Jan Hlaváč

* 8.6.1883 Brno-Maloměřice – † 6.8.1918 Kalino

válka a odboj 1914–1919; legionář ruský; oběti války

národnost

česká

státní příslušnost

Rakousko-Uhersko

zajímavé okolnosti

V legiích byl velice oblíbený, věřil, že „dostaneme, co nám patří, svobodu, stát ...“. Jako starosta obřanského Sokola počítal s hrdostí, kolik je v legiích hochů z Obřan. Pečlivě si vedl evidenci a říkával: „Vědí, kam patří Sokol, Čech. Obřany se drží. Až přijedeme domů, bude Obřaňáků rota.“

Za svého pobytu na ruské frontě si psal deník. Originál deníku po Hlaváčově smrti dovezli zpět do vlasti jeho kamarádi. V současnosti už tento originál neexistuje. Pouze jeho přepis, který byl v roce 1927 vydán tiskem.

příčina úmrtí

padl v boji

bydliště

Maloměřice čp. 13 (rodný dům), čp. 143 (v době sňatku),
Obřany

zaměstnání

kovotlačitel

odborné a zájmové organizace

Sokol (starosta v Brně-Obřanech v letech 1908–1918)

hrob

Jekatěrinburk

poznámky

V rakousko-uherské armádě byl zařazen u 14. zem. p. pl. jako vojín. Zajat 26. 5. 1916 u Lucku. V červnu 1916 se přihlásil v Kyjevě do legií, přihlášení též datováno: Bobrujsk 5. 5. 1917.
Do legií zařazen 28. 7. 1916, záložní prapor, vojín. Posledním útvarem v čs. legii v Rusku 3. střelecký pluk (5. rota), hodnost vojín.
V databázi www.vuapraha.cz kolísá datum úmrtí († 4. nebo 6. 8. 1918 -Menš).

Podle vzpomínky Stanislava Davida, uveřejněné ve sborníku „Brno v boji za svobodu" (Brno 1935) by měl žít ještě v neděli 5. srpna 1918. „Zde na dráze Jekatěrinburk–Kuzino–Kalino–Perm stála počátkem srpna 1918 protibolševická fronta, na dvacet vlaků za sebou jak obrovitý had, jenž místo hlavy má obrněnce a na konci vozy s červenými kříži. /.../ 5. srpna, neděle. Seděli jsme na stráni nad nádražní budovou (Utkinskij závod). Les voněl, daleko - daleko splýval s blankytem. Čmeláci bzučeli, jahodami se všude červenalo. „Tak, bratři, rád vzpomínám, potichu, pro sebe. Vidím Obřany, Svitavu, Hády, lesy. Mám chaloupku v krásném údolíčku. Až přijedeme domů, sejdeme se u nás, v Obřanech.“ /.../ Za několik hodin zařehtaly vpředu kulomety. Bratr Hlaváč nastupoval s bratry na stanici Kyn. /.../ V noci boj ztichl, ale postupovalo se stále ostražitě vpřed. Se svítáním se spustil déšť. Byl jsem právě vystřídán a pil čaj, když slyšel jsem známý hlas bratra Pospíšila: Haló, slyšíš, Hlaváč je zabit. Zabit? Jeho si vybrala smrt? Včera vzpomínal na Obřany ...“
Stanislav David ve vzpomínce také popisuje, jak věkově starší Jan Hlaváč byl pro mladší vojáky „tátou Hlaváčem“. Měl velice rád uralské pralesy, zde také našel smrt střelou do srdce, v blízkosti kamene označujícího 160 verst na trati Kuzino–Kalino.

obrazy