Prof. Dr. Ing. Josef Konšel, Dr. h. c.

* 20.3.1875 Určice, okr. Prostějov – † 18.7.1958 Velká Bystřice


kněz, vysokoškolský pedagog, jeden ze zakladatelů novodobé české školy zakládání a pěstění lesa; v letech 1933–1934 rektor Vysoké školy zemědělské v Brně


národnost

česká


státní příslušnost

Rakousko-Uhersko, ČSR


zajímavé okolnosti

Josef Konšel byl pokřtěn 21. 3. 1875 kooperátorem Janem Švédou; kmotry byli Martin Lošťák, domkař v čp. 164 v Určicích, a jeho manželka Josefa.


bydliště

Určice čp. 39 (rodný dům),
Kroměříž,
Brno,
Velká Bystřice


vzdělání

obecná škola v Určicích (1881–1885),
seminář v Kroměříži (od roku 1885, protože škola neměla tzv. právo veřejnosti, museli studenti maturovat na jiné škole, v tomto případě na piaristickém gymnáziu, maturitu složil v červenci 1893),
bohoslovecké studium v Olomouci (od září 1893),
na kněze vysvěcen 1. 8. 1897 v arcibiskupské kapli rezidence olomoucké,
studium lesnictví ve Vídni


čestný doktorát

doktor technických věd Vysoké školy zemědělské v Brně (hodnost udělena 9. 11. 1939), diplom předán v roce 1940 v brněnské kavárně Slavia


jiné pocty

památník Josefa Konšela byl postaven péčí tehdejší Vysoké školy zemědělské v Brně v polesí Bílovice při lesní cestě Resslovka v roce 1969


dílo

zobrazit


zaměstnání

první mši sloužil 15. 8. 1897 v Určicích,
jako kooperátor nastoupil v září 1897 v Lichnově u Benešova ve Slezsku (8. 9. 1897 zde měl první kázání, poslední kázání 2. 2. 1898),
přeložen do Vítkova jako 2. kaplan,
poté byl vyzván vedením arcibiskupských statků a na přání arcibiskupa vystudoval lesnický obor vídeňské vysoké školy zemědělské,
od 1. 10. 1901 přidělen tzv. lesní zařizovací kanceláři arcibiskupských lesů v Kroměříži,
v roce 1910 se stal přednostou zařizovací kanceláře s titulem lesmistr,
v roce 1919 jmenován lesním radou a pověřen správou všech arcibiskupských lesů
po dvacetileté praxi byl přijat na brněnskou lesnickou fakultu jako profesor pěstění lesů


odborné a zájmové organizace

Literární jednota bohoslovců (člen v letech 1893–1897),
Jednota sv. Metoděje pro okres Hernalský (byl členem již během studia ve Vídni, později člen výboru),
Moravsko-slovenská banka v Olomouci (člen správní rady od založení v roce 1920),
Masarykova Akademie Práce (člen),
Česká akademie zemědělská (člen),
Moravská přírodovědná společnost (člen),
Vědecká lesnická společnost v Suomi (mimořádný člen) atd.


pojmenováno

- Konšelova studánka - postavena v roce 1934 na bývalém polesí Jezírko v údolí zvaném Melatín (mezi Soběšicemi a Útěchovem).

- Polesí profesora Konšela - takto pojmenováno v roce 1959 tehdejší polesí Hády, kam prof. Konšel soustředil svou odbornou činnost na Školním lesním podniku Masarykův les (pojmenování se nevžilo a nebylo vůbec používáno).

- Konšelova posluchárna (pojmenována v roce 1999 při oslavách 80. výročí založení Lesnické a dřevařské fakulty, posluchárna je na Ústavu zakládání a pěstění lesů této fakulty).


