Byl členem kolektivu autorů rukopisu Dějin veterinární služby v našich zemích, který nebyl nikdy vydán. Originál je uložen v archivu na Ministerstvu obrany a kopie je uložena v archivu VFU Brno.

Odborná vědecká práce obsahuje 120 publikovaných článků a prací, řada jeho děl nebyla vydána pro jeho politické názory.
Zabýval se tzv. autoséroterapií při tzv. elefantiáze koní a při měsíční slepotě koní, byl zastáncem užívání nosohltanové sondy u koní. Pracoval na vývoji nákladního auta pro dopravu nemocných koní v polních podmínkách, spolupracoval na vývoji přenosné bakteriologické laboratoře pro veterinární účely.
Zabýval se využíváním krve jatečných zvířat pro lidskou potřebu, zpracoval kapitoly o masných konzervách pro Čs. potravní kodex a propagoval výrobu konzerv ve venkovských domácnostech. Zabýval se technikou uzení, zelenáním uzenic, v praxi vyšetřoval mléko (zajímalo ho jako potravina pro vojáky).
Zabýval se kapitolami o jatečnictví, o veterinární službě u polních jatek, do vojenské praxe prosazoval chladírenství, využití chladu v živočišné výrobě a v domácnostech na venkově. Psal o využití mraženého masa a potravin při stravování vojska.

podporučík ve vojenské nemocnici v Praze,
vojenská nemocnice v Brně na ulici Tábor,
1924 výkonný šéfveterinář útvarů dělostřelectva v Čechách ve funkci štábního kapitána,
1931 učitel a instruktor vojenské veterinární služby ve vojenském učilišti v Pardubicích,
1934–1935 odborný referent na Zemském vojenském velitelství v Praze,
1935–1939 odborný referent ministerstva národní obrany,
1939–1941 administrativní zástupce ředitele Státního zdravotního ústavu v Praze,
1941–1945 přednosta veterinárního hygienického oddělení tamtéž,
1945–1949 referent hlavního štábu československé branné moci,
1953 přednosta veterinární služby u II. vojenského okruhu pro Slovensko a Moravu v Trenčíně,
1957–1958 výkonný obvodový veterinární lékař pro vojenské posádky,
1. 1. 1959 odchod do penze