česká

Rakousko-Uhersko, ČSR

Brno, Starobrněnská 4

gymnázium v Třebíči (1893 maturita),
kadetní škola jezdectva v Hranicích

voják z povolání,
v letech 1921–1928 působil jako vedoucí protokolu prezidenta republiky (po J. S. Guthovi-Jarkovském)

Invalidní péče (zakladatel a předseda)

V letech 1914–1918 šéf konceptní služby zemského vojenského velitelství v Praze. V září 1914 navázal kontakty s odbojovými skupinami (informátor tajného výboru Maffie), na podzim 1917 se stal důvěrníkem JUDr. Josefa Scheinera, jedné z vůdčích osobností Sokola.
Od léta 1918 se stal spolupracovníkem vojenské sekce Maffie. V říjnu 1918 zajistil předání zemského vojenského velitelství Národnímu výboru. V kritických dnech před 28. říjnem 1918 nechal zatknout všechny rakouské důstojníky na velitelství v Praze a zrušil přímé telegrafické a telefonické spojení s Vídni. Tím zabránil vyhlášení stanného práva a krveprolití a zasloužil se o nekrvavý vojenský převrat.
Od 30. 10. 1918 řídil oddělení štábu čs. vrchního velitelství, začátkem roku 1919 první šéf prezidia MNO. V letech 1919–1921 vedoucí remontního oddělení MNO, 1922–1928 ceremoniář prezidenta republiky. Do funkce brigádního generála povýšen v roce 1921.

zobrazit

Aurelie Hoppeová (Harnová)

Viktor Hoppe
Eva Hoppeová
Ludmila Slánská (Hoppeová)

Bedřich Hoppe
Emilie Antonie Hoppeová (Schuldesová)

Otakar Hoppe
Bedřich Hoppe
Jaroslav Hoppe
Vladimír Hoppe

Starobrněnská
rodný dům

Gomperzův dům
Starobrněnská 2/4 (čp. 335)
rodný dům

Menš, Lik