česká

Rakousko-Uhersko, ČSR

Brno, Lozíbky 9 (1948)

Řád Sokola s meči,
Československý válečný kříž 1914–1918

v roce 1990 je in memoriam povýšen na plukovníka

voják z povolání

Židenický hřbitov, Balbínova 55

Domovská obec: Husovice, okr. Brno.
V rakousko-uherské armádě četař 11. hulánského pluku.
Zajat: 18. 3. 1915, Přemyšl. Do legií se přihlásil v Borispolu.
Do čs. legie v Rusku zařazen 28. 10. 1917, 6. střelecký pluk, vojín. Konec v legiích 1920, poslední útvar: 2. jízdní pluk, poslední hodnost: podplukovník. Vrátil se do vlasti.

Josef Kořínek pocházel ze 6 dětí a jeho otec byl starostou v Chrtníči u Habrů.
Za první světové války jako desátník 11. hulánského pluku a rakousko-uherské armády uvízl v obklíčené pevnosti Přemyšl. Jako velitel jízdní hlídky v předpolí musel počítat nejen s ohrožením ze strany nepřítele, ale i od přírody. Ve vyhladovělé pevnosti, kde se posádka živila v zimě zmrzlými hlávkami zelí z polí, útočily na hlídky vyhladovělé vrány zvyklé konzumovat lidské i koňské pozůstatky. Přemyšl padl v prosinci 1914 a můj praděda v ruském zajateckém táboře prodělává tyfus, jehož následkem mu přechodně vypadaly všechny vlasy. V táboře v Borispolu na Ukrajině vstupuje 28. října 1917 do legií jako střelec (vojín) 6. střeleckého pluku Hanáckého.
Německá armáda v roce 1917 obsazuje Ukrajinu, protože Německo zoufale potřebuje potraviny. Obsazení zabraňují příslušníci československých legií v Rusku. Pro Rakousko-Uhersko jsou vlastizrádci a nesmějí upadnout do rakouského zajetí, kde je čeká soud a šibenice. Němci postupují od Gomelu a legie je potřeba evakuovat na východ. V cestě leží železniční křižovatka Bachmač. V březnu roku 1918 legionáři u Bachmače vítězí a praděda si odnáší průstřel stehna.
Jako příslušník 2. sibiřského pluku se účastní bojů na sibiřské magistrále a končí jako poručík jezdectva. V roce 1920 přijíždí do Olomouce, v armádě ČSR slouží v hodnosti kapitána; střídá posádky na Moravě, východním Slovensku, v Podkarpatské Rusi a končí na Moravě v roce 1930 v hodnosti majora.
Jako příslušník jezdectva se účastní jezdeckých závodů a vyhrává 2. cenu na pardubické Steeplechase. V roce 1938 se stává podplukovníkem a během protektorátu je sledován a vyšetřován gestapem. Roku 1947 odchází z armády do výslužby pro odmítnutí členství v KSČ. Je mu vyměřen minimální důchod, proto musí pracovat jako dělník při zpracování odpadků v brněnské popelárně.
(Podrobnější životopisné údaje pro naši encyklopedii poskytl dne 27. 12. 2011 pravnuk, pan Martin Kořínek, děkujeme.)

Emilie Kořínková

Vlastimil Kořínek
Libuše Kořínková

Lozíbky
bydliště doložené v roce 1948

Židenický hřbitov
Balbínova 55
válka a odboj 1914–1919; legionář ruský; místo posledního odpočinku

Menš