gymnázium v Prostějově,
Vojenská akademie v Hranicích,
Pěchotní aplikační škola v Milovicích,
Vysoká škola válečná v Praze (1936–1938)

Československý válečný kříž 1939,
Medaile „Za chrabrost před nepřítelem“,
Medaile Za zásluhy, II. stupeň,
Řád 25. února II. stupně (1949)

voják z povolání,
po propuštění z armády v roce 1958 hlavní dispečer dopravy v Pozemních stavbách v Banské Bystrici

KSČ (vstup 21. 6. 1945), v době působení na Slovensku KSS (vyloučen v roce 1972)

SOPVP (místopředseda pobočky v Hradci Králové),

Podrobně je jeho vojenské působení v prvorepublikové československé armádě a také v poválečné době vylíčeno ve studii Prokopa Tomka. Zde uvádíme jen některé údaje (-Menš).
Od srpna 1927 působil ve velitelských funkcích u pěšího pluku 27 v Olomouci, od září 1932 u hraničářského praporu 10 v Trebišově. Po absolutoriu Vysoké školy válečné v květnu 1938 byl přiděleným důstojníkem u 4. oddělení 2. armádního sboru v Hradci Králové v hodnosti kapitána.
V době okupace se již v roce 1939 zapojil do odboje v jedné z prvních odbojových skupin tzv. tiskových referentů.
V červenci 1939 absolvoval v Praze kurz pro tiskové referenty, poté začal pracovat u okresního úřadu v Uherském Hradišti. Při získáváni informací pro potřeby odboje navázal kontakty mimo jiné také s Vladimírem Štěrbou a získal tak spojení na ON. Udržoval kontakty také s Jaroslavem Gardavským. Spolu s dalšími tiskovými referenty byl zatčen 25. 8. 1939 na schůzce ve Zlíně, převezeni na brněnský Špilberk. Odtud byli tiskoví referenti začátkem října 1939 deportováni do Prahy na Pankrác. Od 1. 3. 1940 držen v soudní vazbě v Drážďanech. Lidovým soudem nebyl sice odsouzen, protože se jej nepodařilo během vyšetřování usvědčit. Tvrdil, že nepochopil zpravodajský (tedy odbojový) charakter práce tiskových referentů. K jeho štěstí vyšetřovatelé neobjevili spojení na Obranu národa, zde nepochybně sehrála důležitou roli sebevražda Vladimíra Štěrby.
Podobně se nepodařilo gestapu usvědčit i několik dalších tiskových referentů. Přestože nebyli usvědčeni, byli 9. 8. 1940 odesláni do koncentračního tábora Dachau a odtud 8. 4. 1941 do koncentračního tábora Ravensbrück. František Bureš byl osvobozen na pochodu smrti 21. 4. 1945 v oblasti Berlína. Zpět do vlasti se vrátil 31. 5. 1945.
Po zotavení z válečných úprav se znovu přihlásil do čs. armády. Od června 1945 působil v Hradci Králové, se zpětnou účinností dostal hodnost podplukovníka, k 1. 3. 1947 byl povýšen do hodnosti plukovníka.
Důležitým momentem v jeho další vojenské kariéře se stal vstup do KSČ po návratu z koncentračního tábora 21. 6. 1945. Únor 1948 jej zastihl v Hradci Králové, kde se jako zástupce SOPVP stal členem prvního krajského Akčního výboru NF; akční výbory vznikly v celé republice a představovaly hlavní sílu při zajišťování mocenského monopolu KSČ ve společnosti. Již 15. 3. 1948 se František Bureš stal zástupcem přednosty 5. oddělení hlavního štábu armády v Praze. Postupně prošel řadou dalších vojenských pozic, v roce 1951 se stal velitelem IV. armádního sboru v Brně. Dne 25. 2. 1951 byl jmenován do hodnosti brigádního generála (v důsledku reorganizace se hodnost 12. 6. 1953 změnila na hodnost generálmajora). V té době byl nadřízenými hodnocen jako náročný, tvrdý až drsný velitel se značnými odbornými znalostmi.
V roce 1952 byl vybrán do funkce velitele pro zformování první skupiny čs. delegace v plánované DKNS na Korejském poloostrově po předpokládaném příměří. Důvodem, proč byl vybrán právě František Bureš, bylo snad očekávání, že zde půjde v podstatě o bojový úkol v nepřátelském prostředí. Neměl však politické nebo diplomatické zkušenosti, neovládal angličtinu, která pro takové působení byla klíčová (Bureš ovládal němčinu, částečně francouzštinu a ruštinu).
Velmi podrobně jsou vznik DKNS a působení Františka Bureše popsány ve studii Prokopa Tomka.
