česká

Rakousko-Uhersko, ČSR

popraven

Brno-Žabovřesky, Pod tabulkou 71 (dnes Čajkovského a Dunajevského ulice)

absolvent námořní školy obchodního loďstva v Bakaru v Jugoslávii (10. 6. 1932),
škola pro důstojníky ženijního vojska v Litoměřicích (od 15. 3. 1933)

Československý válečný kříž 1939 in memoriam

štábní kapitán in memoriam,
jméno Františka Malíška bylo uvedeno na pamětní desce, která byla v roce 1946 odhalena v budově na dnešním Moravském náměstí číslo 1 (po roce 1948 byla odstraněna a dnes je deska nezvěstná)

voják z povolání,
úředník

Ústřední hřbitov města Brna, Vídeňská 96, skup. 23, hrob č. 162 (kenotaf)

Od 1. dubna 1936 poručík a důstojník z povolání. Protože po škole v Bakaru nenašel jako řada dalších uplatnění, působil u Ženijního pluku č. 6. V lodní rotě tohoto pluku byla soustředěna většina čs. válečných lodí, mezi nimiž byla největší právě hlídková loď President Masaryk (délka 47,5 m, výtlak 212 t, 4 děla 66 mm, 6 kulometů). František Malíšek na ní sloužil v roce 1938 jako první důstojník, což muselo být uznáním jeho odborných kvalit, protože v armádě začal pozdě a byl pouhým poručíkem (nicméně začátkem prosince 1938 obdržel Pochvalné uznání za vynikající služby vlasti v době mimořádných opatření) - to se udělovalo nikoliv paušálně, ale za mimořádné zásluhy (např. letcům za záchranu poškozeného letadla). Mohlo jít o nějakou mimořádnou událost, např. 5. 11. 1938, kdy se loď při obsazování Žitného ostrova Maďary dostala do konfliktu s maďarskou armádou.
František Malíšek se v létě 1939 pokusil i s manželkou uniknout přes Polsko do Velké Británie, ale nestihli loď, a tak se vrátil zpět do Brna, kde začal pracovat. Zřejmě v roce 1939 byl převeden k ministerstvu veřejných prací do Brna. Zapojil se do protinacistického odboje. Dle tvrzení jeho dcery, paní Daniely Kubíkové, velel František Malíšek brněnské Legii svobody, která organizovala protiněmecké sabotáže a údajně vyhodila do povětří pontonový most na brněnské přehradě.
Dne 21. března 1943 byl zatčen a suspendován, 13. března 1944 odsouzen k trestu smrti. Před smrtí odmítl milost, kterou mu u K. H. Franka vyřídila s pomocí advokáta jeho žena (měl prohlásit, že nemůže milost přijmout, pokud budou popraveni jeho spolubojovníci, kterým velel).
Popraven ve Vratislavi 3. 6. 1944 v 5.42 hodin spolu s dalšími členy odbojové skupiny Legie svobody. Jednalo se zřejmě o menší odbojovou organizaci, propojenou i na základě bydliště, zaměstnání a rodinných vztahů.
(Údaje doplnili dne 4. 10. 2007 pánové Ing. Jaroslav Tvrdý, Jan Malina a Jiří Tintěra, předseda Difrologického klubu. Děkujeme.)

Rudolf Harok
spolupráce v odboji, popraven později také ve Vratislavi Vojtěch Reš
spolupráce v odboji, společně popraveni Jiří Staněk
spolupráce v odboji, společně popraveni Josef Šmatlák
spolupráce v odboji, popraveni ve Vratislavi Konrád Vít
spolupráce v odboji, společně popraveni

Daniela Kubíková (Malíšková)

Ústřední hřbitov města Brna
Vídeňská 96/306
válka a odboj 1938–1945; oběti okupace; kenotaf

Menš, Kopin, mát