česká

Rakousko-Uhersko, ČSR

odsouzen stanným soudem v Brně 19. 6. 1942 pro rušení veřejného pořádku a bezpečnosti a pro přípravu velezrady k trestu smrti a zabavení veškerého majetku

popraven

Olomouc, Jungmannova 13

jeho jméno je uvedeno na pamětní desce v Olomouci, ulice 17. listopadu

dopravce, obchodník

„Milovník hudby, krásných knih, sběratel kreseb, obrazů a soch, nadšený pro všechno krásné a povznášející. Spoluorganizátor výstav a propagátor moderního umění, tichý, samotářský, fysicky slabý. /.../ Vzápětí stal se člověkem strašné přítomnosti.“ Takto charakterizován v nekrologu, který vyšel ke čtvrtému výročí jeho popravy.
Vladimír Šural se zapojil do odbojového hnutí hned v prvních měsících okupace v odbojových organizacích ON a PVVZ, pomáhal při zajišťování odchodů našich vlastenců do zahraničí, podpoře rodin zatčených, kolportáži časopisu „V boj“. Podílel se i na zpravodajských úkolech v Olomouci a okolí. Po zatčení generála Eliáše přestal bydlet ve svém bytě z obav před gestapem, jeho domovem se stal Sv. Kopeček, ale v odbojové práci pokračoval. Gestapem zatčen ve své kanceláři (datum zatčení zatím neznáme), vězněn v Olomouci v tzv. „garňáku“. Podařilo se mu propašovat motáky, v nich žádal, aby byli varováni jeho spolupracovníci Josef Řezníček, Karel Svoboda a František Bartoš. Po atentátu na Heydricha převezen do Brna, kde byl popraven. Důvodem byla pomoc osobě, která se ukrývala. Zpopelněn v Krematoriu města Brna 20. 6. 1942.

zobrazit

František Bartoš
spolupráce v odboji Josef Řezníček
spolupráce v odboji Karel Svoboda
spolupráce v odboji

20. 6. 1942
Zápis popravených v Brně 19. 6. 1942
v úmrtním protokolu uveden pod číslem 2420c 19. 6. 1942
Popravy ve druhém stanném právu v Brně (pátek 19. června)
jeden z popravených

Menš