poznámky

Po skončení aktivní činnosti profesora pěstění lesů na Lesnické fakultě Vysoké školy zemědělské v Brně, napsal ve Velké Bystřici v době od 10. listopadu do 5. prosince 1938 rukopis (209 stran) svých vzpomínek „Má cesta“, které věnoval adoptovanému synovi svého bratra Františka, Janu Hýblovi.
Dnes se originál rukopisu nachází v rodině Hýblovy dcery Marie Jurníčkové, která dala souhlas, aby v rámci oslav 80. výročí založení Lesnické fakulty vydala Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně tento rukopis tiskem. Publikování připravili Ing. Jiří Truhlář, CSc. a Ing. Bohumil Lošťák (příbuzný).
„Profing.“, jak se profesor Konšel na konci rukopisu podepsal a jak se sám označoval, ve svých vzpomínkách psaných krásnou češtinou zachytil nejen rodinné události, ale vynikajícím způsobem ilustroval převratnou dobu, v níž žil. Ukazuje nelehký život chlapce z poměrně chudé rodiny na studiích, kriticky se vyjadřuje ke společenským změnám, ale, ač sám kněz, nešetří ani některé církevní hodnostáře. To vše činí bez nějaké zloby či ukřivděnosti, velice výstižně a lapidárně. Autorka medailonku si dovoluje některé jeho myšlenky zde citovat:
„Byl to pro kluka z chalupy veliký krok. Studovat se ještě nechodilo tak četně jako dnes, a byli to většinou synové sedláků, kteří se pokoušeli o střední školu a zřídka ji dokončovali,“ tak komentoval svá studia, která znamenala pro chudobnou rodinu značnou finanční zátěž a pro nezkušeného chlapce velké úsilí. Ale snad právě tato skutečnost byla základem neustálé snahy o další vzdělávání. Z prvního nevelkého platu, protože nechodil do hospody ani nekouřil, si dokázal vyšetřit peníze na noviny, dokonce si pořídil koberec, i když nábytek si musel nechat udělat na dluh.
„Vídně jsem neznal, o svém studiu jsem neměl ponětí, o budoucím postavení mi nikdo nic neřekl. Jel jsem na slepo.“ Těmito slovy uvádí fakt, že bez jakéhokoliv projednání byl poslán na studia do Vídně; jedinou informací bylo, že zaopatření bude mít v Hernalsu u Redemptoristů. Denně vstával v 5 hodin, jen cesta pěšky do školy trvala půl hodiny a večer po přednáškách další půl hodiny zpět.

I po skončení studia se neustále vzdělával, zkoušku na učitele na lesnických školách složil v březnu 1905, později si udělal i zkoušku katechetskou pro střední školy. Na podzim roku 1907 absolvoval tzv. ministeriální zkoušku pro samostatnou lesní správu. Všechny zkoušky vykonal bez jakékoliv úlevy z běžné práce, konané v arcibiskupských lesích v Beskydech. Jen suše konstatuje: „Měl jsem nejvyšší lesnické vzdělání a byl jsem nejlepším znalcem kancelářské češtiny.“
Nešetřil výdaje ani čas na získávání zkušeností i jinde, s velkým nadšením popisuje svou účast na lesnickém zájezdu v Uhrách (Budapešť, slavonské bukové lesy, Segedín, Subotica, Temešvár, jihouherské písčiny, cesta lodí po Dunaji až do Staré Ršavy). Poznávací cesty později organizoval i pro své vysokoškolské studenty.
„Nebyl jsem ochoten dělat kašpárka“, těmito slovy končí své působení ve správě arcibiskupských lesích, když předtím přinesl řadu dokladů o nehospodárnosti a špatné kontrole.
První nabídku na převzetí profesorského místa na Vysoké škole zemědělské v Brně dostal v roce 1920, tehdy ji ještě nepřijal. Ale se zhoršující se situací v hospodaření olomouckého arcibiskupství, za jehož stav sice také spoluzodpovídal, ale nemohl jej ovlivnit, ba naopak se stal obětí různých intrik, se znovu dotázal důvěrně Dr. Haši, zda by se o dosud neobsazené místo mohl ucházet. Nabídka byla přijata příznivě, hned byl navržen za zkušebního komisaře pro státní zkoušky a od 1. října 1922 zahájil přednášky v Brně. Řádným profesorem lesní těžby byl jmenován od 1. 10. 1923. Mezitím si vymohl k 1. 11. 1922 odchod do penze a v roce 25. výročí kněžské služby přešel k jinému zaměstnání. Přestěhoval se do Brna, kde si koupil malý domek (z finančních důvodů si musel koupit domek rozestavěný a na dokončení si musel půjčit peníze od Cyrilometodějské záložny v Brně 50 000 Kč).
Postupem času byl zvolen děkanem, rektorem a prorektorem Vysoké školy zemědělské v Brně.

Za upřesnění údajů a poskytnutí podkladů k životopisu prof. Josefa Konšela děkujeme jeho praneteři, paní Jarmile Vrabec, roz. Lošťák, z Kanady (dceři Ing. Bohumila Lošťáka).




osoby

František Mlčoch
spolupráce v oblasti vysokého školství Antonín Cyril Stojan
ve funkci olomouckého arcibiskupa byl nadřízeným Josefa Konšela




osoba na objektech

Konšelova studánka
pamětní deska: údolí potoka Melatín 0/01


události

18. 6. 1929
Slavnostní otevření „Lesnického Slavína“
jeden ze zakladatelů Lesnického Slavína
1. 6. 1924
Studijní cesta posluchačů lesního inženýrství VŠZ do Švýcarska
účastník studijní cesty


Menš


Aktualizováno: 08. 01. 2020