Po podpisu Dohody o příměří mezi Korejskou lidovou armádou (KLA) a tzv. Čínskými lidovými dobrovolníky (ČLD) na straně jedné a Vojsky Organizace spojených národů na straně druhé dne 27. 7. 1953 v Pchanmundžonu byla skutečně na základě článků 36–50 vytvořena Dozorčí komise neutrálních států. Měla dohlížet na dodržování podepsaného příměří a zejména kontrolovat neměnnost počtu zbraní a vojáků obou stran na poloostrově. Každá z bojujících stran jmenovala dva zástupce v komisi: Korejská lidová armáda a Čínští lidoví dobrovolníci jmenovali Polsko a Československo, Vojska OSN jmenovala Švédsko a Švýcarsko. Vzhledem k situaci na Korejském poloostrově a plánované kontrolní činnosti vojáků a vojenského materiálu nemohla být vyslána čistě civilní a diplomatická delegace, účast čs. armády byla tedy významná. Po intenzivním výcviku se zvláštní skupina několika transporty vlakem přesunula do Koreje (největší část 270 osob vyjela vlakem 22. 7. 1953). Františku Burešovi v důsledku svěřené funkce byla 16. 6. 1953 dočasně propůjčena funkce generálporučíka a s malou skupinkou odcestoval letecky 7. 7. 1953 na území Koreje. Zpět do Československa se vrátil 29. 7. 1954. Hodnocení působení Františka Bureše v DKNS opětovně popisuje Prokop Tomek v citované prácii. Uveďme zde výhrady, které se objevovaly už v době pobytu na Korejském poloostrově i po návratu domů: soustředění moci do rukou Františka Bureše, preferování vojáků před diplomatickými a politickými pracovníky mise, podléhání vlivu zástupců Korejské lidové armády a tzv. Čínských lidových dobrovolníků a prosazování jejich nereálných návrhů (což vyvolávalo potíže při jednání s dalšími delegacemi a působilo dojmem, že čs. strana není neutrální), nehospodárné zacházení s finančními prostředky i materiálem.
Proběhla řada šetření, která byla ukončena na podzim 1954. Na rozkaz ministra národní obrany Alexeje Čepičky proběhlo 8. a 9. 9. 1954 jednání komise pro zhodnocení činnosti generála Bureše v Koreji. Ne všechna obvinění se podařilo potvrdit a doložit, vyšetřování bylo uzavřeno s tím, že se choval nehospodárně, špatně velel a nesplnil diplomatický úkol mise. Byla navržena ještě další šetření, ale překvapivě generál Čepička 12. 10. 1954 rozhodl další šetření neprovádět a požádal náčelníka generálního štábu o návrh služebního zařazení Františka Bureše. Dnem 19. 11. 1954 byl František Bureš ustanoven velitelem 1. střeleckého sboru v Banské Bystrici (do Brna se již vrátit nemohl, protože funkce velitele IV. armádního sboru byla v době jeho nepřítomnosti obsazena generálmajorem Hubertem Svitáčkem).
Burešovy potíže však trvaly dál, neustále se řešilo jeho působení na Korejském poloostrově a konečným důsledkem bylo jeho propuštění do zálohy 28. 2. 1958. Burešův největší kritik, jeho nástupce ve funkci vedoucího delegace a pozdější náčelník kádrové správy MNO, generálporučík Josef Hečko ve vyjádření kádrové správy zamítl návrh na Burešovo důchodové zvýhodnění a uvedl: „Svým povýšeneckým chováním, projevy buržoazní morálky a hrubým jednáním s podřízenými zapříčinil, že byl a je kritizován na mnohých místech uvnitř armády i na veřejnosti. Stal se jakýmsi příkladem, kdy vše, co ještě se u důstojníků projevuje jako přežitek staré měšťácké povýšenosti a nadřazenosti, je spojováno se jménem Bureš.“ (Tomek, c. d., s. 94).
Prokop Tomek nevylučuje, že se případ Františka Bureše mohl stát součástí poslední vlny kádrových čistek v ČSLA.
František Bureš zůstal v Banské Bystrici, pracoval jako hlavní dispečer nákladní dopravy n. p. Pozemní stavby Banská Bystrica. Zůstal politicky aktivní, v podniku byl několik let předsedou základní organizace KSS, v letech 1962–1970 byl předsedou Socialistické akademie při Okresním výboru KSS v Banské Bystrici. Pro nesouhlas s vojenskou intervencí vojsk pěti zemí Varšavské smlouvy v srpnu 1968 byl v roce 1972 vyloučen z KSS. V letech 1975–1979 na něj příslušníci Správy Státní bezpečnosti Banská Bystrica vedli spis prověřované osoby, byl evidován jako „nepřátelská osoba“, spis nesl krycí jméno „Generál“. Do archivu byl uložen 25. 4. 1979 (tehdy bylo Burešovi již 74 let). Zatím se nepodařilo zjistit datum úmrtí Františka Bureše.

zobrazit

Jaroslav Gardavský
spolupráce v odboji Bohumil Klein
spolupráce v odboji Osvald Svoboda
spolupráce v odboji Vladimír Štěrba
spolupráce v odboji

František Bureš
Anna Burešová (Dapeci)

25. 8. 1939
Zatčení tzv. tiskových referentů ve Zlíně
tiskový referent, krycí značka C-14

matriční záznam narození Františka Bureše

Menš