česká

Rakousko-Uhersko, ČSR

V zajetí na ostrově Asinara v květnu a červnu 1916 sepsal čtyři deníky, ojedinělé rozsahem a dokumentační hodnotou. Miroslav Kopecký ve své publikaci uvádí četné citáty z těchto deníků pro dokreslení životních osudů Josefa Hunkese za první světové války. Na ostrově v zajetí prožil celkem dva roky.

na následky vnitřního poranění, které utrpěl v roce 1951

Brno-Chrlice:
- Zámecká 9
- Pod břehem 10,
Kobylnice čp. 80 (doloženo v roce 1910)

čtyřletá obecná škola v Chrlicích,
měšťanská škola a učitelský ústav v Brně (26. 6. 1907 zkouška dospělosti), vysvědčení způsobilosti pro obecné školy 20. 11. 1909 Brno,
vysvědčení způsobilosti pro měšťanské školy (I. odbor) 26. 11. 1921 Brno

Československá revoluční medaile,
mezispojenecká Československá medaile vítězství,
francouzská medaile Commanorative (1923)

1907–1920 obecná škola v Kobylnicích (přerušeno první světovou válkou),
1920–1923 obecná škola v Chrlicích,
1923–1941 měšťanská škola v Zastávce u Brna (zprvu jako definitivní odborný učitel, od roku 1934 definitivní ředitel),
jako legionář 25. 3. 1941 dán na trvalý odpočinek (na základě dekretu prezidenta republiky ze 17. 8. 1945 od 1. 9. 1945 povolán znovu do služby jako ředitel obecné a měšťanské školy v Chrlicích)

Sokol (starosta v Zastávce u Brna, člen výboru župy),
Místní jednota ČSOL v Brně-Chrlicích

Tuřanský hřbitov, Pratecká

V rakousko-uherské armádě vojín 8. pěšího pluku. Do legií se přihlásil 14. 2. 1918. Do čs. legie ve Francii zařazen 20. 3. 1918, 21. pěší pluk, vojín. Konec v legiích 31. 12. 1919; poslední útvar: 24. pěší pluk, poslední hodnost: četař. Demobilizován.
Údaj v databázi www.vuapraha.cz, že Josef Hunkes nebyl zajat, není správný.
Josef Hunkes byl povolán za první světové války 27. 7. 1914 jako náhradní záložník k 8. pěšímu pluku do Brna. Odtud odešel na srbskou frontu, 17. 9. 1914 zraněn do nohy (průstřel těsně pod kolenem) a zajat. Po částečném uzdravení pracoval spolu s dalšími zajatci v cukrovaru v Čuprici (patřil Úvěrní bance v Praze), Josef Hunkes mj. obsluhoval výtah ve skladišti, vážil cukr a na tomto úseku odpovídal za množství a kvalitu vykonané práce. Po skončení řepné kampaně pracoval v zahradnictví (prořezávání ovocných stromů, stříhání akátových plotů a péče o skleník). V době volna si četl a učil se srbsky. Později vyučoval krátce synka ředitele Úvěrní banky. Pokračoval v práci v zahradnictví.
V září 1915 nastal nový úder rakousko-uherské armády na Srbsko, kterému také vypovědělo válku Bulharsko. Srbská armáda ustupovala, s ní ustupovali i zajatci. Pro Josefa Hunkese dva měsíce ústupu do Albánie (od 26. října do 15. prosince 1915) představovaly nejhorší období (útrapy, mráz, neskutečný hlad). V prosinci 1915 byli zajatci předáni Italům, lodí jménem „Amerika“ byli dopraveni na skalnatý ostrůvek Asinara u severního cípu ostrova Sardinie. Na ostrov Asinara se vylodili 24. 12. 1915. Odtud byl začátkem roku 1918 spolu s dalšími zajatci přepraven do Francie. 14. 2. 1918 v Saint Etienne podepsal svůj legionářský slib, 20. 3. 1918 zařazen k 21. pěšímu pluku čs. legií ve Francii.
Do hodnosti desátníka povýšen 16. 5. 1918. Dne 31. 5. 1918 detašován u Československé národní rady v Paříži, kde pracoval v náborové kanceláři. V životopise ve školní kronice v Chrlicích je napsáno, že v červnu 1918 byl přidělen francouzskému ministerstvu války, kde zastával místo cenzora pro srbský jazyk. Tomu by odpovídala informace u Kopeckého, že „Ke dni 21. červnu 1918 je zaznamenán jeho (Hunkesův -Menš) pobyt v Marseille při výkonu poštovní kontroly.“
Dne 29. 1. 1919 přeložen ke 4. rotě 24. střeleckého pluku. Na četaře povýšen 13. 2. 1919. Odjezd s jednotkou do vlasti, do Českých Budějovic přijel vlak 26. 3. 1919 ve dvě hodiny ráno. Bez využití možnosti dovolené nastoupil do školské služby 1. 6. 1919. Demobilizoval v Brně 1. 4. 1920 v hodnosti rotmistra, jako učitel byl zproštěn vojenské služby na dobu neurčitou.
Poté se věnoval školské službě (Chrlice, Zastávka u Brna), pracoval v Sokole, v legionářské organizaci v rodných Chrlicích. V roce 1935 se zúčastnil III. legionářského sjezdu v Praze. Jako myslivec rád chodil na hony. Když byl jako legionář v roce 1941 penzionován, byl vykázán ze služebního bytu v Zastávce u Brna a s rodinou se vrátil do rodných Chrlic.
Po skončení války se stal ředitelem tamní měšťanské školy. V roce 1951 při kolaudaci poškozené zdi školy nešťastně spadl z lešení na zem, utrpěl vnitřní zranění, se kterým se léčil po dobu jednoho roku v brněnské nemocnici u sv. Anny, kde zemřel. Pohřeb se konal 27. 2. 1952 na hřbitově v Tuřanech.

Josef Hunkes (záznam ve školní kronice).pdf [7.81 MB]

zobrazit

František Prokeš
společně na srbské frontě a v zajetí Adolf Svoboda
A. Svoboda byl nadřizeným učitelem J. Hunkese

Anežka Hunkesová (Prokešová)
sňatek: 4. 6. 1919, Brno-Tuřany (kostel Zvěstování Panny Marie)

Ludmila Hunkesová
Drahomíra Hunkesová

Jan Hunkes
Barbora Hunkesová (Čanderlová)

František Hunkes

Zámecká
rodný dům (tehdy Chrlice čp. 59) Pod břehem
bydliště (dnes Podhrázní)

Tuřanský hřbitov
Pratecká
místo posledního odpočinku

Menš