Ladislav Kobsinek

* 25.9.1903 Bystřice nad Pernštejnem (okres Žďár nad Sázavou) – † kolem 1985

voják z povolání, později účastník tzv. židenického puče

bydliště

Bystřice nad Pernštejnem čp. 8 (rodný dům),
Braunschweig (SRN, doloženo v roce 1965)

vzdělání

nižší reálka v Novém Městě na Moravě (1914–1918)

zaměstnání

voják z povolání (1925–1. 2. 1928, kdy přeložen mimo službu)

politická orientace

Národní obec fašistická

odborné a zájmové organizace

Svaz čs. důstojnictva

poznámky

Dne 5. 9. 1923 narukoval jako dobrovolník do čs. armády. V letech 1925–1926 absolvoval aplikační školu pro důstojníky pěšího vojska v Milovicích, v roce 1925 poručík u 43. pěšího pluku v Brně. Dnem 1. 2. 1928 přeložen mimo službu jako nezpůsobilý k řadové službě. Nejvyšší vojenskou hodnost v čs. armádě dosáhl jako nadporučík. Z doby vojenské služby měl velice dobré hodnocení: pracovitý, pilný, rázný, zdatný sportovec (lyžař, plavec, cyklista, jezdec na koni), dobrý řidič a fotograf. Naznačeny i jisté negativní povahové rysy - nevyhraněnost, nestálá povaha, přenáhlenost. Zde je zajímavé srovnání s hodnocením v rodinné paměti: vysoký, štíhlý, dobrosrdečná povaha, extrémní názory, násilnické sklony.
Po odchodu do civilu netrpěl existenčními problémy, protože rodina vlastnila prosperující statek ve Velkých Němčicích, zakoupil si i vlastní automobil. Poklidný život jej asi neuspokojoval, přiklonil se k fašismu, fascinován byl zvláště čelným představitelem NOF generálem Gajdou. Kobsinek se stal i členem Národní obce fašistické, ale z blíže neobjasněných důvodů ji opustil již na přelomu let 1928/1929. Neustále vymýšlel plány na revoluci, odrazoval domýšlivostí, vychloubačností a nereálností většinu českých fašistů, kteří jej nebrali vážně. Vážně jej nebral ani generál Gajda, který však udělal vážnou chybu, když v roce 1932 přijal Kobsinkovu nabídku, že jej bude zdarma vozit svým automobilem během Gajdovy návštěvy Slovácka. Kobsinek získal pocit výjimečnosti a předurčenosti k dějinnému úkolu. Tím se stal útok v noci z 21. na 22. 1. 1933 na židenická kasárna; útok byl brzy zlikvidován a ještě v průběhu noci Ladislav Kobsinek spolu s kolegou Geidlem uprchli do zahraničí přes Rakousko do Jugoslávie, kde měl Geidl příbuzné. Nakonec se v Makarské přihlásili na tamní policii, odkud byli dopraveni 1. 3. 1933 do Československa. Do vazby byli oficiálně vzati téhož dne ve 22.45 hodin u trestního soudu v Brně. První výslechy se konaly na policejním ředitelství v Brně, následoval zásah proti funkcionářům NOF v celé republice. Zvedla se také vlna odporu proti českým fašistům, zejména komunistický tisk byl velmi radikální. Kobsinek u výslechů šířil množství smyšlenek, do vyšetřování vnášel představu rozsáhlého spiknutí, označoval mnohé osobnosti za spolupracovníky, kurýry atd. Při výslechu těchto osob se následně zjistilo, že obvinění neodpovídají skutečnosti. Zdá se, že se zde uplatnila Kobsinkova další negativní vlastnost, mstivost, o které se zachovaly některé doklady v rodinné paměti (udání strýce gestapu na začátku okupace). Soudní proces se konal od 24. do 26. 6. 1933 v budově krajského soudu v Brně na Cejlu, souzeni přímí účastníci útoku, ale i údajní organizátoři chystaného převratu a pomocníci pučistů. Kobsinek byl odsouzen na 6 let těžkého žaláře, zostřeného čtvrtletně postem a v každé výročí 21. ledna pobytem v temné komůrce v samovazbě.
Proces byl však natolik zpolitizován, veřejnost považovala vynesené tresty za mírné. Nejvyšší soud 28. 3. 1934 vynesl trest přísnější, Ladislavu Kobsinkovi zvýšil trest žaláře na 12 let, 20 000 korun pokuty, posty a výroční temná komůrka zůstaly dál zachovány.
Za změněné politcké situace v lednu 1939 byl Kobsinek předčasně propuštěn. V červenci 1939 vstoupil do Vlajky a jeho Svatoplukových gard (dosáhl hodnosti podplukovníka), členem Vlajky zůstal do roku 1942, kdy byla úředně rozpuštěna. Poté pracoval jako úředník na letišti v Brně-Slatině. Získal k 1. 3. 1944 německou státní příslušnost, podle rodinné paměti vstoupil dobrovolně do wehrmachtu a bojoval u Ostravy proti postupující Rudé armádě.
Dne 17. 5. 1945 byl čsl. orgány zatčen, souzen MLS, odsouzen k trestu 12 let těžkého žaláře a ztrátě čestných občanských práv. V roce 1955 propuštěn a jako německý státní příslušník odsunut do SRN.
Podle rodinné paměti se ozval v roce 1965 bratranci, psal, že byl „v zajetí“, že se v Německu znovu oženil, zajímal se o příbuzné na Moravě. Rodina však na jeho dopis nereagovala a jeho další osudy pak již neznala.