česká

Rakouské císařství, Rakousko-Uhersko

v březnu 1867 nabídl prostřednictvím třetí osoby přímo brněnskému policejnímu řediteli Le Monnierovi spolupráci

Brno, Krapfengasse 24

filozofie v Brně,
jeden rok práv ve Vídni

1841–1848 vychovatel ve Vídni,
1850–1852 kancelista u moravských zemských desk (znovu v letech 1855–1861),
obchodník zemědělskými produkty (hlavně vínem)

V dubnu 1848 přišel jako člen Národní gardy z Vídně do Brna, na veřejných prostranstvích vedl panslavistickou agitaci, za niž ho chtělo údajně německé obyvatelstvo veřejně lynčovat. Po zásahu úřadů na ochranu jeho osoby odešel ke slovenskému dobrovolnickému sboru. V Holíči byl jako domnělý rakouský agent chycen Maďary.
Po sedmi týdnech vazby postaven v Senici před revoluční soud a odsouzen k trestu smrti oběšením (na zásah moravského sněmu od popravy upuštěno), nadále vězněn v Uhrách, posléze eskortován do Leopoldova.
Později přemístěn do Pešti, odtud ještě před dobytím města generálem Windischgrätzem do Szolnoku. Zde se mu podařilo uniknout, ale brzy byl dopaden u Gödölö. Eskortován do Komárna a znovu do Pešti (zde se dočkal dobytí města rakouskou armádou a po ověření identity konečně propuštěn a vrátil se do rodných Rakvic).

V březnu 1849 odešel do Brna - zapojil se do spolkového a politického života (jeden z organizátorů slovanské národní cyrilometodějské slavnosti v roce 1863). Vypravoval svatojánské poutnické vlaky do Prahy, vydavatel brněnského satirického časopisu Vosa, jeden ze zakladatelů Besedy brněnské, horlivý agitátor pro české národní zájmy mezi venkovským obyvatelstvem Moravy, v roce 1866 se pokusil založit dělnický spolek atp.
Zřejmě neutěšená finanční situace rodiny jej přivedla k nabídce spolupráce s brněnskou policií.
Prúdek si představoval, že by mohl být vyslán do Bělehradu, kde pod maskou obchodníka za finanční podpory tajné policie by po dobu několik let pozoroval místní panslavistické kruhy, pronikl by do nich a postupně je ovlivňoval ve prospěch rakouské vlády. Vídeňská policejní centrála nechala brněnské policejní ředitelství důkladně prověřit Prúdkovu minulost (charakterizován jako mlčenlivý, bezúhonný člověk, dobře dynasticky smýšlející, finanční odměňování je prý vedlejší záležitostí, jeho touhou je spíše vybudovat si jistou budoucnost).
Nakonec Vídeň navrhla využít Prúdka při tzv. Pouti Slovanů na Rus. Poprvé odjel do Vídně v noci z 29. na 30. 3. 1867, kde zřejmě pomáhal při identifikaci poutníků. V květnu pak spolu s dalšími čtyřmi Moravany odcestoval vlakem do Ruska (o slovanské výpravě do Petrohradu a Moskvy a chování účastníků zřejmě žádnou zprávu písemně nepodal). Již v srpnu 1867 bylo ve Vídni rozhodnuto spolupráci s ním ukončit.

Jeho případ se stal na jedné straně ukázkou selhání rakouské tajné policie (Prúdek si chtěl vylepšit finanční situaci, nechtěl působit v domácím prostředí a udávat své známé).
Na druhé straně to byl první policejní agent konstituční éry, který měl za sebou aktivní legální politickou činnost. "Prúdek představoval nový typ agenta, který měl pro policii vyšší využitelnost, neboť sám novou politickou situaci vytvářel. /.../ Jeho hodnota v očích policie byla vyšší jenom z toho titulu, že měl jistou autoritu v politickém okolí, které mělo být infiltrováno, a jasný politický image."

zobrazit

Anton Le Monnier
František Prúdek mu nabídl spolupráci

Krapfengasse, též Crapfengazz (Kobližná)
bydliště

23. 11. 1861
Ustavující valná hromada „Slovanského čtenářského spolku v Brně“
člen výboru

Menš